Termín: 24. – 29. června 2012
Místo konání: Chisinau, Moldavsko
Účastníci: Adam Záhradník
Typ projektu: Trénink v rámci programu Mládež v Akci
Report z projektu:
Co se týče cestování, tak to tentokrát bylo poněkud složitější než obvykle bývá. Ale to je asi vždy to takovýchto oblastí. Pár dnů před odletem letenka vycházela na cca 10 tis. kč, což je dost, když to srovnám s letenkou za 14 tis. Kč s Emritáma do Bangkoku. Takže jsem se rozhodl jet do Kišiněva busem za 3200 Kč. Autobus jezdí jen 2x v týdnu, ale zpátky mi jel přesně ten den, kdy jsem potřeboval a do Kišiněva jsem přijel o den dřív a spal noc v hostelu. Cesta tam byla celkem ok, trvala 26h, ale bus byl poloprázdný, takže se dalo ležet, nicméně cestou zpátky už to tak růžové nebylo, kdy jsme jeli 28h a hlavně bus byl plný k prasknutí rumusnkých dělníků. Na celnici Moldávie/Rumunsko jsme strávili asi hodinu a pak Rumunsko/Maďarsko taky tak nějak. Seznámil jsem se v buse se spoustou Rumunů, a bavil se s nima o tom, jaký je pro ně život a práce u nás. Zážitek to byl rozhodně dobrý, ale po nějakou dobu takovou cestu busem už opakovat nechci 🙂
Problémem byla taky doprava z Kišiněva do Molovaty, kde se projekt konal (asi 60km vzdálená vesnice), kdy organizátoři dali podmínku, že všichni musí být v Kišiněvě do 16 h den před začátkem projektu. Tato podmínka byla na místě, protože jsme se do vesnice museli dostat trajektem, a pokud bychom vyjeli později, tak bychom ho nemuseli stihnout. Avšak ranní lety z Vídně ani Prahy nebyly, nejdřívější přílet byl asi 17.20.
Den před projektem jsem strávil v pohodě – večeře, pivko, fotbal… Druhý den v 5 mě na náměstí vyzvedl minibus už plný účastníků. Večer kolem 8 jsme dorazili do letního odpočinkového rezortu, kde jsme se ubytovali. Nazval bych to asi skoro koncem světa 🙂 Rezort bych přirovnal k místu, jenž v minulosti sloužilo ke komunistickým sletům.
Včetně nás tam bylo ubytováno asi 200 dětí na dětském táboře, v okolí byla řeka, sportovní hřiště atd. Trochu mě překvapily malé pokoje, kde nás spalo 5 kluků a nebylo tam ani místo na kufr. V příručním dokumentu se psalo, že budem na pokojích po dvou, ale nakonec v pokoji jsme stejně netrávili víc než pár hodin spánku denně. Za to jídlo bylo dobré, taková moldávská domácí kuchyně, kdy všeho bylo vždy dostatek a v kuchyni se sanžili. Ale tak už to na projektech bývá, nemůže být vždy všechno ideální, tak jako na našich projektech 🙂
Doposud jsem se, aspoň myslím, vždy účastnil projektů Youth in Action, tentokrát to byl Training course for youth volunteers (nějak tak se to jmenuje) a byl financován Radou Evropy – mezivládní organizace sdružující všechny evropské státy. Na úvod bych ještě dodal, že na projektu několik dnů pobývala kontrola projektu ze Štrasburku, takže se všichni snažili, aby vše bylo tip-top. Grant na projekt dostala polská NGO Adrem (Olga Conop), která požádala Richter NGO (Peter Richter) z Nizozemí o spolupráci a ještě moldávskou Ngo Millenium. Celkovou iniciativu a vedení převzal 52 letý zkušený Holanďan hned od úvodních seznamovacích her více méně až do konce, kdy občasnými aktivitami přispěli zbylé dvě organizace a oficiální dokumentaci zpracovávala zejména Olga – ta se postarala také o proplácení – proběhlo absolutně bez problémů alespoň v mém případě. Trochu mě překvapilo, že jsme museli platit 35 % také za transport z Kišiněva do Molovaty, ale asi to je běžné.
