Youth-Activizenship — Itálie (červenec), Německo (listopad)

single-image

Termín konání: 1. TC: 27. 7.- 4.8. 2019; 2. TC: 8.11.-16.11. 2019

Místo konání: 1. TC: Rovereto, Itálie, 2. TC: Baitz, Německo

Projekt je plně obsazen. Můžete se hlásit jako náhradníci.  

Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: více-fázový tréninkový kurz 

 

E+ Youth-Activizenship comprises two training courses aimed to further professionalise youth workers about youth participation and foster the development of youth participation action plans.

  • Training course 1: Venue: Rovereto (Italy); Date: 27.07.2019 – 04.08.2019;
    • Training course 2: Venue: Baitz (Germany); Date: 08.11.2019 – 16.11.2019.

Note: applicants/participants must take part in both training courses.

 

Info-pack.

 

 

V rámci programu ERASMUS+ jsou následující finanční specifika: v rámci všech projektů je kompletně (ze 100%) zajištěno jídlo, ubytování, aktivity, a to vše je zcela pokryto z fondů EU programu ERASMUS+ a zařízeno organizátory. Účastníkům dále budou proplaceny cestovní náklady (reimbursement) do max. výše €275 (v případě tohoto projektu) z místa bydliště do místa konání projektu a zpět.

 

Věkový limit: 18+

 

Účastnící-se země: HU, RO, BG, CZ, GR, ES, BE, LT, IT and DE

 

Hostitelská organizace: CRISP e.V.

Popis projektu:  

Context

The KA1 Erasmus+ project E+ Youth-Activizenship aims to enhance youth participation in 10 communities in Europe. Participation is key for inclusion and resilience of youth in our society that is becoming more fragmented and complex. We clustered 4 major constraints to youth participation:

1) participation and legal status;

2) participation and gender;

3) participation and educational background;

4) participation and religion.

Based on the 4 clusters, the project improves competences/methods/tools of participants thus increasing the involved NGOs’ capacities to reach out and empower youth not engaging in social and political life.

Goals

  • To further professionalise youth workers by making them experience and reflect on innovative methods and tools which they can acquire and use to foster youth participation in their respective communities;
  • To foster the bottom-up development of youth participation action plans based on evidence and experience of participants using four thematic clusters of participation as a theoretical framework.

TARGET GROUP

30 youth workers, young leaders and trainers from HU, RO, BG, CZ, GR, ES, BE, LT, IT and DE, who are:

  • interested in delving into theory and practice of youth participation;
  • motivated to develop youth participation action plans to enhance youth engagement;
  • fluent in English.

Report z 1. části – Rovereto:

Kurzu TC E+ Youth-Activizenship v Roveretu v Itálii, který se konal ve dnech 27.07-04.08.2019 jsem se účastnil spolu s dalším českým účastníkem Martinem Zemanem a dalšími 28 účastníky z Belgie, Španělska, Itálie, Řecka, Německa, Rumunska, Bulharska, Maďarska a Litvy. Školení se týkalo především získávání znalostí a dovedností pro práci s mládeží. Cenná byla také výměna zkušeností mezi jednotlivými účastníky, což bylo taky významnou součástí školení.

Ubytovaní jsme byli v celkem pěkném hotelu, bohužel u frekventované silnice, takže od brzkého rána tam byl docela hluk. Naopak k hotelu patřil bazén, takže bylo příjemné si o polední pauze trochu zaplavat, což se mi dařilo skoro každý den. Asi 30 m od hotelu bylo Youth centrum, kde probíhalo vlastní školení a také obědy a večeře a večerní zábavní program.

Výukový program probíhal přibližně následovně:

Během prvního výukového dne ráno jsme se pomocí různých her seznamovali, potom jsme sepisovali svá očekávání a to, čeho se obáváme.

Další den jsme si hráli na obyčejné menší evropské město, přičemž jsme si vylosovali své role a dostali pokyny k tomu, co by se tak asi mělo odehrávat. Někdo byl členem politické strany, někdo zase nevládní organizace NGO, někdo zase novinář, já jsem byl migrant. Po zajímavé předvolební kampani simulované volby vyhrála konzervativní strana. V odpoledním programu postupně všichni prezentovali různé organizace ve svých zemích, jež podporují participaci občanů. Já jsem prezentoval Tamjdem a Brontosaura. V další části kurzu jsme rozebírali různé menšiny, zejména pak náboženské menšiny v EU, nošení náboženských symbolů apod., a také multikulturní společnost jako takovou.

