Into the Wild — Bulharsko

single-image

Erasmus+, Klíčová Akce 1: tréninkový kurz 

Termín konání: 25. červen—4. červenec 2026

Místo konání: Mrachenik, Bulharsko

Český tým: 2 účastníci

Hostitelská organizace: Smokinya Foundation

Report z projektu:

Tréninkový kurz „Into the Wild“ se odehrával v malé zapadlé vesničce s názvem Mrachenik, nedaleko většího města Karlovo, v samém srdci Bulharska. Vesnička byla téměř bez autobusových spojů, většího ruchu či početnější populace.

Organizace Smokinya, využívající prostory bývalé – nyní opuštěné, ale již nechátrající – školy pro děti, hostila mimo jiné i několik dobrovolníků, kteří během našeho projektu pracovali na rekonstrukci prostor kolem školy. Při některých aktivitách nám také dělali společnost a my jim.

Ihned po příjezdu do vesnice a po seznámení se s místními „bojovými“ podmínkami jsme se ubytovali do stanů, které se staly naším domovem pro následující dny.

První dny byly spíše ve stylu zvykání si na neobvyklé prostředí a podmínky, seznamování se s okolím a dalšími účastníky projektu. Měli jsme možnost odevzdat do úschovy všechna naše zařízení (mobily, počítače), která nás spojovala s okolním světem, abychom se mohli plně věnovat aktivitám spojeným s přírodou, vyzkoušet si odpojit se a být více v přítomnosti.

Třetí den budíček ve 3:30 ráno a jde se na túru! Po přípravě zásob a dalšího nezbytného vybavení vyrážíme za dobrodružstvím s myšlenkou, že je před námi 27 km divokou bulharskou přírodou (měli jsme strach z medvědů). Cesta byla krásná, plná sdílených příběhů, zážitků a bolavých nohou. Tu noc se nocovalo a vařilo v lese nedaleko jezera, které posloužilo jako schlazení po celém dni.

Opět budíček v 5:00 ráno, uklidíme tábořiště a vyrážíme zpět směrem do Mracheniku. Cestu si užíváme naplno, už ale více unavení, až nakonec dorážíme do kempu.

Následující dny byly ve znamení výzev a uvědomování si sebe sama, pilování sebereflexe a překonávání životních překážek.

Jednou z mých oblíbených výzev bylo bezesporu oznámení od našich organizátorů v 11 večer, že nám dávají výzvu přespat více než 1 km od našeho kempu, alespoň ve dvojicích, aby to bylo samozřejmě bezpečnější. A tak jsme šli. Skupinka, ve které jsem byla já, spala na vyvýšeném místě někde uprostřed pole, pouze pod širým nebem, a bylo to kouzelné.

Při posledním večeru se tancovalo, loučilo a smiřovalo se s návratem zpátky do reality.

Kristýna

Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Education and Culture Executive Agency (EACEA). Neither the European Union nor EACEA can be held responsible for them.

Možná se ti bude líbit