ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání výměny mládeže: Záhřeb, Chorvatsko
Časový rozvrh této mobility:
- Přípravné předprojektové setkání (Advance Planning Visit = APV): 13.—16. červen 2024.
- Výměna mládeže: 4.—15. červenec 2024
Český tým: 4 účastníci (ve věku 18—30 let) + 1 group leader (ve věku 18+ let)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Udruga Better Me
Report z projektu:
Příběh tohoto projektu se začal psát už v první půli června, kdy jsem se já, jako group leader, společně s jednou další holčinou z našeho českého týmu vydala na přípravné předprojektové setkání do hlavního města Chorvatska – Záhřebu. Zde jsme měly možnost poznat organizátory projektu a i některé účastníky z ostatních zemí, a to z Chorvatska, Rumunska, Itálie a Bulharska. Všichni jsme obdrželi mnoho informací a pokynů ohledně toho, co je třeba na nadcházející projekt zařídit, co si máme vzít s sebou a jak kupříkladu bude probíhat reimbursement. Navštívili jsme naše budoucí nahrávací studio, Glazbenu Kuću, a i místo, které nám bude tvořit domov během projektu po dobu deseti dnů. Z ubytování jsme byli všichni nadšení. I když bylo dál od centra, tak jsme však všechny potřebné obchody a kavárny měli co by kamenem dohodil.
Po náročných třech dnech a dohromady 20 hodinách v autobuse, počítáme-li cestu tam i zpět, jsme obě dorazily domů. Mísilo se toho v nás mnoho. Ale zbývalo nám jediné – vrátit se do starých kolejí našich všedních životů a vyčkávat datum 4. července, tedy den našeho plánovaného odjezdu.
A světe div se, dny utíkaly rychleji než peníze z mého účtu při jarním výprodeji letenek. Najednou bylo 4. července a my se s částí českého týmu sešli v Praze na hlavním nádraží a vyčkávali jsme autobus, ve kterém strávíme následujících deset hodin. Vše proběhlo bez problému, všichni jsme nakonec dorazili v pořádku na ubytování, kde jsme se přivítali s ostatními účastníky a dobrodružství mohlo započít. Další dny byly nabité k prasknutí nejrůznějšími aktivitami. Ze začátku jsme hráli spoustu seznamovacích her, jejichž výběr a uskutečnění měl mimo jiné na starosti český tým. Dále každá země měla za úkol zahrát a následně naučit ostatní jednu ze svých národních písní. Naší volbou byl jednoznačně Hlídač krav od Jaromíra Nohavici s malým přídavkem v podobě: „Rum, vodka, rum, vodka, becherovka, …“. Písnička zněla v uších většiny účastníků ještě dlouho. 😀 Následující den jsme se již všichni vydali směr Glazbena Kuća, v překladu: „Dům hudby“. Nejprve jsme se pomocí písničky: „Call Me Maybe“ od Carly Jepsen náhodně rozdělili do pěti skupin. Každá skupina pak tvořila jednu kapelu po zbytek celého projektu. Pak následoval workshop ohledně ageismu, adultismu a obecně o budoucnosti mladých lidí. No a po těchto aktivitách nás čekalo intenzivní pětihodinové skládání písničky na témata, o nichž jsme se bavili v průběhu workshopu.
Prvních pár hodin ve zcela nové kapele se zcela novými lidmi je opravdu těžké období. Napsat spolu písničku v tomto časovém úseku, když má každý naprosto jinou představu a odlišný hudební styl, se zpočátku zdálo nereálné. Taky jsme z toho po prvním dni nikdo neměli moc dobrý pocit. Následoval však další den a s ním prostor na napsání další písničky. Inspiraci nám opět dodal workshop, který pro nás připravil italský tým. Tématem byly předsudky dospělých o schopnostech mladých lidí. Každá kapela se už trochu znala, věděla co čekat, a proto se druhá písnička obecně psala všem mnohem lépe a rychleji. Další den jsme měli prostor na úpravy obou písniček a na trénování, jelikož ten den poté nás čekalo nahrávání.
V životě by nás nikoho nenapadlo, že se dají složit a nahrát ve studiu 2 písničky během 3-4 dní. Bylo to pro nás něco neuvěřitelného. Každá kapela v následujících třech dnech, které byly vyhrazeny nahrávání, opravdu vše zvládla nahrát. Jako zaslouženou odměnu jsme si po náročných dnech plného skládání, trénování a nahrávání udělali intercultural night, kde jsme měli možnost ochutnat jídlo a pití ze zemí našich již nynějších kamarádů.
Další aktivita, která nás čekala, byl koncert. Každá kapela měla zahrát svoje dvě písničky před zraky svých přátel, a dokonce jsme měli i jednoho místního diváka! Koncert se všem velice vydařil. Samozřejmě, že zaznělo mnoho chyb, ale na to, že ty písničky doslova vznikly před pár dny, si myslím, že to byla pecka!
V jednom z našich posledních dnů jsme měli za úkol vyrazit do ulic a zkusit pobavit místní naším hudebním uměním. Vůbec jsme nečekali, jaký úspěch z toho bude. V jednu chvíli jsme stáli uprostřed náměstí a natáčely si nás desítky lidí. Bylo to něco neuvěřitelného. Dokonce za námi přišel i pan policista, který nás nejprve chtěl vyhodit, jelikož si myslel, že za to vybíráme peníze, což se bez povolení nesmí. Jakmile jsme mu však řekli, že se jedná o projekt a jen chceme pobavit kolemjdoucí, hned se mu zvedla nálada a udělal si s námi i fotku.
Byly to dny plné nezapomenutelných zážitků a fascinujících lidí. Všechny nás spojovalo jedno – hudba. Díky ní jsme si vytvořili velmi silné vazby během tak krátké chvíle. Na těchto nádherných deset dní budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. A co je nejlepší? V následujících měsících nám vyjde album s našimi písničkami, které budeme moci poslouchat na všech platformách. Vlastní album je ta nejkrásnější památka na projekt, který si lze přát.
Pavlína K.
