ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Časový rozvrh této mobility:
- Přípravné předprojektové setkání (Advance Planning Visit = APV): 3.—5. červenec 2024, Jerevan, Arménie.
- Tréninkový kurz: 3.—11. srpen 2024, Dilijan, Arménie
Český tým jedoucí na APV: 2 účastníci (ve věku 18+)
Český tým jedoucí na tréninkový kurz: 4 účastníci (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: APY (Armenia), Lou Bequet (Italy)
Report z projektu:
Rád bych Vám zde předal své zážitky z tréninkového kurzu „Moving Towards Gender Sensitive Youth Work in Europe“ pořádaného organizací Armenian Progressive Youth v arménském Dilijanu
Na tomto projektu mě lákala především jeho lokalita – Arménie. Nikdy jsem nevyrazil za hranice Evropy, tudíž možnost zúčastnit se tohoto projektu byla pro mne nepochybná volba. Cesta začala ve večerních hodinách na Vídeňském letišti. Ihned po dosednutí do mého místa v letadle se na mě usmálo štěstí a čirou náhodou jsem seděl přímo vedle dalšího českého účastníka projektu. Ihned jsme se seznámili a velice příjemně si popovídali při noční cestě. Dozvěděl jsem se, že již dva čeští účastníci byli na předprojektovém setkání, tudíž věděli, jak to funguje v Yerevanu, což se později ukázalo jako velice užitečné. Po velmi krátkém a nepohodlném spánku jsme po čtvrté hodině ranní přiletěli do zmíněného Yerevanu. První nás zaskočila ne-li hodinová fronta při celní kontrole, která ovšem proběhla bez problémů, získali jsme razítko a naše dobrodružství mohlo začít. Naše hostitelská organizace otevírala svou pobočku až v odpoledních hodinách, člověk si tedy řekne, že má celé volné dopoledne na průzkum hlavního arménského města, což zní naprosto suprově. Realita bylo ovšem jiná, spali jsme pár hodin v letadle a měli za patami kufry. Naše dopoledne proběhlo tedy v duchu lehké procházky historickým centrem do nejbližší otevřené kavárny, kde jsem následně regenerovali. Po tomto náročném dopoledni jsme se úspěšně dopravili do pobočky hostitelské organizace, kde nás čekalo velice příjemné překvapení. Pobočka byla kompletně renovovaná a s klimatizací (což není standardem v Arménii), tudíž následné čekání ne seskupení celého týmu zde bylo za odměnu. Přibližně kolem 5. hodiny dorazil zbytek účastníků a naše cesta do finální destinace mohla začít.
Vydali jsme se do národního parku Dilijan ležící přibližně 3 hodiny cesty od hlavního města. Tato cesta byla zážitkem sama o sobě. V Arménii panují lehce odlišné dopravní předpisy, než u nás v České Republice. Tím je především myšleno jízda s plynem na podlaze a předjíždění do zatáček na plné čáře, kde člověk neví, co jede v protisměru. Avšak místní řidiči jsou nejspíš naučeni a tuto cestu jsme zvládli bez jediného problému. Ve večerních hodinách jsme dorazili do naší cílové destinace – klášter Haghartsin a přilehlý hotel Vanatun. A zde musím říct, že jsem byl zaskočen, jak krásné místo to bylo. Uprostřed národního parku v obložení lesů se tyčí historické pozůstatky jednoho z nejznámějších klášterů v zemi, kde přímo vedle stojí zrenovovaná historická budova sloužící jako hotel. Z celého místa byla cítit velice příjemná a poklidná atmosféra. Zde jsme měli pokoje rozdělené po dvou kójích s dvěmi postelemi a soukromou koupelnou. Vše bylo zrekonstruované a nové (zde vložím připomínku, v Arménii jsem strávil pár dalších nocích a tohle bylo jednoznačně nejluxusnější ubytování). Žít zde nemělo chybu a to jsem se ještě nedostal k nejlepší části celého ubytování – stravě. Místní kuchyně byla naprosto výborná a každé jedno z jídel, které jsme měli bylo vynikající. Teplé jídlo jsme měli 3x denně ve formě buffetu s vícero možnosti. Po příjezdu jsme se tedy ubytovali, navečeřeli jsme se, avšak místo večerního seznamování většina účastníků zvolila spánek po náročné cestě.
