ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 30. červen—9. červenec 2025
Místo konání: Rysta Gård, Sunnmøre Alps, Norsko
Český tým: 3 účastníci-pracovníci s mládeží (ve věku 21+)
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: International Youth Work JOETZ
Report z projektu:
Tréninkový kurz se od začátku do konce nesl v duchu hesla „cesta je cíl“. Někteří z nás se vydali na dvoudenní cestu autobusem až do daleké Skandinávie, někteří z nás vyrazili letadlem. I přesto cesta zabrala celý den a let vrtuláčkem z Osla do Voldy za nepříznivého počasí s turbulemcemi byl zážitek sám o sobě! Po vystoupení z letadla okamžitě poznávám nejen další účastnice a účastníky projektu, ale také odlišné klima – oproti Česku, kde vládnou tropy tu zažíváme skok o 20 stupňů tu a to až na skoro nepříjemných 13 stupňů a navíc s deštěm. Ideální podmínky pro to natrénovat naše „Wild skills, strong minds“ – jak trefný název našeho projektu.
Po příjezdu na farmu Rysta Gård, která se doslova nachází uprostřed ničeho dostáváme večeři a krátkou informaci od našich trenérů a facilitátorů Arnouta, Marion a Adriana, abychom se v místě zorientovali. Unavení zalézáme do spacáků a stanů a těšíme se na zasloužený spánek.
Následující den ráno nás po snídani čekají seznamovací hry a poté týmová diskuze k úkolům, které nás denně čekají v kempu – od umývání nádobí, přes pomoc v kuchyni přes udržování ohně.
Odpoledne je věnováno týmovým aktivitám.
Středa je plná praktických schopností a dovedností, které musíme zvládnout, když chceme kempovat a „přežít“ v přírodě. Hravě v rámci simulované záchranné akce se učíme jak pracovat s mapou, jak se orientovat v terénu co je potřeba mít v lékárničce, jak správně sbalit batoh, co je v batohu potřeba a co radši nechat doma a nebo jak postavit stan. Tento prakticky orientovaný den uzavíráme obsahově tím, jak rozdělat oheň, jaká jsou pravidla pro rozdělávání ohně v Norsku a následně celý den důkladně zreflektujeme. Po večeři nás čeká společná a zábavná „intercultural night“, v rámci které ochutnáme dobroty z Belgie, Litvy, Kanárských ostrovů, Španělska i Itálie.
Následující den nás čeká výlet na mořském kajaku – po fjordu vyrážíme na nádherný soukromý ostrůvek, kde lze zblízka pozorovat hnízdící racky a popovídat si o historii ostrova s přátelskými majiteli. Na ostrov jsme dojeli ale již kompletně mokří a zmrzlí na kost, protože nám norské počasí opět ukázalo svou stinnou stránku a promněnlivost. Naštěstí nás zahřál a usušil oheň. Cesta zpět z ostrova na pevninu začala na klidném moři a za svitu slunce, což se ale po pár minutách opět změnilo a my dojeli do doku zase celí mokří. Ani to některé z nás neodradilo od toho vydržet další dvě hodiny rybařit a ulovit si tak večeři.
Oproti původnímu plánu vyrazit na dvoudenní túru v pátek, plánujeme workshopy, které v následujících týdnu zrealizujeme s místními lidmi s mentálním postižením, kteří v následujícím týdnu navštíví farmu.
Dále nás čeká příprava aktivity, která bude následovat po našem návratu domů s účastníky v našich organizacích a spolcích. To je totiž stěžejní pro úspěšné ukončení tohoto tréninkového kurzu.
Odpoledne máme volný čas a tím pádem možnost prozkoumat okolí farmy. Já se vydávám k jezerům o několik kilometrů a pár set výškových metrů dál, jiní jdou zkusit své štěstí při rybaření.
