Typ: Akce 4.3 Study visit
Datum konání: 22.-28.11.2009
Místo konání: Lublaň – Slovinsko
Pořadatel: Nove Dimenzije – Hiša Otrok, Slovinsko
Partneři: Portugalsko, Turecko, Česká republika
Účastníci: Michal Šindelář, Edita Bezdíčková
Report:
Mezinárodní studijni seminář „Possibilities for equal including, youngs with disturbance in mental development organizovaný v Ljubljani“ se konal 22. až 28.listopadu 2009. Jeho téma by se u nás v Česku dalo zařadit do oblasti sociálních služeb, jednalo se možnosti pomáhání a asistence lidem s duševním handicapem. Náplň semináře směřovala spíše k praktickým ukázkám toho, jaké možnosti lidé s duševním handicapem ve Slovinsku mají a jakým způsobem k nim pomáhající organizace přistupují.
Do Ljubljany jsme vyrazili dva. Edita Bezdičková je studentkou psychoterapie a sociologie na Masarykově univerzitě, ve volném čase se věnuje arteterapii a jejímu praktickému využití v rámci fotografického kroužku pro romské děti z Brna. Já, Michal Šindelář, studuji na Masarykově univerzitě sociologii a psychologii, mimo to také pracuji jako pomocná vědecká síla na katedře sociologie a jako fotograf Deníku Referendum. Do Ljubljany jsme vyrazili vlakem z Prahy v neděli ráno, večer kolem osmé jsme již byli ubytováni v srbském hotelu v Ljubljany.
Během pondělí jsme se seznámili s dalšími účastníky pobytu. Dvě milé dívky z Malty, Deborah a Clare, věkem stejně jako my, kolem 23 let, nám byly asi nejblíže. Obě Malťanky pracují v oblasti pomáhajích profesí, již přesně si nevybavuji, komu jejich péče slouží, avšak pracují přímo s klientem. Clare navíc zpívá na svadbách a krásně kreslí. Další dvojice participantů byla z Portugalska. Henrik byl ze všech nejstarší, narodil se roku 1949, a je profesí pediatr. Josému, druhému z Portugalců, bylo 43 let a pracuje jako ředitel neziskové organizace. V pondělí večer dorazila ještě turecká dvojice, dva mladíci, kteří do Ljubljany cestovali několik desítek hodin až ze středního Turecka.
Program prvního dne probíhal částečně na hotelu a více pak ve městě. V hotelu jsme si vyměnovali naše představy o městě pomocí koláží, které jsme k té příležitosti vytvořili. Potom jsme vyrazili do města a pomocí jakési orientační městské hry jsme poznávali město. Po návrat do hotelu jsme se zpětně dívali na naše koláže a zkoumali, jak se naše přdstavy o městu naplnily či přetvořily.
Buhužel půlku naší výpravy již od začátku trápily zdravotní potíže, Edita již ve vlaku pociťovala nachlazení a horečky. Během první noci a dne v Ljubljaně se jí rozvinula nepříjemná chřipka. Pokoj na hotelu, který byl bez oken a s neregulovatelnou klimatizací (omrzal mi tam loket :), nebyl rozhodně místem, kde by Edita mohla ležet a potit se, což je jediná možná léčba chřipky. V ponděli v noci jsme se tedy rozhodli, že bude nejlepší nehrát si na hrdiny a odjet domů. V uterý jsme tedy nasedli na vlak do Mariboru, z Mariboru jsme dorazili do Vídně, kde nás již čekal můj otec v autě a odvezl nás domů do Brna. Bylo nám moc líto, že opouštíme pobyt ještě před začátkem samotného programu, ale bohužel to nešlo jinak. Alespoň jsme se všemi rozloučili, vyměnili na sebe kontakty a přislíbili si další setkání na jiném projektu.
Michal Šindelář
