Termín konání: 2.-11. červenec 2015
Místo konání: Puente Genil, Cordoba, Španělsko
Program a akce: program Erasmus+: Mládež v Akci, Klíčová Akce 1: výměna mládeže
Pořádající/hostící organizace: Membrillos Por el Mundo
Účastníci: Adéla Trčková, Markéta Nikendyová, Martin Sedláček, Dominika Hlavová
Group leader: Adéla Pavlunová
Report z projektu:
„Co tam proboha budeme devět dní dělat?“ pomyslela jsem si, když jsem poprvé našla na mapě Puente Genil – malou vesničku ležící ve španělské provincii Cordoba v Andalusii. No, až tak úplně malinkou zase ne. Třeba jako Kolín nebo Trutnov, ale na Španělské poměry je to vesnice. Všude kolem se rozléhaly olivové sady, jeden strom vypadal jako druhý a byly vidět kam, až oko dohlédlo. Zato moře bylo v nedohlednu.
Obavy se naštěstí rozplynuly hned první společný den. Vyjasnili jsme si, co jsou naše obavy, očekávání a co projektu zaměřenému na LGBT problematiku přinášíme my sami.
Překvapující a v padesátistupňovém horku až skoro mrazivé byly příběhy některých participantů, kteří si prošli těžkým smiřováním se svou orientací a coming outy před svými blízkými. Na druhé straně razantně kontrastovaly motivy jiných účastníků, kteří o LGBT nevěděli takřka nic, nebo si pod touto zkratkou představovali něco hodně divného, nenormálního, nepochopitelného… Odvaha otevřeně přiznat vlastní homofobii zaskočila nejednoho z nás. Upřímnost a hloubka těchto sdělení nás provázala silnými vztahy takřka okamžitě. A to jsme se znali den, dva. Naprosto odlišní lidé… Češi, Estonci, Španělé, Holanďani, Italové, lesba, gay, heterosexuál, asexuál, bisexuál, demisexuál, qeer.
Jména ostatních a jejich vlastnosti jsme si snadno zapamatovali díky několika socializačním aktivitám. Tím začínaly první dny. Odpoledne jsme po obědě neměli všemi vyžadovanou siestu, ale pracovali jsme většinou ve skupinkách na různých úkolech, které jsme následně prezentovali a vyhodnocovali. Také divadýlko jsme secvičili. Odpolední bloky častokrát zakončovala krátká videa.
Venku jsme moc času netrávili. Horko bylo pořád, i ve tři ráno. Naštěstí byla naše rezidence vybavená klimatizacemi, které jakž takž fungovaly. Pět večerů jsme trávili ve společenské místnosti a vzájemně si představovali své kulturní tradice, potraviny a zajímavosti. My Češi jsme samozřejmě nejvíc pyšní na pivo. Z praktických důvodů jsme ale dovezli slivovici. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správná volba. Zbylé večery jsme mohli vyplnit po svém.
Zhruba v polovině projektu jsme jeli navštívit Sevillu. Krásné město s ještě úchvatnější katedrálou dávající připomenout arabské časy. Kvůli tomu jsme tam však nejeli. Našim cílem bylo tamní transgender centrum ATA. Přivítala nás jeho zakladatelka Mar, která se odmalička cítila jiná. O transgenderu se dříve moc nemluvilo, kvůli tomu byla velkou část svého života zmatená. Když konečně zjistila, kým je, rozhodla se situaci změnit. Nyní se aktivistka angažuje v lobbingu a snaží se budovat povědomí o transgender lidech i u veřejnosti. „Když se o něčem nemluví, jako by to nebylo,“ domnívá se Mar.
V Seville už jsme všichni měli o LGBT poměrně ucelenou představu. Náš leader Alberto byl skvělým učitelem a našim kamarádem zároveň.
Druhá polovina projektu byla, co se vzdělávání týče, volnější. Několikrát jsme šli na bazén, setkali jsme se se starostou na jeho radnici a komunikovali s residenty o LGBT otázkách. Poslední den jsme projekt evaluovali a přemýšleli, co můžeme udělat dál, jak se sami angažovat. Uteklo to jako voda. Večer jsme se už museli rozloučit s Holanďany a Estonci. Loučení nás dojímalo, protože čas společně strávený byl vážně intenzivní. Bylo úžasné v přímém přenosu sledovat, jak se během pobytu rozpouští předsudky, jak se z nás stávají stejní lidé a dobří přátelé. Mnoho z nás odjíždělo z Pente Genil s nadějí.
Adéla Pavlunová
