Termín konání: 19.-30. červen 2018
Místo konání: Sofia, Bulharsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Přečtete si info-pack
Účastníci: Matěj Keka, Radovan Mičola, Martina Kyselá
Hostitelská organizace: Foundation Civil Coalition FCC
Účastnící se země: Bulgaria, Armenia, Czech Republic, Lithuania, Romania, Macedonia, Ukraine, Georgia, Spain, Azerbaijan and Croatia
Report z projektu:
Tréninkový kurz probíhal ve dnech 19.-30. června v bulharské metropoli v Sofii, která je obklopena pohořím Stara Planina (dříve známým jako Balkán) na severu a pohořím Vitoša. Téma tréninkového kurzu bylo Posílení mládeže proti šikaně a násilí. Na projektu se sešlo kolem 30 účastníků z Chorvatska, Gruzie, Arménie, Rumunska, Ukrajiny, Španělska, Ázerbájdžánu, České republiky, Litvy a hostitelkého Bulharska. Naší hlavní organizátorkou, která nás celou akcí provázela, byla sympatická a usměvavá Bulharka Světlana, která si nechala říkat „Světla“. Ubytovaní jsme byli v moc pěkném hotelu na okraji města, ubytování bylo velmi příjemné a na pokojích jsme bývali po dvou. Já byla na pokoji se slečnou, která pocházela z Chorvvatska, byla to neskutečně milá a hodná slečna, která studovala na VŠ ve své rodné zemi a to angličtinu.
Co se týká stravy, musím říct, že jako jedna z mála jsem byla opravdu spokojená, neměli jsme sice nijak zvlášt’ rozsáhlý výběr pokrmů, co se večeře a snídaně týkalo, ale jídlo bylo dobré. Většina pokrmů byla velmi dobrá, tedy až na některé vyjímky, které nám bud’ nechutnaly a nebo byly velmi studené a měly být podávány, jako teplé.
Za celý pobyt, který jsme zde strávili jsme každý měli denně minimálně jeden až dva šopské saláty. Někteří byli z těch šopských salátů už natolik přejedení, že poslední den proklínali veškerou zeleninu od okurky po rajčata.
Do města jsme to měli zhruba 5 km, pro tuto vzdálenost jsme vždy využívali veřejnou dopravu, která na nás sice ze začátku působila velmi nepřehledně, ale později jsme se ve zdejších autobusových spojích vyznali.
Den příletu byl pro nás velmi únavný, jelikož tím, že jsme letěli už večer a trávili celý den v dopravních prostředcích směrem do Bratislavy. Přílítali jsme v brzkých ranních hodinách, vše bylo uzavřené, a tak jsme strávili několik hodin v letištní hale a v brzy nad ránem jsme se vydali do hotelu. Metro jsme ani nehledali, jelikož nám to přišlo zbytečně daleko, a tak jsme šli kus cesty s kufry v rukou po rozbitých cestách, které tady v Bulharsku mají na většině místech. Šli jsme stále pěšky, avšak jen do doby než jsme narazili na zaběhlé psy toulající se po bulharských ulicích.
Později jsme však nasedli na autobus, který jsme do té doby viděli kolem nás pouze projíždět. Tenhle autobus nás odvezl skoro až na místo, malinký kousek od našeho hotelu.
Zhruba dvě hodiny jsme čekali na recepci, než nám dali karty k našim pokojům a my se mohli jít ubytovat.
Celý první den příletu jsme měli volný, a tak jsme toho využili a šli se kouknout do města. Ten den bylo opravdu krásně a sluničko nám velmi svítilo, zkoukli jsme pár památek, který pro nás v Sofii byly z pohlednic, který jsme vídali na každydým rohu zajimavý, poseděli s ukrajinskou partou v jedný restauraci a jeli zpět do hotelu.