V sobotu vyrazíme natěžko na již několik dní očekávanou túru. Jak jinak, než opět v lehkém dešti. Čeká nás 8 kilometrů a 500 výškových metrů než dorazíme k jezeru, u kterého budeme kempovat přes noc. Schopnosti, které jsme si osvojili při tréninku záchranné akce jako když najdeme. Postavíme stany, vykopeme díru na záchod, uvaříme večeři, zaplníme naše žaludky a část skupiny se odebere spát a část skupiny vyráží na vrchol nad kempem – je to docela výzva, protože, kdo by v Norsku očekával cestičky na vrchol kopce, ten by hledal dlouho. Dost často tu jsou maximálně vyšlapané cesty od ovcí, na vrchol hory ale v tomto případě prošlapáváme cestu úplně sami. Orientace v terénu a pevný krok jsou naprosto nezbytné, skála pod námi skýtá opravdové nebezpečí!
Odměnou za vynaloženou námahu je nádherný výhled na okolní jezera, náš kemp, ale i „hořící hory“ v paprscích zapadajícího slunce.
Vrchol hory je ale jen polovina cesty a tak nezbyde než opatrně sestoupat do kempu a o půlnoci unavení, ale spokojení, zalézt do spacáků.
Následující den pokračujeme na naší cestě, tentokrát za nádherného počasí. Procházíme kolem jezer cestou necestou, užíváme si klid norské přírody a odpoledne se naše skupina rozdělí. Část se vrací minibusem zpátky na farmu, část skupiny pokračuje s naším trenérem a guidem Arnoutem do druhého údolí. Český tým zůstává spolu a jak jinak – vybírá si delší variantu. Cestu v „údolí smrti“, kterým procházíme opravdu nehledej, jde se přes mokřady, brodí se řeky a nakonec se sestupuje příkrým svahem. Údolí je malebné, s jezery, řekami a nakonec vodopádem, který je zároveň i naší dnešní přírodní a samozřejmě ledovou sprchou. Skvělá odměna za vynaložený pot uplynulých dvou dní.
Od pondělního rána nás čekají finální přípravy našich workshopů pro skupinu místních obyvatel s mentálním postižením. Čeká je kreativní tvoření s přírodními materiály, společný taneční workshop a také společné vaření na ohni, které sklízí největší úspěch. Později odpoledne následuje reflexe námi vedených workshopů a po večeři jsme vysláni do okolní divočiny jen s nejnutnějším vybavením na přespání – dle naší volby můžeme spát pod širákem, pod tarpem, ve stanu či v hamace. Úkolem je samostatně najít vhodné místo na nocleh, být ideálně neviděni a nezanechat po sobě žádné stopy, užít si další noc v divočině a vrátit se na snídani. To s radostí plníme a já se dvěma dalšími účastníky vybíráme s ohledem na počasí „širák“. Místo máme báječné – s výhledem na Austefjord. Co už tak úžasné není je množství komárů, kteří se snaží nasytit v okamžiku, kdy přestane foukat vítr. Nezabírá nic jiného, než se zavrtat do spacáku.
Ráno se vracíme na pozdější snídani, po které reflektujeme – nejdřív přespání venku a jak jsme si s tímto úkolem poradili a potom přichází několik kol závěrečných reflexí – osobní i písemný feedback k programu, organizaci, prostředí, ale i pak i tématům a schopnostem, které jsme si osvojili. Po večeři nás čeká „talent schow“ v rámci které vystupují ti z nás, kteří chtějí prezentovat něco, co umí – od divadelních kousků, přes operní zpěv až po rap.
Tímto večerem uzavíráme celý tréninkový kurz, protože následující ráno nás čeká poslední společná snídaně a závěrečné objetí než se zase odebereme každý do své domoviny a budeme moci předávat své nové zkušenosti a znalosti účastnicím a účastníkům námi organizovaných aktivit.
Závěrem chci poděkovat za skvělé vedení programu, upřímnou komunikaci a respektující přistup našim trenérům Arnoutovi, Marion a Adrianovi a také za příležitost podívat se do norských hor, zkusit si život na farmě uprostřed ničeho, oprostit se od každodenního pracovního stresu, soustředit se jen na to důležité a sama na sebe a být součástí moc fajn skupiny a odnést si nové informace a zkušenosti, které mohu využít ve svých dalších projektech.
Martina H.
