Termín konání: 1.-9. září 2019
Místo konání: Paranesti, Dramas, Řecko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Účastníky: Lucie Patzeltová, Veronika Římanová, Tomáš Fogl, Martin Mikl
Group leader: Jakub Sobočik
Účastnící-se země: Greece, Latvia, Lithuania, Romania, Czech Republic, Spain and Serbia
Hostitelská organizace: EN.O GREECE
Report z projektu:
Projekt s názvem E+ for Environment se konal ve dnech 1. 9. – 9. 9. 2019, v malé vesničce jménem Paranesti v Řecku. Vesnička se nachází na severu Řecka, v horách nedaleko Bulharských hranic, a po celou dobu nám poskytovala vše, co jsme potřebovali. Projekt se zaměřoval obecně na životní prostředí, jeho udržitelné využívání a na diskuzi o těchto tématech. Účastnilo se 36 mladých lidí ze sedmi států – Řecka, Španělska, Lotyšska, Litvy, Rumunska, Srbska a České republiky. Přes rozdílný věk, vzdělání i záliby účastníků jsme s nadšením seznali, že nás všechny spojuje společný zájem o téma projektu.
Projekt hostovala organizace EN.O GREECE. Její zástupkyně Anna Pietri byla po celou dobu naší koučkou. Program nám ovšem určovala jen rámcově. Byl dán časový rozvrh, a připraveny některé aktivity, avšak výsledný výstup projektu byl ponechán zcela v naší režii. Dokonce i pravidla jsme si pro sebe určili sami. Naučili jsme se tak velmi rychle a efektivně pracovat ve velké skupině. Dělba práce, komunikace, to všechno fungovalo díky skvělým účastníkům bez problému.
Trochu konkrétněji k samotnému průběhu projektu. Jelikož vesnička Paranesti leží ještě asi tři hodiny cesty od Soluně a v neděli, v den příjezdu, nejezdily žádné spoje, byl pro nás vypraven soukromý minibus. Kvůli zpoždění jednoho letadla jsme na hotel dorazili až ve dvě hodiny v noci. Následující den byl vyplněn seznamovacími aktivitami. Poznávali jsme se jak s účastníky z cizích zemí, tak i sami mezi sebou v českém týmu, neboť jsme se potkali teprve v Soluni. Přes předchozí krušnou noc převládlo nadšení. Spousta účastníků byla na podobném projektu poprvé, a všichni se velmi těšili na nadcházející aktivity a diskuze.
V dalších dnech jsme se postupně více do hloubky zabývali samotným tématem. Převážně jsme hráli hry s tématikou životního prostředí. V důsledku jedné hry, kdy týmy měly obhajovat určitý typ energie a hledaly chyby na jiných typech, se rozpoutala vášnivá diskuze, po které jsme si museli dát delší přestávku. Později jsme rovněž měli možnost představit ostatním případové studie zabývající se stavem životního prostředí v jednotlivých zemích. Některé byly opravdu alarmující a přesvědčily nás o tom, že Česká republika si v porovnání vůbec nevede špatně. Některé, například Lotyšsko, nás naopak přesvědčily o tom, že by si také mohla vést ještě mnohem lépe.
Dva večery byly věnovány intercultural nights. Původní plán byl, aby se všechny státy představily v jeden večer. Ale jak podotkl jeden z našich českých účastníků, sedm států v jeden večer by bylo prostě moc. Anna s tím neměla problém, a tak jsme po dvě noci měli možnost zábavnou formou poznávat domovské země ostatních účastníků. Na seznamu států, které musíme navštívit, tak mnohým z nás přibylo několik dalších.
Uprostřed projektu byl ponechán jeden den volný pro naše vlastní aktivity. Asi dvacet z nás se rozhodlo jet na pláž do dvě hodiny vzdáleného města Kavaly. Ostatní buď zůstali v hotelu a relaxovali, nebo se šli koupat k nedaleké horské řece. Tři z nás podnikli menší horskou túru, úctyhodných 24 km z hotelu okolo nejbližší hory a zpět.
Ve všech následujících dnech jsme se věnovali „kampani“, samotnému výstupu projektu. Jelikož spousta účastníků bylo velmi nadšených, kampaň nakonec významně přerostla hranice našeho devítidenního projektu a je v plánu v ní pokračovat v blízké i vzdálené budoucnosti. Ve zkratce, vytvořili jsme něco jako organizaci, která si klade za úkol informovat širokou veřejnost o nejrůznějších věcech týkajících se životního prostředí a zdravého životního stylu. Dlouhodobým cílem kampaně je zvýšit povědomí lidí o této problematice, a postupně dosáhnout změny v jejich chování vůči přírodě. Heslem naší kampaně je: „Malými kroky k velkým změnám!“
Rozloučení, jak už to bývá, přišlo v nejlepším, zrovna když jsme se všichni blíže poznali. Avšak máme to štěstí, že žijeme v moderní době sociálních sítí, a zůstáváme tak pořád v kontaktu. Úžasní noví kamarádi, to byla na projektu ta nejskvělejší věc! Přestože jsme z různých zemí, jsme vlastně všichni stejní.
Lucie Patzeltová
