ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 16.—27. září 2025
Místo konání: Saint Lizier (nedaleko Toulouse), Francie
Český tým: 4 účastníci (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: SolAfrika
Report z projektu:
Uprostřed francouzských Pyrenejí v tichém městečku Saint-Lizier se uskutečnila výměna mládeže U.N.I.T.Y.: Tools to Fight Hate Speech & Far-Right Narrative. Projekt spojoval lidi z vybraných devíti zemích – z Francie, Česka, Srbska, Španělska, Maďarska, Itálie, Maroka a Portugalska – a společně jsme se pokoušeli rozeznat, proč se v společnosti daří nenávistným projevům a jak se proti nim má bojovat.
Ty nejlepší věci v životě se dějí v době, kdy nevíte kam skočit. To byl i můj případ před odjezdem na tento projekt. Jestli jsem na něco v tu chvíli neměla čas, bylo to právě odjet na dva týdny na jih Francie. Když jsem ale seděla ve vlaku domů, zpátky do Čech, uvědomila jsem si, že jeden z klíčových okamžiků mého života končí.
První den jsme věnovali seznamování a určili si pravidla, která nám měla pomoci vytvořit bezpečný prostor pro diskusi a společné soužití. Druhý a třetí den jsme se zaměřili na to, kde v naší společnosti stojíme, s jakými privilegii jsme se narodili a třeba jsme si to ani nemuseli uvědomovat, ať už z hlediska původu, pohlaví nebo víry. Najednou jsme se všichni začali dívat na svět úplně jinak. Bylo zarážející pozorovat, jak odlišné jsou zkušenosti každého z nás, a přesto kolik máme společného.
Postupně jsme se začali věnovat tématu krajní pravice a nenávistných narativů. Mapovali jsme, jak se tyto fenomény projevují v našich zemích nebo v našem okolí, analyzovali jsme jazyk, který je používán k šíření nenávisti, a přemýšleli o tom, jak lidé manipulují s informacemi. Vyzkoušeli jsme si také fact-checking a podtrhli roli nezávislých médií. Každá aktivita probíhala formou neformálního vzdělávání. Seděli jsme proto v kruhu, sdíleli své pohledy, zkušenosti, tipy a triky, pracovali ve skupinách a často jsme se zamýšleli nad otázkami, o kterých se běžně moc nemluví.
Nechyběl ani digital storytelling, pomocí kterého jsme měli upozornit na problémy o kterých jsme diskutovali nebo nám byly blízké a sami jsme se s nimi setkali. Mohli jsme si vybrat, jestli natočíme video nebo napíšeme článek. Já jsem si zvolila článek, ve kterém jsem se zabývala tím, jak diskutovat s lidmi, kteří nesdílí nás politický názor. V dnešní společnosti se bohužel velmi často stává, že rodiny jsou rozděleny politickými názory, a tak se slogany, které vidíme na billboardech, najednou dostávají i do našich obýváků.
Projekt doplnila i spousta výletů a zážitků. Jako byl třeba den ve městě Saint-Girons, kde jsme pomáhali v místním jídelně, výlet do jeskyně Vernajoul nebo Poetry Night u ohně, kdy jsme dostali příležitost sdílet s ostatními účastníky naše oblíbené básně nebo umělecké texty. Množství z nich se týkalo právě našeho tématu a pro mě osobně se tato aktivita stala velkým zdrojem inspirace.
Večerům patřily intercultural evenings, při kterých jednotlivé země představovaly své tradice, jídlo a kulturu. Náš český tým se rozhodl prezentovat hned první večer. Kromě tradičních dobrot jsme připravili i kvíz o České republice, který kombinoval základní informace, zajímavosti, humor i narážky na naše stereotypy. Atmosféra byla vždy uvolněná, plná smíchu, hudby a přátelství, která překračovala hranice i jazyky. Bylo tak krásné sledovat, jak se účastníci mezi sebou učili své národní tance a při ochutnávkách toho nejlepšího z každého státu hrály v pozadí jejich národní písně. Intercultural evenings se nakonec staly mou nejoblíbenější aktivitou, na kterou jsem se vždy těšila.
Z projektu jsem si odnesla nejen nové znalosti o politice, médiích a extremismu, ale hlavně nový pohled na svět kolem sebe. Potkala jsem opravdu zajímavé lidi s úžasnými životními příběhy. Naučila jsem se být tolerantnější k jiným názorům, kulturám i generacím. Díky setkání s lidmi z různých prostředí jsem pochopila, jak důležité je naslouchat a umět svůj názor vyjádřit s respektem. Volba slov je velice důležitá, ale i tak se může stát, že dojde k nedorozumění kvůli neznalosti kultury toho druhého. Zlepšila jsem se v komunikaci, překonala ostych mluvit před ostatními a hlavně jsem si uvědomila, že věk neurčuje, jak moc může být náš hlas slyšet.
Odjížděla jsem z Francie naplněná, s pocitem, že i malá změna v myšlení jednotlivce může ovlivnit celé společenství. Projekt mi dal inspiraci, přátele z celé Evropy a odvahu mluvit o věcech, na kterých opravdu záleží. Došlo mi jak důležité je se zajímat o dění kolem sebe, protože když se nebudeme zajímat, může se stát, že už nebude o co zajímat.
