Termín konání: 19.-27. červenec 2014
Místo konání: Dilijan, Arménie
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 3.1.2. tréninkový kurz
Účastníci: František Dalecký, Martina Dvořáková, Olga Neprašová
Report z projektu:
Projekt Tools & Skills: Training for New Trainers probíhal od 19.7. do 27.7. 2014 v arménském horském městečku Dilijan. Zůčastnilo se ho kolem 20 mladých lidí z různých koutů Evropy: České Republiky, Španělska, Portugalska, Nizozemska, Kypru, Ukrajiny, Moldávie a Gruzie. Cílem projektu bylo neformálně vyškolit současné či budoucí pracovníky s mládeží a vybavit je tipy a dovednostmi pro jejich činnost.
Začátek projektu se nesl klasicky v duchu vzájemného poznávání a team-buildingu. Jak jsme se později dozvěděli v rámci teorie skupinové dynamiky (group dynamics), jednalo se o první fázi utváření skupiny – FORMING. Další fáze STORMING, NORMING a PERFORMING, z nichž se každá vyznačuje určitými rysy, přišly posléze. Z počátku týdne převažovalo vedení ze strany 3 vynikajících školitelů, kteří se nám toho snažili z oblasti vedení skupin co nejvíce předat. Zároveň nechávali velký prostor všem účastníkům podělit se o jejich znalosti a zkušenosti. Mohli jsme se tak dozvědět jaké existují vzdělávací příležitosti mimo formální školství (např. čím dál populárnější online kurzy); jak efektivně a kreativně využít pódium, když pronášíme řeč; jaké nástroje použít a čeho se vyvarovat při vytváření prezentací PowerPoint; tipy pro nacvičování řeči atd. Jeden z večerů byl věnován tomu, aby každý vyprávěl nějaký krátký příběh. Právě zde jsme měli využít, co jsme se doposud naučili.
Co považuji za zásadní aktivitu projektu, byla příprava 20 minutového workshopu ve dvojicích pro několik ostatních účastníků. Podstatou workshopu nebyl jeho obsah, ale právě naše vedení skupiny. Po workshopu jsme obdrželi podrobnou zpětnou vazbu jak od samotných účastníků, tak i od jednoho ze školitelů. Hodnotilo se, co bylo na workshopu dobré, co se nepovedlo, co by šlo vylepšit. Jestli jsme správně dávali účastníkům instrukce, aby chápali co mají dělat, s čím pracují, kolik mají času apod. Bylo vážně zajímavé, že ačkoli jsme měli všichni stejné zadání – připravit ve dvojicích 20 minutový workshop – každý z nich byl natolik jedinečný, že se o nich dala vést dlouhá diskuze a nutilo nás to přemýšlet.
Na zpětnou vazbu dávali školitelé důraz nejen při plnění úkolů. Na konci každého dne probíhaly tzv. reflection groups, které bývají součástí každého projektu. Co mám zkušenost, většinou se tato aktivita řeší samostatným kreslením a malováním nesmyslných obrázků. Ústní reflexe se pak točí kolem stížností na ubytování a stravu. Zde to ale bylo jiné. Školitelům jsme téměř každý večer museli odpovídat jak se cítíme, co se nám na dni líbilo a co ne. Mimo to nás celkem dvakrát postavili do situace, kdy jsme ostatním účastníkům měli říct, co nás k nim přibližuje a co nás od nich naopak vzdaluje. Jednalo se o celkem náročný úkol, který nás opět nutil přemýšlet. Podruhé jsme měli mezi účastníky každý za sebe vybrat osobu, která nás nejvíce inspiruje a osobu, se kterou máme největší problém. Této osobě jsme pak měli před ostatními poděkovat, že nám ukázala, kým jsme. Tyto situace činily projekt velmi intenzivním a z mého pohledu jejich výsledek hraničil s ponorkovou nemocí. Nicméně se ve skupině nevyskytli žádné vážné konflikty, naopak, účastníci byli tolerantní a pozitivně naladěni na společné fungování a spolupráci po celou dobu projektu.
Samotný Dilijan je celkem pusté městečko v údolí mezi zelenými kopci hor. V okolí je několik klášterů, které jsme měli možnost navštívit. Při zpáteční cestě do Jerevanu jsme se zastavili u krásného jezera Sevan, který je největším jezerem na Kavkaze. Poslední den jsme strávili v Jerevanu právě v době národního svátku, kdy Arménci sebe i turisty polévají vodou. Tato ne zrovna příjemná zkušenost ale učinila Arménii nezapomenutelnou.
Děkuji EYCB, že jsem se mohla tohoto projektu účastnit.
Martina Dvořáková