Nastalo ráno prvního projektového dne. Zde jsme se sešli ve velké společenské místnosti a dostali prvotní úvod do tématu – Moving Towards Gender Sensitive Youth Work in Europe. Avšak jak u projektů bývá zvykem, první dva dny jsou spíše seznamovací, kdy se pořádají různé společenské aktivity a hry, abychom se navzájem sblížili a opadl prvotní stud. Byli zde účastníci ze Španělska, Itálie, Česka, Rumunska, Bosny a Herzegoviny, Turecka, Gruzie a Arménie – tedy příhodně diverzifikované vzhledem k tématu. Musím podotknout, že se mi velmi líbil rozvrh vytvořený organizátory ve formě lepíků na zdi v hlavní společenské místnosti. Začali jsme se tedy pomalu ale jistě ponořovat do aktivit týkajících se hlavního tématu. Jednalo od činností pro jednotlivce, přes skupinové záležitosti po pár členech, až po celoskupinové diskuze. Jako příklad zajímavé a pro mne nové aktivity bylo takzvané Forum Theatre, kdy jsme se rozdělili do menších skupinek a postupně jsme si připravili krátké divadelní představení reprezentující problematiku týkající se projektového tématu. Avšak toto divadlo je speciální tím, že publikum může kdykoliv zastavit představení a vyměnit se s herci a tím pozměnit chod děje. V půlce projektu byl volný den pro jehož náplň jsme zvolili společný výlet k největšímu arménskému jezeru Sevan. Po velice příjemně stráveném cestovním dni jsme se vrátili k předchozímu duchu projektu – přes den aktivity a po večerech společenské posezení. Nesmím zde opomenout Culture Eveningy, což jsou speciální večery, kdy si každá země připraví lokální speciality a nastane veliká ochutnávka. Toto je ideální možnost nakouknout do cizích kuchyní bez nutnosti návštěvy jednotlivých zemích.
Poslední den projektu nastal a mezi námi již panovala smutná nálada, že se nám náš společný čas blíží ke konci. Avšak touto atmosférou se náš český tým nenechal rozhodit a ve volném odpoledni jsme se rozhodli podniknout túru do místních hor, což se stal nejdobrodružnější zážitek celého výletu. Přes smečku divokých psů, kolem divokého prasete se selaty pasoucími se v lesíku při pěšině, přes nekonečnou cestu do kopce jsme vylezli na nejbližší místní vrchol. Zde nás čekalo překvapení a to malá osada, kde žili dva místní Sergej a Karen. Pánové nás pozvali na kávu přes překladač jsme se snažili dorozumět. Aby bylo jasno, jako malou osadu zde myslím obvodovou zeď jedné místnosti s plechovou střechou bez elektřiny ve středu divokých hor. Dozvěděli jsme se, že pánové zde žijí přes léto a starají se o dobytek a na zimu se vracejí do údolí do města. Jelikož bylo pozdní odpoledne, vydali jsme se na nebližší vyhlídku, kde byly naprosto nádherné pohledy na místní přírodu. Avšak zde jsme nepobyli dlouho, začínalo se stmívat a prý dle Sergeje zde vylézají v noci medvědi, tak jsme se rychle pobalili a sešli zpět na naše ubytování. Zde nastal poslední společný večer, který jsme si zaslouženě užili. Ráno jsme se s slzami v očích rozloučili a vydali na cestu do našich domovů.
Pokud bych měl stručně shrnout mé emoce, tak to bude následovně. Celý projekt byl naprosto úžasná záležitost, kterou doporučuji každému využít. Člověk pozná nové lidi napříč Evropou, najde si nové kamarády a zažije nezapomenutelné okamžiky. Každý si dokáže najít své, ať už se jedná o téma projektu, či jeho lokalitu. Tímto bych chtěl srdečně poděkovat jak mé hostitelské organizaci, tak i EYCB, která mi umožnila tento projekt prožít. A rada na závěr? Člověk jednou začne a už nemůže přestat, takže směle do toho!
Matyáš M.
