Termín konání: 6.-14. srpen 2016
Místo konání: Istanbul, Turecko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Prosím pročtěte si info-pack.
Účastnící se země: Řecko, Turecko, ČR, Itálie
Účastníci: Gabriela Štěpková, Sarah Asfour, Lucie Obrtelová, Sabina Maňková
Group leader: Vít Votroubek
Účastnický poplatek (vybírá si samotná hostitelská organizace): €30
Hostitelská organizace: Yücel Cultural Foundation (YKV)
Report z projektu:
Mezinárodní výměna mládeže Think It, Change It se konala 6. až 14. 8. v evropské části Sultanahmad ve městě Istanbul. Strávili jsme zde úžasných sedm dní plných nejrůznějších zážitků. Některé z nich se pokusím zmínit v tomto článku. Tato oblast je proslulá například chrámem Hagia Sofia či Modrou mešitou a celkovým historickým charakterem místa. Na každém rohu jsme se potkávali s obchodníky se svými typickými rituály, ať už prodávajícími nejrůznější cukrovinky nebo při provádění hlučných rituálů spojených s nabídkou místní zmrzliny.
První den jsme se vzájemně seznamovali prostřednictvím nejrůznějších her a aktivit, dále sdíleli svá očekávání, ale také i možné obavy. Přece jen jsme se zde potkali všichni poprvé. Ač se na začátku zdálo, že bude těžké si všechna jména zapamatovat, tak pomohl menší počet účastníků. Dohromady nás bylo dvacet. Každý dostal list papíru, na kterém byly napsány vlastnosti, které jsme postupně vyplňovali podle toho, ke komu sedí, až byl list zaplněn.
Také jsme si vytvořili obálky se jménem a portrétem. Ty potom sloužily pro vhazování vzkazů či dárků od skrytého přítele. Koncept tzv. Secret Friend byl výborným sjednocujícím prvkem. Další den jsme se rozdělili do týmů, kde měl každý za úkol vytvořit charakteristickou věc pro tento projekt. Já jsem se například zhostil tvorby loga ve formě spirály s konceptem zvětšujícího se nápisu názvu projektu Think It, Change It. Právě toto heslo dobře charakterizuje jednu z myšlenek projektu, tedy i nepatrná změna myšlení, může být přínosem pro budoucí pozitivní změnu. Tato gradace je znázorněna v logu spíraly. Večer jsme využili pro poznávání místního nočního života. Istanbul je město plné stále nových překvapeních, například navečer obrovské množství koček vylézá ven. Celkově je v místní kultuře silnější vazba na psi a kočky, na ulicích jsou tito tvorové více respektováni než u nás.
Další den se nesl v duchu týmového myšlení, aktivity byly zaměřené právě na rozvoj různých sociálních kompetencí. Především jsme diskutovali o deseti kompetencích definovaných programem Erasmus +. Ve třech skupinách jsme poté hledali definici formálního, neformálního a informálního vzdělávání. Večer jsme prezentovali typické české jídlo a nápoje na interkulturním večeru. Náš stůl byl zaručeně největší. Z jiných jsme ochutnali například typickou tureckou sladkost Baklavu nebo řecké tzaziky.
Jelikož další den bylo horko, tak se aktivity konaly v parku s příjemných stínem tvořeným charakteristickými vzrostlými platany. Program byl zaměřen na problematiku diskriminace a nenávistných projevů ve společnosti. Ve dvojicích jsme hledali příklady, ve kterých jsme byli osobně diskriminovaní a naopak takové, ve kterých jsme diskriminovali my někoho. Ty jsme dále podrobovali hlubší reflexi. Tato část byla velmi přínosná, pomohla ještě víc stmelit kolektiv, právě díky nalezení respektu v rozdílných vnitřních hodnotách u každého z nás. Já osobně vnímám tuto reflexi za velmi důležitou. Jak je vidět, umění komunikace, ať už té verbální, tak neverbalní je při řešení konfliktů velmi důležité. Večer jsme poté poprvé začali nacvičovat na flashmob, tedy performativní street-artové představení.
Další den nám organizátoři nechali volný. Naše skupinka se rozhodla vydat na Princovy ostrovy. Jedná se o nedalekou skupinku ostrovů, jež jsou častým cílem turistů z okolí. Právě na největším z nich jsme si půjčili kola a celý ostrov po obvodu projeli. Mohli jsme sledovat typickou koloniální atmosféru, která byla podpořena absencích moderních dopravních prostředků a všude přítomnými koňskými povozy.
Další den jsme už finálně realizovali flashob. Pro tyto účely jsme se přepravili do asijské části Istanbulu. Celé představení bylo založeno na písni Life is Live od skupiny Opus a mělo reagovat na problém nenávistných projevů ve společnosti.
Poslední den jsme prováděli evaluaci celého projektu a program završili tvorbou a prezentací vlastních konceptů možných Erasmus+ projektů. Pak už nás jen čekalo poslední loučení. Každé loučení je těžké, zvlášť na tomto projektu se z nás za týden stala téměř rodina. Z mnohými zůstáváme dál v kontaktu. Tímto bych chtěl také poděkovat organizaci Yücel Kultur Vakfi a všem organizátorům Tolgovi, Pinar, Hatice a českým účastníkům za vynikající reprezentování českého týmu.
Vít Votroubek
