I’m Important Because I’m Myself – Litva

single-image

Termín konání: 25.-31. říjen 2015

Místo konání: Mazeikiai, Litva

Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže

Prosím pročtěte si info-pack a rozpis denních aktivit

Účastníci: Eliška Haumerová, Gabriela Štěpková, Veronika Králová, Radek Bábíček, Martina Nguyen

Group leader: Petra Grossmanová

Účastnící se země: Litva, ČR, Itálie, Bulharsko, Portugalsko, Finsko

Hostitelská organizace: The Charity and Support Fund “G Children’s World”

Video o šikaně vytvořené účastníky tohoto projektu: https://www.facebook.com/GVaikuPasaulis/videos/906554829399706/

Prosím podívejte se také na “aftermovie” video z tohoto projektu: https://vimeo.com/146510940

Report z projektu: 

Projekt I’m Important Because I’m Myself se konal 25. 11. – 31. 11. 2015 v městečku Mažeikiai v severní části Litvy blízko hranic s Lotyšskem. Byl zaměřen zejména na šikanu, velký problém dnešní mládeže. Celý projekt zorganizovala litevská organizace G Children’s World.

Celkem přijelo do města Mažeikiai 27 účastníků a pět group leaderů z Bulharska, Itálie, Finska, ČR a Litvy, včetně velice schopné organizátorky Gabriele Gineityte.

Den po příjezdu byl seznamovací, hráli jsme hry na jména a stanovili jsme si základní pravidla. Samozřejmě jsme také věnovali čas seznámení Youthpassu. Večer se konala první intercultural night od domácích, sympatických Litevců, kteří nám dokonce zazpívali hymnu vysoce uctívaného basketbalu.

Druhý den jsme se už začaly věnovat tématu, které nás mělo doprovázet celých pět dní. Rozdělili jsme se do náhodných skupinek, každá měla seznámit ostatní s jedním druhem šikany. Dozvěděli jsme se mnoho statistik a konečně jsem si v hlavě urovnala a přesně definovala pojem šikana. Na večer jsme si spolu s italským týmem přichystali prezentaci o našich zemích, kdy jsme se pokusili všechny naučit mazurku a skočnou.

Ve středu jsme se opět rozdělili do skupin, tentokrát podle národnosti. Seznámili jsme se se současnými situacemi, týkající se šikany ve všech zemích. Předtím nám ještě řekli něco o své domovině Finové a Bulhaři, kteří všem dokonce přivezli suvenýry v podobě pohledů a lahvičky růžového oleje. Tento den už jsme museli zapojit i svoji kreativní stránku. Byli jsme vyzváni předkládat koncepty pro film, který jsme měli natočit do konce projektu. Odpoledne jsme vyrazili do místního gymnázia, kde nás provedl výmluvný student třetího ročníku. Vysvětlil nám systém školství v Litvě a ukázal nám zajímavé učebny např. šití, vaření. Po prohlídce jsme navštívili i nově zrekonstruované místní muzeum.

Další den, jsme pokračovali na krátkém videu. Každá skupina předložila svůj námět na scénář a demokratickým způsobem jsme se rozhodli. Práci jsme si rozdělili tak, aby se každý podílel. Ještě odpoledne jsme dotočili všechny scény a dali je našemu litevskému kameramanovi k sestříhání. Večer jsme opět šli do Mažeikaiské školy, tentokrát na koncert tamní senzace a studentky školy.

Znenadání tu byl poslední den projektu. Ráno jsme si pustili dojemný film o kyberšikaně a po debatě jsme se mohli pokochat již hotovým videem. Nikdy jsem nebyla pyšnější. Pak už se vše neslo ve znamení rozloučení. Měli jsme reflexi celého projektu a dodělali si své Youthpassy. Naposledy jsme šli večer městem na můj historicky první basketbalový zápas, kdy tým Mažeikiai skóroval a vyhrál, nejpravděpodobněji díky svým četným fanouškům z Erasmus +, neuvěřitelných 90 bodů. Po návratu do hotelu jsme šli na rozlučkovou párty.

V sobotu brzy ráno jsme byli nuceni si dát s Bulhary a Litevci sbohem a vyrazili na cestu do Rigy spolu s Finy a Italy, kde jsme měli strávit náš poslední den turistikou.

Vůbec jsem to nečekala, ale lidé byli velice otevření a milí, a dostatečně vynahradili nedostatky ubytování a stravy. Za těch pět dní jsme stihli utvořit blízkou partu lidí, na kterou bude každý ještě chvíli vzpomínat.

Martina Nguyenová a Eliška Haumerová

Možná se ti bude líbit