Let’s Stop Wasting – Turecko

single-image

Termín konání: 28. říjen – 3. listopad 2015

Místo konání: Aksaray, Cappadocia, Turecko

Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže

Prosím pročtěte si info-pack a rozpis denních aktivit

Věkový limit pro účastníky: Helena Škrdlíková, Nikola Sagapová, Marie Králová, Ondřej Makeš, Šimon Doseděl

Group leader: Barbora Rychlá

Účastnící se země: ČR, Turecko, Ázerbajdžán, Chorvatsko, Gruzie, Makedonie

Hostitelská organizace: Young Volunteers of Aksaray

Report z projektu:

Projekt Let´s Stop Wasting se konal ve dnech 28. 10. – 3. 11. 2015 v městě Aksaray, ve středním Turecku. Zúčastnilo se jej asi na 30 zástupců pěti různých národů- Ázerbájdžánu, Česka, Chorvatska, Gruzie, Makedonie a Turecka. Zaštiťující organizací byla Young Volunteers of Aksaray, která zařídila ubytování v místním hotelu, který slouží jako místo pro praxi studentů Střední školy cestovního ruchu a hotelnictví v Aksaray.

  Na doporučení organizátorů se do Aksaray všichni dostali autobusovým spojením z Ankary. Na autobusovém nádraží nás poté vyzvedli organizátoři a zavezli do hotelu, kde někteří už stihli nejen poobědvat, ale i posnídat. Český tým byl rád, že stihl alespoň večeři. Následující den se nesl v duchu seznamovacích her. Bohužel ještě chyběli lidé z Gruzie, kterým uletělo letadlo už v Gruzii, zatímco běhali po nákupech. Stravování probíhalo po celý den v našem hotelu, byly servírovány místní pokrmy. Večeře se skládala z několika chodů včetně dezertu.

  Na další dny byly připraveny team-buildingové aktivity, které prověřovaly povědomí o tom, co to vůbec tak často zmiňované slovo „wasting“ představuje. Nechyběly jak aktivity zaměřené na umělecké ztvárnění, tak i na krátká divadelní představení na toto téma. Součástí jednoho odpoledne byly po obědě v jedné z aksarayských restauracích rozhovory s místními obyvateli, kde se každý národní tým snažil zjistit, jaká je uvědomělost zdejších obyvatel, ale i to, jestli sami třídí, či naopak jestli existují některé věci, s kterými doslova sami oni, nebo příslušníci jejich rodin, plýtvají.

  Součástí programu byla i návštěva centra města, kde se nachází i stará měšita zvaná Ulu Camii, jež byla postavena v letech 1408-1409. Bohužel jinak je město už až moc zmodernizované a na památky bohaté není. Jiný den se konal výlet do oblasti známé jako Kapadokya, ta je součástí seznamu UNESCO. Zde je zase památek až přehršel. Celá oblast je protkána tufovými tvary, skalními kostelíky i obydlími. Prošli jsme se jedním z údolí, ale i malými vesničkami. V údolí nám dokonce zemědělci dali něco ze zahrádky- ovoce ayva. Češi byli opět o něco akčnější, než ostatní a vydali se na „výlez“ až k vrcholu jednoho z místních kostelíků, čímž jsme posléze motivovali i lidi z Ázerbájdžánu, kteří se k nám s chutí přidali.

  Jedno dopoledne jsme se vydali do místního centra pro mládež, kde se konají různé kurzy. Od umění až po výuku jazyků. Sami jsme si vyzkoušeli starou osmanskou techniku malby na vodu, tzv. ebru, která má takovou výhodu, že ji snad ani nejde pokazit. Každý výsledek vypadá jak umělecké dílo! K tomu nám holčiny na kurzu kaligrafie každému napsaly jeho jméno ozdobným stylem a nakonec nám ještě pánové zahráli na klasické turecké nástroje saz a zvláštní zabarvovací flétnu.

  Večery se většinou nesly v zábavném duchu. Jeden z nich se konala Intercultural Night, kde všechny národy prezentovaly své země, ale i typické pochutiny. Zatímco Turci propagovali krom směsi oříšků třeba i Coca- Colu, tak Chorvati propagovali hlavně domácí slaninu a chorvatský citronový nápoj, zatímco Gruzinci se pyšnily jak plackami s ovčím sýrem, tak třeba plátky ovoce. Ázerbádjžánci nás pohostili jejich baklavou, která je více svěží, než ta turecká, jelikož v sobě obsahuje i kousek máty a není tak přeslazená. My, Češi, jsme ostatní pohostili jak různými druhy sýrů (hermelín, niva…), tak i brambůrkami, chipsy, sušenkami, lázeňskými oplatky nebo taky čokoládou Orion a lentilkami, k pití byla Kofola. Je třeba říct, že jsme v záloze měli i piva, která ovšem organizátoři zakázali a pak tako olomoucké syrečky. Ty jsme si ani neodvážili vzít na kulturní noc a místo toho nám smrděly v pokoji až do našeho odjezdu.

 

  Celý týden se dohromady nesl ve velmi přátelské atmosféře, doprovázen poznáváním místní kultury i kuchyně, ale také v duchu tématu, které bylo pro tento projekt stěžejní.

Nikola Sagapová

Pročtěte si projektovou bružurku vytvořenou českým týmem na téma plývání jídlem.

Možná se ti bude líbit