První den, kdy jsme měli už plánovanej program se program odehrával v konferenční místnosti hotelu, v konferenční místnosti jsme se také většinou po celou dobu pobytu scházeli. Celá místnost byla velmi příjemná a měla dokonce i terásku, která vedla až k dennímu baru, na kterým jsme si většinou denně dávali
Hned první zahajovací den si pro nás organizátoři připravili několik seznamovacích her, během kterých jsme se měli vzájemně představovat a něco málo se o sobě dozvědět. Dle mého názoru byl právě první den tím nejdůležitějším, jelikož si myslím, že je potřeba se nejprve trochu poznat, abychom byli schopni další dny bez problému vzájemně spolupracovat.
Druhý den nás Světlana uvedla do problematiky různých typů osobností a velmi okrajově jsme se začali bavit o šikaně.
Třetí den nám Světlana představila dalšího z organizátorů Bujana, který se rozhodl nám prezentovat blíže o šikaně ve společnosti a povedlo se mu přimět mnohé z nás otevřeně mluvit o svých problémech a zkušenostech s šikanou. Za sebe musím říct, že mě otevřenost některých až šokovala a zaskočilo mě, jakými životními zkušenostmi si účastníci, které bych mohla považovat za své vrstevníky mohli projít a ještě o nich tak otevřeně mluvit před lidmi, které znají sotva pár dní.
Bylo pro mne take velmi příjemné vidět všechny ty lidi, kteří právě ve svém životě zažili nemalé množství složitých situací, jak radí druhým. Právě ti, kteří to měli v životě opravdu těžké se pak dle mého názoru chovali nejvíce otevřeně vůči druhým a chtěli druhým lidem radit a sdělovat jim jejich životní příběhy, zkušenosti a rady.
Každý z nás tam jel s určitým svým problém a každý z nás nějaký ten problém má, je ale jen na nás, jak se s tímhle problémem v našem životě vypořádáme a jak jej mnohdy chceme řešit. Bylo mezi námi velké množství lidí, kterým třeba zemřel rodič ve velmi útlém věku, kteří byli v dětství utlačováni, či šikanováni.
Další dva dny jsme měli za úkol tvořit ve skupinkách prezentace na určité typy osobností a prevenci šikany, a poté prezentovat a snažit se přimět ostatní k diskusi, což se ve většině případů všem dařilo.
Jedna z částí téhle prezentace byla právě orientovaná na dotaszník, ve kterém jsme se jako jednotlivci měli měli zeptat někoho cizího na pár otázek, které byly orientované na jeho osobnost a na typy osobností. Na základě těchto informaci jsme pak jako pěti členná skupinka vypracovávali závěr, který se týkal rozdílů osobností mezi lidmi dle faktorů, které rozdělují člověka na agresora či na obět’.
Jeden sychravý den jsme pak měli výlet do zhruba 120 km vzdáleného historického městečka Plovdiv, ve kterém se mi tedy opravdu moc líbilo, historie zde na nás vykukovala na každém kroku a o zajímavá místa zde nebyla nouze.
Jeden večer jsme zde měli International night. Byl to opravdu neskutečně krásný, zábavný a milý večer, při kterém jsme se toho hrozně mosdozvěděli o jednotlivých zemích, o jejich tradicích, zvycích, oblíbených pokrmech, jídle apod. Bylo pro mne také velmi příjemné ochutnat jejich národní pokrmy či nápoje, od Raki přes pivo a sangrii po sýry a salámy.
Poslední noc před odletem nám Světlana ve večerních hodinách objednala autobus a jelo se na druhý konec Sofie do restaurace, které byla rezervovaná jen pro nás. Byla zde možnost pouštět si hudbu na přání, takže toho většina z nás patřičně využila. Po zbytek večera jsme si zde povídali a papíjelise červené víno. Náš poslední večer byl opravdu velmi zajímavý a krásný a byla to taková milá tečka na sám závěr.
Nadruhý den jsme pak odlétali opšt v pozdních odpoledních hodinách. Let byl velmi příjemný, ale cesta z Bratislavy do našich rodných měst byla velmi zdlouhavá a včerpávající.
Moc bych chtěla poděkovat koordinátorce Světlaně a tamní organizaci za tento skvělý projekt, který se nesl po celou dobu v přátelském duchu.
Doufám, že se z většinou uvidím i v budoucnu.
Martina Kyselá
