Termín konání: 2. října 2016 – 27. prosince 2016
Místo konání: Amiens, Francie
Program, akce: Erasmus+, KA1, Evropská dobrovolná služba
Dobrovolník: Lukáš Jirousek
Report z projektu:
Před odjezdem do Francie jsem byl plný očekávání. Jaké to asi bude v rodišti Johanky z Arku, Descartesa, Pascala, Ludvíka XIV., Voltaira, Edith Piaf, Napoleona, mého oblíbence Louise de Funese a mnoha dalších. Zde je můj příběh.
Tento původně čtyřměsíční projekt, který zaštiťovala organizace Info Point Europe Direct Picardie, se odehrával v Amiens, přibližně 150 000 městě Julese Verna nacházejícím se přibližně 90km severně od Paříže a to v rozmezí 28. 8. 2016 – 27. 12. 2016. Přestože pro mě osobně se jednalo o projekt ještě o něco kratší, jelikož jsem se z důvodu účasti na jiných seminářích mohl ke skupině připojit až na začátku října, tak mohu říci, že projekt pro mne byl nezapomenutelným zážitkem.
Vzhledem k tomu, že v roce 2016 tomu bylo přesně 20 let od vzniku EDS, tak se naše hostitelská organizace rozhodla udělat opravdu veliký projekt a zahrnout 13 dobrovolníků. Kromě České republiky se projektu zúčastnilo po jednom zástupci z Finska, Slovinska, Německa, Itálie, Holandska, Dánska, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Kypru, Estonska a Řecka. Tito se pro mě stali po několik měsíců rodinou a věřím, že také přáteli na celý život.
Hlavním cílem projektu byla propagace evropských programů a mobilit v regionu zvaném Hauts-de France, motivace mládeže k cestování a obecně informování o našich zemích, zvycích, tradicích a v neposlední řadě také kuchyni. Ti co uměli hrát na hudební nástroje chodili do škol a společně s žáky tančili národní tance a hráli na hudební nástroje.
V září, kdy jsem ještě nebyl přítomen, bylo hlavní náplní práce tzv. Ze Dictee, což je diktát v několika světových jazycích (Angličtina, Němčina, Španělština a Italština). Tohoto se zúčastnili žáci středních škol a gymnázií celého regionu Picardie. Naším úkolem bylo diktáty opravit a vítězové jednotlivých škol jsme poté vzali s sebou na exkurzi do Evropského parlamentu.
Do Francie jsem absolvoval cestu autem s tím, že ve volném čase si prohlédnu krásy, jež země galského kohouta nabízí a ani absolvovaní 1300km v autě mě od toho nemohlo odradit. Já osobně jsem začal dobrovolnou službu příjezdovým seminářem konaným v Narbonne na jihu Francie, na který jsme jako skupina vyrazili hned ráno po mém příjezdu. Na tomto jsme byli informováni o všem, co se týkalo EDS a mohli jsme také poznat kolegy, kteří vykonávali dobrovolnou službu v jiných částech Francie.
První kroky v nové zemi pro mě nebyly zrovna příjemné a to z toho důvodu, že jsem hned při přestupu na vlak byl okraden o peněženku s doklady. Tato smůla se mě bohužel držela v celém průběhu projektu a nejednalo se o jediný příklad krádeže mé peněženky.
Po návratu ze slunného Narbonne jsme se vrhli na hlavní náplň projektu, což byly ,,intervence“, při nichž jsme chodili či spíše jezdili do různých škol po celém regionu a hovořili o několika tématech. Někdy jsme vysvětlovali co je to EU, jaké má výhody, nevýhody a důvodech jejího vzniku. Dále jsme rozebírali současná témata jako migrace, Brexit a přístup jednotlivých států k terorismu a bezpečnosti. Největší část intervencí však tvořily přednášky o našich zemích a o možnostech zahraničních mobilit. Ti, co uměli francouzsky, hovořili francouzsky a pomáhali s překlady nám ostatním, kteří se dorozumíme spíše jazyky germánskými.
Naše hostitelská organizace spadala pod Evropskou komisi a my se díky tomu podíleli na reprezentaci naších zemí a promo akcích politiků z regionu Hauts-de-France. Tato akce nesla název European Village (Café de l’Europe) a v třítýdenních odstupech se postupně konala v Saint-Quentin, Beauvais a Amiens. Během těchto pár měsíců jsme najezdili s kolegou ze Slovinska tisíce kilometrů, jelikož jsme jako jediní měli auta.
Co se mi na projektu líbilo, byla jeho rozmanitost. Někdy jsme pracovali v kanceláři, kde jsme si připravovali podklady, jindy jsme cestovali po intervencích, občas uspořádali promo akce, vybírali peníze pro lidi trpcí svalovou dystrofií, v některých školských institucích pomáhali se speed dating – v několika jazycích – ( já jsem například mluvil s žáky jazykových gymnázií v angličtině a čínštině, jiní ve Španělštině, Italštině a také němčině).
V tom, že jsme byli takto velká skupina spatřuji pouze klady. Ve volném čase jsme se společně vypravili na výlety například do Paříže, Rouen, Plage de Mahonne, Baie de Somme nebo Étretat. Někteří další dobrovolníci si zpestřili víkendy návštěvou Londýna a Štrasburku. Jindy jsme se jen tak sešli a vařili národní jídla či hráli a zpívali písně.
Jsem vystudovaný učitel a během své krátké kariéry jsem měl možnost učit, žít a pracovat v zemích jako Dánsko, Norsko, Island, Anglie, Taiwan, ale Francie se náplní své práce lišila od všech ostatních a už navždy pro mě zůstane něčím výjimečná. Od teď už se nejedná pouze o slovo, ale pod pojmem Francie se mi vždy vybaví celá řada krásných vzpomínek na zážitky, které jsem měl možnost zažít, místa, která jsem mohl spatřit a hlavně kamarády které jsem měl tu čest poznat.
Při příští návštěvě Francie již nebudu překvapen půl metru vysokými retardéry v místech, kde je povolená 50, přijde mi normální, že na kruhovém objezdu se bliká při vjezdu na něj a ne při výjezdu, budu vědět, že při cestě po francouzských dálnicích se ani moc nevyplatí dávat si kartu do peněženky, protože mýtné brány jsou všude, pochopím proč mě někdo žádá, abych odložil svůj batoh na pokladnu při vstupu do supermarketu či že sejdeme se ve 3 znamená mezi 3:15 a 3:45. Všechny tyto jsou velmi důležité poznatky.
V mém případě 10 týdnů uběhlo jako voda a byl to krok do neznáma, který ovšem stál za to a já na něj budu vždy rád vzpomínat. Evropskou dobrovolnou službu bych proto doporučil každému, kdo chce zažít něco nového.
