Count On Me — Estonsko

V estonské přírodě nedaleko města Viljandi se uskutečnil Erasmus+ training course s názvem „Count on me“ od 4.-12. května na téma „sociální podnikání“. Účastníci byli různorodí a také jejich důvody účasti. Někteří přijeli pouze kvůli estonské přírodě, jiní chtěli utéct před svými dennodenními problémy a hrstka z nás přijela kvůli tématu. I přes různorodost osobních příběhů bylo na konci projektu jedno zřejmé – všichni odcházeli s vědomím toho, že si můžu vydělat, zároveň dělat ve světě dobro a není na tom nic nemorálního.

 

Během projektu jsem měl šanci koučovat několik účastníků a zároveň slyšet jejich osobní příběhy do hloubky. Všichni z nich měli do určité míry ve svém poslání konat ve světě dobro a vytvářet nějakým způsobem přidanou hodnotu. Často se však tyto poslání křížily s tím, co od nich očekává společnost. Vyvstává tak otázka, „Jak můžu přežít v současném kapitalistickém nastavení světa a zůstat autentický vůči tomu, v co věřím, a čemu se chci věnovat?“ Na tuto otázku si musel každý účastník odpovědět sám, přičemž na této cestě nás doprovázelo duo trenérů (a zároveň partneři s dítětem) Ondra Podlešák a Helena Leszczyńska.

 

Program projektu nás provedl všemi úrovněmi komplexity založení firmy a přetvoření do něčeho, co není kapitalistická továrna na nerovnosti ve světě. Trenéři pro nás nachystali cvičení, které se mohly zdát jako triviální nebo plytké ve svém poslání, ale každé cvičení se zaměřilo na jiný aspekt založení a vedení firmy, který nakonec přispěl k ucelené představě o tom, jak má naše firma vypadat. Nadmíru jsem ocenil především praktičnost informací, které jsme získávali. Oba trenéři měli dlouholetou zkušenost s vedením několika sociálních podniků a nebáli se nám přednášet o všech omylech a strastech, které zažili.

 

Jak jsem se zmiňoval na začátku reportu, skupina účastníků byla opravdu různorodá, ať už kulturně, věkově (nejmladší 19 a nejstarší 62!) nebo spirituálně. Navzdory této různorodosti jsem ve skupině zažil takovou podporu a blízkost, kterou jsem nezažil na žádném předchozím projektu. Na konci jsem došel k závěru, že hlavním faktorem této pospolitosti byla empatie a bezpečné prostředí, které umožňovalo účastníkům být naplno autentickými.

 

Odcházím tak z tohoto projektu s několika zážitky, na které nikdy nezapomenu. Ať už to byla návštěva sociálních podniků, estonská jídla, sauna a namáčení se do mrazivé řeky nebo autentická přátelství.