Termín konání: 1.-10. prosinec 2017
Místo konání: Mali Iđoš, Srbsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
První část tohoto tréninku proběhne v termínu 21.-19. říjen ve Ferraře, Itálii a více se o této první části můžete dočíst zde.
Prosím přečtete si info-pack.
Účastníci: Matěj Keka, Tomáš Blaha
Hostitelská organizace: Centar za savremene životne kompetencije Beograd
Účastnící se země: ČR, Srbsko, Itálie, Chorvatsko, Bosna a Herzegovina, Slovensko, Řecko, Kosovo, Makedonie
Report z projektu:
Ústředním tématem celého tréningu bylo neformální vzdělávání jako cesta k mezinárodnímu, interkulturnímu a mezináboženskému dialogu. Celé to dobře charakterizovala organizátorka Danijela, rodilá Chorvatka: „Byla jsem vychovávána k tomu, abych nenáviděla Srby, teď mám jednoho za manžela a vím, že je potřeba budovat mezinárodní dialog a aktivně vystupovat proti xenofobii a odmítání jinakosti“ Tolerance k jiným kulturám byla vedoucím motivem, metodou, na kterou jsme se v rámci samotného školení nejvíce zaměřovali, ale bylo formování trenéra a jeho dovednosti. V průběhu týdne jsme se tak nejprve seznámili sami se sebou, proběhla burza organizací na nichž jsme prezentovali svoje vysílající organizace (tu bohužel hodnotím jako nejslabší část programu, protože vzhledem k použité metodě nebyl čas seznámit se se všemi organizacemi). Díky tomu jsme tak mohli navázat mezinárodní kontakty pro budoucím projekty mezinárodní spolupráce.
Dále jsme si prošli přes historii a logiku programu Erasmus+ včetně evropské dobrovolné služby (někteří účastníci si tímto programem už sami prošli). Bylo vidět, že téma mezinárodní spolupráce hodně rezonovalo mezi účastníky – já osobně jsem v mnohých z nich viděl budoucí lídry mezinárodních projektů a hybatele věřejného života v jejich zemích. Hodně prostoru se věnovalo plánování a chystání výukových programů – metody jako SMART nebo NAOMMIE jsme pak přímo testovali v rámci týmové práce. Také jsme se věnovali skupinové dynamice a praktickému zázemí akce, obojí jsme si mohli rozebrat přímo na příkladu naší skupiny. Následoval program o asertivní komunikaci a prezentačních dovednostech a vedení vzdělávací akce včetně evaluace a debriefingu, kterým bylo věnováno poměrně dost prostoru a myslím, že to pro všechny účastníky bylo velmi užitečné.
Organizátorky měly vždy dost příkladů ze své praxe, kterými byly schopné ilustrovat tu část lektorské praxe, kterou nám zrovna chtěly vysvětlit. Organizátorský tým byl vůbec velice pestrý, kromě Danijely, která je původně z ostře protisrbského prostředí a nyní se snaží bořit bariéry porozumění mězi jednotlivými post-jugoslávskými zeměmi tady byla Saška z Černé Hory, Antonija z Chorvatska a Milica z Vojvodiny, která má ovšem černohorské kořeny a žila v Kosovu, kde si našla i svého manžela – albánsky mluvícího Roma. Právě Milica dále vedla zajímavý seminář o užití fotografie v bourání předsudků a bariér porozumění. Součástí programu byla i návštěva Nového Sadu, takového srbského Brna (takže špicový místo) korunovaného úžasnou Petrovaradínskou pevností – Gibraltarem na Dunaji. To byl jediný větší kontakt s civilizací, jinak jsme většinu času trávili v Malem Idjošu – pětitisícové střediskové obci na trati Novi Sad – Maďarsko, ale takto jsme aspoň měli více času na práci a vzájemné poznávání se. V Novém Sadu nám dělala průvodce Milena, bývalá EVS dobrovolnice v Bratislavě, kterou jsem před třemi roky potkal na Slovensku – svět je malý. Program setkání už se chýlil ke konci a na nás čekala aplikace toho, co jsme se naučili – skupinové projekty. V rámci nich jsme se rozdělili na tři skupiny, které měly za úkol zpracovat tři témata – Mezináboženský dialog, Mezikulturní dialog a Uprchlictví, které pro mě osobně bylo nejsilnějším zážitkem, když jsme se pod vedením Magdalini z Řecka a Steffana z Itálie vžili do role uprchlíků a v nočním Malem Idjošu se snažili dostat až na pomyslené hranice – zkušenosti vedoucích tohoto programu (oba dva pracují v organizacích zabývajících se uprchlíky) a podvečerní prosincová atmosféra ospalé vesnice dodala téti simulaci grády. Všichni jsme tak měli šanci vyzkoušet si program z pozice vedoucích a následně získat zpětnou vazbu od organizátorek, které naše programy pozorovaly zvenčí. Následuící den byl zaměřený na síťování a plánování další budoucí spolupráce mezi účastníky a myslím, že se i zde podařilo narýsovat zajímavé plány, no uvidíme jestli se nám je podaří zrealizovat. Program byl našlapaný, logicky strukturovaný a vedoucí své účastníky k jasnému cíli, za což patří můj dík organizátorkám a rozhodně se rád zapojím do nějaké budoucí spolupráce, protože to jsou opravdoví profíci.
Tomáš Blaha