Další den jsme opět ve skupinkách sehráli divadelní představení vždy nějakého konkrétního problému jednoho z nás, přičemž diváci měli po odehrání scénky možnost přicházet se změnami v podobě různých alternativních řešení daného problému. Tato část programu byla nejen velmi poučná, ale i zábavná a a každý mohl projevit svou kreativitu, což také mnozí využili.

Ve čtvrtek dopoledne za námi přšli místní politici a hovořili o své práci, místním regionu, jeho historii, různých problémech apod. Tento bod programu všichni shledávali jako nejméně zajímavý a nejméně užitečný. Čtvrteční odpoledne jsme měli volno, s Martinem jsme si v hotelu půjčili kola a udělali si výlet do hor. Oba jsme zvyklí sportovat a po těch několika dnech bez sportovní aktivity (krom malého poledního plavání) nám tento výlet udělal moc dobře. Většina ostatních účastníků si zajela k blízkému jezeru Lago di Garda nebo do Trentina, nebo odpolední volno využili ke spánku.

V pátek jsme opět ve skupinách rozebírali sociologické konstrukty týkající se participace ve společnosti a vzdělání. Odpoledne jsme se věnovali prezentaci situace v našich zemích ohledně rovnosti práv, rovných příležitostí pro muže a ženy, genderu a sexu a genderového násilí. Při tomto programu došlo k drobnému incidentu, kdy účastnice z Belgie, která byla trochu nevyrovnaná, se rozzuřila na jednoho účastníka z Německa, hodila po něm notes a utekla, načež účastník z Rumunska dostal epileptický záchvat, takže pro něj přijela sanitka a program byl přerušen a dokončoval se až další den.

V sobotu jsme také probírali různé scénáře a třídili je podle důležitosti zapojení mládeže do společenského dění a pak jsme to rozebírali, kdo proč co preferuje a co je důležitější. Hlavní organizátor kurzu Giacomo to potom teoreticky rozebral podle teorie “Ladder of citizens participation” Rogera Harta a Sherry Arnsteina, podle které se v prvních třech stupních ani nejedná o participaci, ale spíše o manipulace, využití k propagandě apod. V dalších dvou stupních se jedná o “youth decoration” a nad nimi “tokenism”. Dašími stupni jsou “asigned but informed”, “consulted and informed”, “adult initiated”, “youth initiated and directed”. Konečný stupněm nejvyšší participace je pak “youth adult partnership”. Poslední večer jsme pak měli zábavní a rozlučkový a v neděli ráno jsme odjeli domů.

Kurz mě mile překvapil, jak dobře byl připravený a zorganizovaný, jak byli všichni aktivní, vzájemně spolupracovali a myslím, že všichni jsme si odvezli nové důležité poznatky a odjížděli jsme dost obohacení nejen o tyto nové poznatky, ale i krásné zážitky. Skvělé bylo, že se často hrály různé hry a vlastně celá výuka probíhala jako podle návodu J.A.Komenského „škola hrou“.

Jiří Řehák

 

Report z 2. části – Baitz

Ve dnech 8. – 16. 11. jsem se zúčastnil tréninkového kurzu s názvem E+ Youth-Activizenship – Volume II. Do Berlína jsme jeli dva čeští účastníci v pátek odpoledne autem. Ubytováni jsme byli v Meininger-hotel přímo v centru u hlavního vlakového nádraží.  Ráno jsme se všichni účastníci přesunuli do malé vesnice Baitz uprostřed přírodní rezervace Hoher Flaming vzdálené od Berlína hodinu vlakem. Líbily se mi originální seznamovací aktivity. Každý měl na zádech nějaké zvíře a musel pomocí otázek lidem, které v místnosti potkal zjistit, jaké je zvíře. Pak po rozdělení na skupiny probíhala soutěž, kdo postaví největší věž z šesti karet, čtyřech čtvrtek papíru, šesti karet a lepidla. A nejzajímavější byla hra, v níž měli účastníci na rukách pásky různé barvy, nemohli mluvit s tím, že ti, kteří vytvoří skupinu s nejvíce účastníky, dostanou za odměnu 5 kg čokolády. V průběhu hry ti, kteří viděli, že zůstali ve skupině, která nebyla největší, přidali se do největší skupiny, ale z té zase účastníci prchali, protože by na ně vyšlo málo čokolády. Barevné pásky na našich rukou sloužily jen k povzbuzení navázání spojenectví a bylo zajímavé sledovat, jak někteří účastníci různě taktizovali.  

