Termín konání: 17.-22. února 2013
Místo konání: Balzers, Lichtenštejnsko
Účastníci: Petra Proskeová, Eva Forgáčová, Eliška Vlasáková, Jan Zahrádka, Tomáš Alexandrov
Pracovním jazykem tohoto projektu byla NĚMČINA.
Report z projektu:
Je 17. února a skupina mladých Čechů vyráží nejranějšími vlaky směr Alpy. Cílová stanice je Balzers Mählersdorf / Lichtenštejnsko. Zde na ně čeká necelý týden nabitý programem, zážitky i novými zkušenostmi. Ale pěkně od začátku. Tato akce s názvem „Welche Bildung Braucht die Jugend“ (jaké vzdělání potřebuje mládež) je konána pod záštitou programu Evropské unie „Mládež v akci“ (v termínu 17. 2. do 22. 2. 2013). Hostící organizací je Haus Gutenberg v Alpské vesničce Balzers v Lichtenštejnsku v čele s paní Gabrielou Göb. Nic netušící skupina českých účastníků se sem postupně sjíždí z nejrůznějších koutů republiky, aby zde získali hojné zážitky, zkušenosti a třeba poznali nové přátele. Zde se po ubytování v útulném Gasthaus-u Gutenberg při společné večeři dozvídají, že se budou kurzu účastnit spolu s dalšími sedmi národnostmi: Maďarsko, Německo, Chorvatsko, Bulharsko, Lichtenštejnsko, Rakousko a Portugalsko. Celkem tedy osmnáct účastníků z osmi zemí. Místní dobrovolnice Veronika se ujímá organizace a seznamuje všechny s programem, který končí v pátek závěrečnou evaluací.
Během tohoto týdne jsme zažili opravdu mnoho nového a získali zkušenosti k nezaplacení. Postupně jsme se seznámili s místní základní školou, kde nám místní ředitel představil pedagogicko-psychologické postupy a přístupy a uvedl nás i do problematiky nepřizpůsobivých žáků a práce s nimi. Řeč byla i o prevenci a řešení nestandardních situací. Jiný den jsme si zde na vlastní kůži vyzkoušeli i tzv. Kampfspiele (bojové hry), které mají dle místních pedagogů nemalý vliv na odbourávání špatné atmosféry ve třídách, potlačování šikany a vliv na začleňování „Aussenseiter-ů“ do kolektivu. Dále jsme navštívili zdejší jedničku ve vzdělávání odborných pracovníků firmy Oerlikon, dále „Time-out domov“ pro mládež, která z jakýchkoli důvodů nemůže být doma, muzeum a další zajímavá místa.
Na programu bylo i seznámení se s Lichtenštejnskem. Ve čtvrtek byl den, kdy si každý mohl naplánovat program podle svého a většina ho využila právě k poznávání tohoto Zwergstaat-u-. V průběhu týdne proběhlo několik aktivit, při kterých se účastníci lépe poznávali a dozvídali se více o jednotlivých kulturách. Nejen pro tento účel byl vyhrazen čtvrteční večer s názvem „Hausparty“ pro prezentaci všech zemí a degustaci jejich specialit.
Na závěr jsme byli seznámeni s filozofií a činností organizace AHA, která zastřešuje a podporuje veliké množství akcí a projektů nejen na našem starém hezkém kontinentu.
V neposlední řadě nemohu nezmínit, řekl bych, nejen můj subjektivní zážitek. Jde o místní kuchyni, respektive místní kuchařky. Ty nám každý den servírovali naprosto delikátní a bohatou stravu.
Jan Zahrádka
_________________________________
Musím říci, že ačkoliv jsem v Lichtenštejnsku nikdy předtím nebyla, tato maličká země se svými 160 km2 ve mně za těch pouhých 5 dnů, které jsem tam strávila, zanechala hluboký dojem. Nádherná příroda, impozantní výhledy na zasněžené vrcholky hor, všudypřítomná čistota, a nakonec i město Balzers, ve kterém jsme byli ubytovaní. Je vidět, že obyvatelé si své země váží a jsou na ni pyšní. I samotný Haus Gutenberg (místo našeho pobytu), kde se konají různé semináře a lidé se sem jezdí vzdělávat, je postavený na překrásném místě, v malebné krajině. Nad samotnou stavbou stojí hrad Gutenberg, který je druhým nejznámějším hradem v Lichtenštejnsku, hned po hradu Vaduz, kde má sídlo vévoda. Do hradu Gutenberg se však běžně není možné dostat, volný vstup je pouze za hradby. Celá naše skupinka se tam byla podívat, a jelikož hrad stojí na kopci, naskytly se nám odtud nádherné výhledy na celý Balzers a okolí, především na rozlehlé vinice, které se táhnou až do údolí.
