Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — dobrovolnické týmy (59 dní)
Prosím přečtěte si volunteering teams info-pack.
Místo konání: Reșița, Rumunsko
Hostitelská organizace: Nevo Parudimos
Report z dobrovolnictví:
Zdravím!
Jsem studentka z Brna a letos jsem měla možnost zúčastnit se dvouměsíčního dobrodružství v Rumunsku pod vedením dobrovolnické organizace Nevo Parudimos, která sídlí v malém postindustriálním městě Resita.
Projekt jsem našla prostřednictvím Evropského sboru solidarity, a díky Evropskému centru mládeže Břeclav jsem se mohla 26. června vydat na cestu.
Organizace nabízela tři možnosti náplně práce – environmentální tým, mediální tým a malířský tým. Environmentální skupina se navíc rozdělila na dvě podskupiny: část lidí pracovala více v terénu, kde uklízeli okolní prostředí a seznamovali místní komunity s tříděním odpadu, zatímco druhá skupina připravovala večerní aktivity pro děti v městských parcích.
Rozmanitost náplně práce mě zaujala už při čtení inzerátu, protože ráda pracuji s dětmi, věnuji se výtvarné výchově a také mě zajímá práce s dětmi ze znevýhodněných komunit, zejména romských, na které se tato organizace primárně zaměřuje.
Z České republiky jsem na projektu nakonec zůstala jediná, ale díky velmi přátelskému přístupu jsem se ani chvíli necítila osamělá. Měla jsem jedinečnou možnost poznat mnoho lidí z celého světa – Španělska, Irska, Švédska, Portugalska, Egypta, Tuniska, Maroka, Turecka, Francie, Ázerbájdžánu, Rumunska, Zambie, Německa… Společně jsme tvořili velmi pestrý tým, který se vzájemně obohacoval. Učili jsme se o kulturních rozdílech a vedli diskuze na různá témata.
Vše začalo víkendovým teambuildingem nedaleko města a následným rozdělením do týmů. Já jsem spolu s dalšími pěti lidmi skončila v týmu, který organizoval aktivity pro děti. Náš program zahrnoval šest hodin práce denně a volné víkendy. Každý den jsme s dětmi strávili přibližně tři hodiny, zbylý čas byl určen na přípravu aktivit. Týmy, které pracovaly s dětmi, měly vždy jednoho „překladatele“ – dobrovolníka z Rumunska, který nám pomáhal vysvětlovat dětem hry a celkově překládat vše potřebné. Pokud jsme byli v nouzi, pomáhali jsme si i online překladači.
Druhou polovinu projektu jsem strávila v environmentálním týmu, který měl asi sedm členů. Tento tým pracoval ve vzdálenějších lokalitách a spolupracoval s dobrovolníky, kteří v lese u města vytvářeli trasy a naučné stezky. Práci jsme začínali většinou kolem deváté a končili ve tři s krátkými pauzami na svačiny. V devět jsme dorazili na místo, nasadili rukavice, připravili odpadkové pytle a začali uklízet cílovou oblast. Někdy jsme naplnili i 10 velkých 140l pytlů! Na konci týdne, ve čtvrtek a v pátek, probíhaly tzv. kampaně, při kterých jsme si s místními dětmi nejprve zahráli hry, jejichž prostřednictvím jsme jim vysvětlili princip třídění odpadu, a poté jsme společně uklízeli okolí jejich komunity, což vedlo k lepšímu povědomí o důležitosti zodpovědného zacházení s odpadem.
Ve volném čase jsme si sami organizovali sociální program, připravovali jídlo, hráli hry, chodili do posilovny nebo jednoduše odpočívali.
Víkendy byly věnovány úklidu ubytování a výletům.
Během každého měsíce jsme měli nárok na dva dny volna, které jsme si mohli připojit k víkendu, což nám umožnilo prozkoumat i vzdálenější kouty Rumunska.
Nejsilnějším zážitkem byl nejspíš výlet k moři a zpět, kdy jsme velkou část cesty stopovali, vystoupili ze své komfortní zóny a poznali mnoho skvělých lidí.
Celkově mohu říci, že tyto dva měsíce uběhly rychleji, než jsem čekala, a určitě budu v budoucnu hledat další dobrovolnické příležitosti. Vytvořila jsem si krásná přátelství s lidmi z celého světa a mám spoustu nádherných vzpomínek.
Rozhodně doporučuji se nebát dobrovolnictví ani cestování!
Hanka
