Termín konání: 9.-16. březen 2015
Místo konání: Brindisi, Itálie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Prosím pročtěte si info-pack a rozpis denních aktivit.
Účastníci: Michal Havelka, Tereza Rýcová, Karolína Kolaříková, Mirek Sládek, Romana Kremláčková
Hostitelská/pořádající organizace: Soc. Coop. Sociale Ferrante Aporti
Účastnící se země: Arménie, ČR, Rumunsko, Srbsko, Tunisko, Turecko
Report z projektu:
V březnu 2015 se uskutečnila týdenní výměna mládeže v přímořském městě Brindisi, jež se nachází až v samém jihoitalském podpatku. Kromě ČR se projektu zúčastnily týmy z Arménie, Rumunska, Srbska a Turecka. Původně měli být na výměně mládeže i zástupci z Tuniska, kteří ale kvůli administrativním problémům nezískali víza a na poslední chvíli se tak výměny nemohli zúčastnit.
Očekávali jsme, jak ostatně název projektu napovídá, že hlavním tématem bude nezaměstnanost. Ve skutečnosti byl ale projekt zaměřen na regionální turismus, jeho rozvoj a možnosti propagace. O nezaměstnanosti padla jediná zmínka, kdy nárůst turismu potenciálně přinese i nová pracovní místa nezaměstnaností postiženým regionům.
Ubytovaní jsme byli v krásném a komfortním hostelu v centru Brindisi, na jídlo a aktivity jsme se ale každý den přesouvali asi půl hodiny autobusem na periferii města, kde italská organizace sídlila. V rámci projektu jsme představovali své vysílací NGOs, prezentovali turismus ve svých domovinách, zkusili si roli turistických průvodců po pamětihodnostech Brindisi a závěrem jsme vytvořili prezentaci či videa propagující místní turismus. Během projektu jsme také navštívili italská historická města Ostuni a Lecce, kde proběhla kromě samostatné prohlídky i oficiální setkání se zástupci měst a diskuze o regionálním turismu. Nechyběla samozřejmě ani populární interculture night.
Z projektu jsme odjížděli se smíšenými pocity. Na jedné straně to byla krásná slunná Itálie, spousta volného času a poznání nových míst stejně jako kultur ostatních účastníků. Na druhé straně jsme však na projektu postrádali energizery (za celý týden byly dva), workshopy, které by koncept projektu zastřešily, vynechány byly i reflection groups, kde bychom mohli naše připomínky konzultovat. V hostelu chyběla velká společenská místnost, a tak jsme i večery trávili různě nezávisle na sobě. Nedostatek aktivit, které bychom dělali skutečně společně a hlavně ve smíšených týmech, stejně jako neznalost aspoň základní komunikativní angličtiny několika účastníků, se projevila v tom, že jsme neměli mnoho společných zážitků a témat ke konverzaci a účastníci se drželi po většinu času v národních týmech, což je na výměně mládeže velká škoda. Přesto se ale mnohým podařilo nová přátelství navázat a projekt byl pro nás velkou zkušeností do budoucna, jak by to (ne)mělo vypadat.
Karolína Kolaříková