Na náš týdenní program, který byl od počátku až do konce plně nabitý a nezbyla ani chvíle na nudu, asi jen tak nikdo z nás nezapomene. Nejen, že jsme tu poznali plno nových skvělých lidí z různých koutů světa a dozvěděli jsme se plno nových a zajímavých informací, ať už ohledně vzdělávání mládeže a postupů, které se uplatňují ve školách po celém Lichtenštejnsku, tak zvyků a obyčejů jiných zemí a kultur, zažili jsme tu spoustu zábavy a hlavně jsme si z tohoto úžasného projektu přivezli domů nepřeberné množství zážitků, které můžeme aplikovat dále i do praktického života, zejména pokud se z nás stanou učitelé.
Pro mě osobně byla asi nejlepším dnem středa (20. 2. 2013), kdy jsme navštívili školu ve městě Triesen, kde nám zdejší školní sociální pracovníci a zároveň instruktoři bojových her představili jeden z tréninků, který jsme mohli na vlastní kůži, pod jejich vedením vyzkoušet. Cílem těchto bojových her není se jen navzájem blíže poznávat, ale také schopnost vzbudit u někoho respekt, či naučit mládež osvojit si opravdovou fair play. Tyto hry se mi líbily jednak proto, že jsme se mohli každý zapojit, a tudíž jsme si v praxi sami vyzkoušeli to, co bychom mohli někdy v budoucnu použít při práci s mládeží, a jednak proto, že jsme se se všemi účastníky tohoto projektu ještě více sblížili a navzájem se poznali. Dále se mi velice líbil čtvrteční „Interkulturní večer“, kdy měli jednotliví účastníci představit svojí zemi a jejich národní typické jídlo. Každý si přivezl nějaké jídlo na ochutnání z domova, takže si tento večer užily i naše chuťové pohárky. J
Co se mi naopak líbilo méně, bylo pondělí (18. 2. 2013). Na programu totiž byla návštěva známé firmy v Balzers OC Oerlikon, kde mají šanci se vzdělávat studenti a všichni učňové. Tato vysoce inovativní průmyslová firma se soustředí především na výrobu textilních strojů, které umějí zpracovávat umělá vlákna, tenké povlaky, dále se soustřeďují na inženýrství rostlin, nanotechnologie či vakuové systémy, apod. Přednášky ve firmě byly velmi zajímavé, ale určené spíše pro kluky. Já patřím zrovna do skupinky lidí, kteří těmto věcem moc nerozumí, a proto pro mne jiné dny byly určitě zajímavější a asi i přínosnější. Přesto však i tuto návštěvu nemohu hodnotit záporně, líbilo se mi, že tato firma dává možnost mladým lidem, kteří ještě studují, využít své znalosti získané ve škole i v praxi a ještě k tomu posloužit dobrým věcem a hlavně pro praktické účely. Učni, kteří sem chodí pracovat, nasbírají určitě cenné zkušenosti a budou mít po škole o to snadnější najít dobré pracovní uplatnění, popř. mohou využít nabídky pracovat i nadále v této firmě.
Na celém týdnu musím hodnotit kladně téměř vše, především však skvělou organizaci, jak Veroniky Vitoušové, která je z ČR a v Lichtenštenjsku pobývá 9 měsíců v rámci Evropské dobrovolné služby, tak Gabriely Köb, která v Haus Gutenberg působí jako vedoucí a už 5 let plánuje tréninkové týdny s atraktivním programem pro lidi, kteří se buď pracovně nebo ve volném čase zabývají mládeží. Dále se mi zde hrozně líbilo i celkově ubytování a strava, která byla naprosto výtečná. Co však asi hodnotím úplně nejpozitivněji je skvělá parta lidí, která se tu sešla, aby si zlepšila své německé jazykové dovednosti, poznala nové přátele a ještě k tomu nasbírala co nejvíce dojmů, zážitků a informací z oblasti vzdělávání mládeže. Maďaři, Němci, Češi, 1 Bulharka, 1 Chorvatka, 1 Portugalec a dokonce 2 dobrovolníci z Lichtenštenjnska, to je celkem malá skupinka národností, a zároveň lidí, na které musím doteď neustále vzpomínat a už na ně ani nikdy nezapomenu.
Eva Forgáčová
