ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 2.—13. únor 2026
Místo konání: Gîte de l’Aube (Piegros-la-Clastre), region Drôme, Francie
Český tým: 4 účastníci (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: La Rapugada
Report z projektu:
Tréninkový kurz s názvem „Let’s dare the inner journey: from self to us“ se konal od 2. února do 13. února 2026 v obci Piégros–la–Clastre, která se nachází v jihovýchodní Francii. Tento tréninkový kurz pořádala organizace Rapugada. Jednalo se o kurz, který měl pomocí neformálního vzdělání, různých divadelních technik jako je fórumové divadlo, obrazové divadlo, neviditelné divadlo či technika „cops in the head“, pomoct vyzkoušet si různé role v Theatre of
the Oppressed. V této malebné obci se sešlo celkem 17 účastníků z Česka, Belgie, Francie, Španělska, Itálie, Indie, Bangladéše, Číny, Rumunska, Nizozemska a Quechuy, aby sdíleli vlastní zkušenosti a využili je v divadle utlačovaných.
Aktivity, které si pro nás připravily facilitátorky Lili, Helena a Mary, nám pomohly více se otevřít ostatním účastníkům a sdílet osobní příběhy, které jsme následně proměnili do krátkých divadelních představení. Výsledkem bylo pět různých představení, která ukazovala na problematiku jako je rasismus, obtěžování, stalking aj. Představení nás všechny zasáhla, jelikož se jednalo o osobní příběhy lidí, se kterými jsme si na projektě vybudovali pouta a díky
tomu, jsme se do nich mohli více vcítit. Také se častokrát jednalo o situace, se kterými se mnoho z nás setkalo či setkává v denním životě. V předposlední den jsme se díky metodě „Cops in the head“ doslova dostali do mysli jedné z účastnic, která na stage bojovala s negativními hlasy v hlavě (internalizovanou opresí) a následně je přemohla a nahradila pozitivním self–talkem. Tohle byl pro nás všechny snad nejintenzivnější zážitek z celého kurzu, na který jen tak někdo nezapomene.
Ve volném čase jsme chodili často na procházky a túry, otužovat do místní řeky, kutálet se z kopců či zpívat u táboráku a prostě jsme si užívali každého společného momentu. Večery byly taky nabité – jak jinak než zpěvem a hraním na kytaru či hraním různých her. Nejvíce se mi líbili kulturní večery, kdy účastníci na večeři uvařili národní pokrmy svých zemí a po večeři jsme tančili okolo krbu národní tance.
Všichni jsme byli okouzleni místním prostředím, jeho lesy, horami, řekami, které snad jako by bylo stvořené na seberozvoj, reflexi a divadlo utlačovaných. Místní způsob života mě donutil na chvíli zpomalit a nadechnout se. Domů jsem odjela s čistou hlavou a odnáším si nejen nově nabité zkušenosti, ale i krásné vzpomínky na zážitky a lidi, které jsem zde potkala, a také – nutno podotknout – recepty a nápady na vaření od kuchařky Emilie, která nám zajišťovala úžasnou vegetariánskou a veganskou stravu.
Jsem také velmi vděčná českému týmu, organizátorům a v neposlední řadě EYCB, díky kterému jsem se mohla do projektu zapojit. Myslím si, že mluvím za více lidí, když řeknu, že tento projekt mi opravdu otevřel oči v mnoha ohledech. Děkuji.
Marika L.
