Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — krátkodobé dobrovolnictví (dva měsíce)
Termín konání: červenec—srpen 2024
Místo konání: Las Rozas de Madrid, Španělsko
Dobrovolník: Alice Ch.
Prosím přečtěte si info-pack.
Přečtěte si, jak to vypadalo na dlouhodobém (čtyřměsíčním) dobrovolnictví v této organizaci v deníku naší dobrovolnice, která se z Las Rozas vrátila začátkem června zde.
Hostitelská organizace: Adefis Juventud Internacional
Report z tohoto dobrovolnictví:
Celé léto ve Španělsku, teda, o tom se mi mohlo jen zdát. Stále mi to asi nedochází, byl to jeden z mých snů a jsem upřímně šťastná, že jsem tuhle možnost získala. Je to silná věta, já vím, ale opravdu mi to změnilo život. Tak moc jsem to vlastně potřebovala a chtěla.
Do Madridu jsem přiletěla 1. července, na letišti mě hned přivítala jedna z mých spolubydlících z Turecka, která mi pomohla zařídit kartičku na městskou dopravu a dovedla mě do našeho velmi útulného apartmánu (s výhledem na hory a nádhernými západy slunce) v Las Rozas. Jedná se o klidnou a bezpečnou vesničku severně od Madridu. Do samotného centra to ale bylo vždy jen 15 minut, hodnotím to jako naprosto skvělou lokalitu. Moje spolubydlící byly holky z Polska a Turecka.
Pracovaly jsme v Las Matas, další malebné vesničce, kam jsme se ráno dopravovaly autobusem. Náplň naší práce byla administrativní pomoc s chodem organizace, vyřizování emailů, překlady textů, vymýšlení nových projektů, rešerše na různorodá témata a celkově pomáhání s tím, s čím bylo aktuálně potřeba (zařizování letenek atd.). Hostitelská organizace Adefis Juventud Internacional zrovna prvních 14 dní potřebovala pomoct s projekty, které se konaly v hotelu Tartesos. První Erasmus+ projekt byl zaměřený na sociální sítě a jejich vliv na mentální zdraví mladých lidí, druhý pak na boj proti diskriminaci a nenávistným projevům. Naše práce spočívala v základní organizaci projektu, plnění požadavků participantů a zajišťování hladkého chodu během celé akce. Dále to obnášelo připravování jídel (obědy, večeře), které jsme každý den účastníkům kurzu vozily. S každou skupinou participantů jsme dokonce vždy jeden den vyjely do centra Madridu a staly se pro ně takovými malými průvodci. Madrid je naprosto nádherné město, které stojí za to navštívit a načerpat nezapomenutelnou denní i noční atmosféru. Třeba večerní Madrid na kole? To opravdu musíte zažít!
Mimo samotnou práci jsem na projektech potkala spousta nových zajímavých lidí, teď už kamarádů, kteří mi přinesli novou energii a vhled do jejich kultury. Setkání s lidmi z cizích krajů je pro mě vždy obohacující a radostí naplňující srdeční záležitost. Dokonce jsem se v době volna v srpnu vydala do Portugalska za dvěma z nich. Na přelomu července a srpna bylo totiž v Madridu nesnesitelné teplo, a tak jsme měly víc volna, než bychom normálně dostaly. Tím pádem jsem měla o to víc času procestovat si sama i další kouty Španělska jako je například Barcelona, Valencie a konečně se tak podívat po dlouhé době k moři!
Na projektu jsem si zdokonalila španělštinu, samostatnost, ale i vlastní odolnost, schopnost řešit nepříjemné konflikty, a také se prostě překonat ve věcech, na které Vás tady doma v peřince nikdo nepřipraví. Byť je to za mě nezapomenutelná a nejkrásnější zkušenost, všechno růžové úplně nebylo a práce byla vždy spíše stres než potěšení. Po skončení projektů jsme pracovaly už jen v kanceláři, což by tolik nevadilo, ale naše jediná vedoucí nám každý den připomínala, jak neschopní jsme, jak nic neumíme (aniž by nám cokoliv předtím ukázala či pořádně vysvětlila, co po nás vlastně požaduje). Chovala se k nám jako k levné pracovní síle, se kterou si může dělat, co chce. Křičela na nás každý den, chodila k nám domů na prohlídky úklidu, kdy si usmyslela lézt na židle a kontrolovat horní kouty lednice, jestli jsou čisté. Nebo se jí například nelíbilo, že máme v lednici víc jídla, než by si ona představovala. Na spolubydlící holčinu z Turecka byla často naprosto rasistická a neodpustila si nevhodné komentáře, ze kterých mi je špatně ještě dnes. Myslím, že toto byl opravdu extrém a doufám, že v dalších zaměstnáních tento přístup už nepoznám.
I tak se mi ale domů nechtělo, Španělsko (a hlavně ten Madrid) jsem si naprosto zamilovala a moc doufám, že se tam zase někdy pojedu podívat. Byla to pro mě živá voda a já moc děkuji všem, kteří mi umožnili tohle všechno zažít a prožít. A najít samu sebe, znovu a opět.
Alice