Účastníci projektu byly z Čr (já:), 3 Rumuni, Turek, Švédka, 3 Ukrajinky, Litevka, Slovinka, 2 Bělorusky, 2 Polky, Holanďan a zybtek Moldávci (asi 10). Celkově byl projekt vemi nevyvážený, co se týče pohlaví! Jen 6 účastníků a zbytek účastnice! Celkově asi 25 lidí.
Trénink nebyl brán tak „zlehka“ jako obvykle bývají projekty Mládež v akci. Většina účastníků působila aktivně v neziskových organizacích a pracovala s problémovou mládeží, s tím jsem já zkušenosti neměl. Program byl zejména prvních pár dnů značně teoretický – zamýšlení se nad evropským konceptem, prezentace neziskovek, charakteristika dobrovolnictví – o čem to je, prezentace Rady Evropy, nápady na nové projekty, NGO market ve Kišiněvě, teorie her. Nicméně nabyté poznatky se dají dobře využít při organizaci projektů, doufám, že až se vrátím z US, tak budu vést jeden z projektů EYCB s Vaší pomocí.
Každopádně vřele doporučuju posílat na tréninky pouze lidi, kteří se účastnili alespoň 2 projektů. V průběhu projektu se nepoužíval Powerpoint – klady i zápory. Velmi se mi líbilo inovativní každodenní evaluace – účastníci ve 3 skupinkách (se 3 leadry) přirovnávali den k ovoci, dopravnímu prostředku, jídlu, hudebnímu nástroji a vysvětlovali proč. No thing Game – pokud někdo odpoví „NE“, předávás mu předmět a musí nachytat zas někoho on. Výlety byly poskromnější, pouze jeden do Kišiněva, kdy jsme měli po NGO market asi 6h volno, jinak jsme všechen čas trávili v seminární místnosti či v venku v areálu. Celkovým výsledkem bylo vytvoření projektů, které by mohli být v budoucnu zrealizovány.
Velmi se mi líbí tvůj nápad se začleněním sirotků do tohoto programu, aby i oni měli možnost nahlédnout do zahraničí, poznat nové kultury a změnit pohled na svět. Při prezentaci naší neziskovky jsem se zmínil o našich členech a o tom co děláme – snažíme se podporovat neformální formu vzdělávání, mezinárodní spolupráci mládeže a povědomí o EU. Taktéž jsem řekl, že se snažíme propagovat tuto formu levného cestování na středních školách, při čemž jsem došel do křížku s vedoucím projektu, který tvrdil, že to je zneužívání peněz z EU.
Aktivně působí ve své neziskovce pracující s problémovou mládeží víc než deset let a ze všech by chtěl mít dobrovolníky v jeho smyslu. Podle mě jsou projekty stejně hlavně o tom poznat lidi, zemi, dovědět se o tématu, vytvořit něco společného a užít si týden v zahraničí a nabídnout tuto možnost co nejvíce mladým lidem z našeho regionu – to je podle mě hlavní cíl. Jinak jsem s ním vycházel velmi dobře, i když byl často dost přímý na některé účastníky.
Druhá polovina projektu byla už více praktická, více her, tvoření projektů. Nejvíc se mi líbily trust games, které pak Peter Holanďan následně vysvětloval, proč se hrají a jaké jsou jejich dopady.
Nakonec se mi Peter zmínil, že si tady vybral 2-3 lidi, se kterými by rád v budoucnosti spolupracoval, například ve formě EVS v jeho NGO v Holandsku, tak já jsem jeden z nich, což mě velmi potěšilo. Olga mi taky nakonci poděkovala, že je velmi ráda, že jsem přijel. O tobě jsme se s ní taky bavili, že jsi velmi aktivní, zodpovědná a spolehlivá a bereš tu práci vážně.
A dojem z Moldávie? Je to jedna z nejchudších zemí Evropy zejména kůli přelévajícímu se rumunskému a sovětskému vlivu v oblasti. Neblahé situaci přispívá také konflikt mezi Podnstěsterskou republikou, jenž je velmi rusifikovaná, a Moldávií, která spíše inklinuje k Rumunsku. V Moldávii žije také mnoho Rusů a celý stát je dá se říct dvojjazyčný – ruština, rumunština respektive moldavština. Ale o co mají Moldávci méně v kapse, o to více mají v srdcích…
Adam Záhradník
