ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 12.—18. listopad 2025
Místo konání: Trbovlje, Slovinsko
Český tým: 2 účastníci (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: ASPIRA Institute
Report z projektu:
12. 11. 2025 začal týden, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Právě v tento den jsme s českým týmem už za tmy dorazili do slovinského Trbovlje a poprvé jsme se setkali se spoluúčastníky tréninkového kurzu Visual and Spatial Intelligence. Ani teď, když píšu tento report pár dnů po skončení projektu, mi nedochází, že všechny ty tváře a jména byly ještě tak nedávno cizí, nic neříkající.
Trbovlje je 9. největším městem Slovinska, bydlí zde zhruba 15 000 obyvatel. Historicky je to město horníků, město dlouhých dnů a nocí strávených pod povrchem země. Bývalo všeobecně známo, že je to město špatného ovzduší, a lidé se právě kvůli znečištěnému vzduchu často nedožívali stáří. Ještě před pár lety by nikoho snad ani nenapadlo, že už jen za chvilku přijme toto místo matka příroda zpátky do náruče a lidé, co se zde ocitnou třeba v rámci Erasmu, budou popisovat tentýž vzduch jako čistý či osvěžující, obdivuje hravou barevnost zdejších podzimních lesů.
Trbovlje je momentálně v procesu přechodu, uhlí se zde už netěží, a proto se celkový stav životního prostředí zlepšuje. Město však trpí nezaměstnaností, navíc obyvatelstvo stárne. Mnozí zde vlastní nemovitosti proto, že je levnější dojíždět do hlavního města, než pořizovat si bydlení tam.
Myslím si, že není hodně lidí, co mělo příležitost toto místo poznat tak, jako jsem ho poznal já a moje skupina nově vytvořených kamarádů a známostí z Estonska, Gruzie, Řecka, Litvy, Maďarska, Bosny, Chorvatska, Itálie, Portugalska či domácího Slovinska. Potkáte-li se s kýmkoli z této skupiny dvaceti lidí, věřím, že každý vám doporučí zažít toto městečko, například pod vedením organizace Aspira, která zde pravidelně připravuje projekty a připravila i ten náš.
Tři organizátoři, Rada, Vesna a Manja, všichni ze Slovinska, pro nás vytvořili zábavný a velice dobře propracovaný kurz, který se zaměřoval na vizuální inteligenci. Představa, že má každý člověk 8 druhů inteligence, které se protínají a vytvářejí osobnost každého jedince, se vztahuje ke jménu Howards Gardner. Tento pán totiž pochopil, že posouzení inteligence žáka ve škole jen na základě známek je nepřesné a zastaralé. Snažil se vysvětlit, že dítě, které se prostě nedokáže naučit na test z matematiky nebo zapamatovat si vzorečky z fyziky, může projevit svoji inteligenci například při komunikaci s lidmi kolem sebe nebo při zkoumání svých emocí. Definoval osm inteligencí a náš trénink se zaměřoval na jednu z nich, a to právě na tu vizuální.
Po příjezdu jsme se všichni seznámili a za chvilku jsme šli spát, každý byl totiž cestou unavený. Já jsem měl to štěstí, že jsme byli v pokoji dva, za zmínku však stojí i to, že jeden pokoj byl pro 14 osob. Dopoledne následujícího dne jsme věnovali seznamovacím hrám, měli jsme už také šanci si něco nakreslit. Snídali jsme na hotelu, organizátoři vždy ráno skočili do obchodu a přinesli čerstvý chleba, jogurty, cereálie, ovoce a úplně všechno možné, na co by si člověk ráno mohl udělat chuť. Obědy a večeře byly v místní restauraci, která nás zaujala zaprvé zrcadly pokrývajícími celou šířku stropu, a zadruhé špičkově připraveným jídlem podávaným v obrovských porcích.
Po obědě jsme měli vždy chvilku času pro sebe. První den jsme toho využili a šli jsme se podívat na vyhlídku, kde stála obrovská socha Promethea a odkud bylo vidět celé město pod námi. Ten den nám počasí vyšlo, i přesto, že se kurz odehrával v polovině listopadu, bylo venku až 18 stupňů – to první tři dny, poslední den došlo k náhlé změně a sněžilo. Večer jsme se šli podívat do muzea, kde jsme se dozvěděli vše o historii Trbovlje.
Druhý den jsme se s ostatními účastníky sblížili tím, že jsme všichni kreslili na jeden papír, každý vyjadřoval svoje emoce, a v důsledku vzniklo jedno velké abstraktní dílo. Večer byl intercultural night, poznali jsme kultury našich nových kamarádů a ukázali jsme krásu kultury naší, české; mimo jiné jsme představili například Krtečka, Ferdu mravence či oplatky Kolonáda.
Z naší skupiny jen pár lidí opravdu umělo kreslit. Zbytek, včetně mě, si zvykal na nové způsoby sebevyjádření. Každý vytvořený obrázek byl uvítán a každý vytvořený obrázek pro nás něco znamenal. Nejlepší mi na tom přišlo to, že jsme si mohli vždy vybírat z desítek výtvarných potřeb a mohli jsme si všechno v klidu ohmatat a vyzkoušet, než jsme se pustili do díla.
Další dva dny jsme také věnovali tréninkovému programu. Pracovali jsme například i s modelovací hlínou. Večery jsme trávili ve společné místnosti s jevištěm a mikrofony, takže většina z nás měla šanci ukázat svoji kulturu pomocí hudby; pro náš tým se jednalo například o píseň Anděl od Kryla nebo i Tři kříže. Poslední den pro nás také připravili organizátoři výlet do Lublaně, kde jsme si i přes zhoršené počasí prohlédli historické centrum.
S emocemi jsme se poslední den rozloučili s lidmi, se kterými jsme se tak sblížili, popřáli jsme si navzájem šťastnou cestu domů a já věřím, že se naše příběhy ještě mnohokrát zkříží.
Chtěl bych poděkovat organizaci Aspira a především Radě, Vesně a Manje, kteří nás touto cestou doprovázeli a kteří ze mě udělali otevřenějšího, vizuálně, ale i sociálně či lingvisticky zdatnějšího člověka. Na závěr nemohu tento kurz nedoporučit i ostatním. Jsem rád, že mi bylo dopřáno tento kurz zažít a věřím, že i vy si z tohoto projektu odnesete jen skvělé vzpomínky a nové dovednosti.
Za český tým,
Michal F.
