Termín konání: 27. května – 2. června 2013
Místo konání: Valeri, Asturias, Španělsko
Program a akce: Mládež v Akci, 3.1., tréninkový kurz
Účastníci: Klára K. Jakub Bakule, Jan Bakule
Video z projektu: http://vimeo.com/67843763
Report z projektu:
Projekt mládeže v akci „Transition Communities“ byl především ve znamení pestrosti. Proběhl za účasti Arménie, Azerbajdžánu, Gruzie, Moldávie, Polska, Ukrajiny, Kypru, Španělska a České Republiky. O ekologických otázkách, konzumní společnosti, směřování světa vůbec a naší roli v něm jsme měli možnost diskutovat v nádherném údolí u města Valeri. Rozmanitost účastníků nebyla dána jen odlišnými kulturami a životními zkušenostmi, ale i věkovým odstupem. Nejmladšímu z nás bylo 18 a nejstaršímu naopak 49. Přesto vzájemnému porozumění nestálo nic v cestě. K vytváření dobrého kolektivu pomohli organizátoři i „cidra“ (místní jablečné pivo). Ale to již předbíhám.
Nejlepším spojením do Španělska byl let do Barcelony. Den (a půl) v ní strávený se točil zejména kolem katalánského architekta Antonia Gaudího. La Sagrada Familia, park Güell či Casa Batlló to všechno jsou jedinečné stavby s často jednoduchou inspirací či hlavní myšlenkou v jednotlivých prvcích, ale přesto jako celek neopakovatelné a nedostižné. Barcelona jako taková pak má svůj osobitý charakter a jediný den v ní pouze láká k dalšímu objevování. Z Barcelony jsme pokračovali autobusem do Ovieda. Cesta sice trvala 12 hodin, nicméně začínala po deváté večer a ve spojení s únavou z Bracelony jsme se probudili prakticky až na autobusovém nádraží. Odtud jsme již jen nasedli na poslední spoj do San Pedra de Ambás a mohlo začít kolektivní seznamování s dalšími účastníky.
Popisovat do detailu denní program asi není nutné. Obecně se však střídaly jednotlivé „lekce“, hry na utváření kolektivu, energizery (hry na probrání se z letargie) a neformální chvilky. Právě poslední jmenované jsou na projektech mládeže v akci stejně podstatné (ne-li podstatnější) jako jejich ostatní náplň. Transition Communities bylo především o sdílení. Někteří účastníci měli zkušenosti s pořádáním akcí, vedením projektů atp. a jiní naopak měli nepřeberné množství nápadů. Do konce týdne tak měl každý (ať již sám nebo ve skupině) připravený projekt, který by chtěl doma realizovat.
Ubytování bylo úžasné a jídlo připravené místním kuchařem stejně tak. Naše údolí bylo jedním z těch poeticky zapomenutých míst. Jsem si jistý, že místní majitel restaurace tolik národností pohromadě ještě neviděl. O to těžší pak pro nás bylo loučení. Často došlo i na slzy. Stále dokola překvapuje, nakolik dobře a jak rychle si jednotlivé národnosti mohou porozumět. Podobně vydařené projekty jsou pro některé účastníky zcela zásadní a přelomovou zkušeností pro ty zkušenější pak „jen“ dalším stupněm ve vlastním rozvoji a pokroku. Jedná se tak o značně návykovou věc.
Jakub Bakule