 V neděli ráno jsme se rozdělili na muže a ženy. Muži šli hrát stolní tenis nebo na procházku na zahradu ke kozám. Pak se společně se ženami diskutovalo, jestli mají být ve společnosti muži a ženy spolu, kdo má obstarat sexuální výchovu dětí a podobné otázky. Následovala aktivita při níž se četly otázky na kontroverzní témata jako například „souhlasíte s potraty?“, a účastníci se podle své odpovědi postavili na čísla symbolizující odpovědi od  „jasně ano“ po „jasně ne“. Pak následovala přednáška o extrémní participaci. Probíral se rozdíl mezi radikalizací a extremismem. Jako cvičení jsme se rozdělili na osm skupin. Každá vypracovala argumenty na nějaké téma a „protiskupina“ proti tomuto tématu. Moje skupina mluvila proti tvrzení „radikalizace mladých muslimů v Evropě je výsledkem selhání integrace“. Po obědě pokračovala přednáška o extremismu – např. jako Breivik, Džihád apod. Lektor říkal, že vedlejším důvodem k činům těchto lidí je láska k násilí. Ideologie je příspěvek k akceptaci násilí. Radikalizace je způsobena jednak tzv. Push faktory (sociální vyloučení, žádní přátelé, pocit nespravedlnosti a diskriminace, sociální, politické a ekonomické nespravedlnosti, osobní krize, zklamání z demokratických procesů). A pak jsou to tzv. Pull faktory (pocit sounáležitosti s ideologií či sociální sítí, moc a kontrola, smysl pro loajalitu, pocit vzrušení a dobrodružství).

Pak lektorka Andreia zorganizovala praktika s názvem „Vzdělání pro všechny“. Naše skupina si vylosovala téma „vzdělání pro všechny“, které jsme prodiskutovali a odprezentovali. Andreia nás pak seznámila s Cíli udržitelného rozvoje do roku 2030. Všichni by do tohoto data měli mít přístup ke vzdělání včetně terciálního. V roce 2016 bylo ve světě 750 milionů lidí negramotných Z toho dvě třetiny žen. Před večeří dostal každý list s nějakým výrazem běžným v EU jako třeba „přechodná ochrana“. Já měl téma „co stimuluje uprchlíky odejít z vlastní země“. Pak jsme měli každý dvě minuty seznámit s naším tématem ostatní a přečíst vlastní vytvořenou definici tématu.

 Pondělí bylo celé věnováno „divadlu utlačovaných“. To bylo doménou trenéra Giacoma, příležitostného herce. Rozdělili jsme se na skupiny a každý napsal něco o silné participaci ve vlastním městě a o participaci, kterou zde spoluvytvářel. Pak skupina vybrala nejzajímavější příběh a vymýšlela jak ho převést do divadla. Odpoledne byla prezentace scének skupin „divadla utlačovaných“. 

  V úterý dopoledne jsme se rozdělili na skupiny, odešli do různých zákoutí našeho velkého tréninkového centra a pracovali na úkolu vymyslet naší vlastní zemi. Dát jí jméno a symbol, rozhodnout, kdo zde bude mít hlasovací práva (např. věk, legální status, kulturní integrace, kdo platí více daní, kdo může hlasovat dvakrát apod.). Naše skupina připravila pětiminutovou prezentaci o státu s názvem Baitzland.  Odpoledne měla Andreia přednášku Macro-level particiption. Podle výzkumů mladí lidé v Evropě na životě společnosti participovat chtěli, ale ne tradičním způsobem. Například v Rumunsku nechodí k volbám, ale chodí protestovat. Další druh lidí, kteří participují, jsou ti, kteří se zúčastňují života v organizacích, církvích nebo se věnují dobrovolnictví. Mladí z demokracií z centrální a východní Evropy mají tendenci se angažovat méně. Pak následovala přednáška trenéra Tommasa „Open society foundations“. Tuto nadaci založil miliardář Soros v rove 1984 v Maďarsku s myšlenkou podpořit demokracii. Tommaso říkal, že nyní je to největší soukromá nadace nezávislé skupiny pracující za spravedlnost, demokratickou vládu a lidská práva. Večer jsme opět představovali naši zemi, já jsem zahrál na kytaru a zazpíval a pak jsme s Martinem zábavnou formou pohovořili o Praze a Česku. Španělská účastnice Irene pak zorganizovala společenskou hru, kdy proti sobě na židlích seděli vždy dva lidé, vyměňují se a ona vždy vyhlásila tříminutové téma konverzace. Posledním tématem byl například sex. Pak na zemi označila zóny komfortní, nepříjemná a panická. Rekapitulovala všechny otázky a každý si vždy stoupnul do zóny vyjadřující, jak se při konverzaci cítil.

 Středa byla věnována vytváření akčního plánu. Seznámili jsme se s fondy EU. Rozdělili jsme se na tři skupiny podle počtu obyvatel v místě bydliště. Do 300 tisíc obyvatel, 300 tisíc až milion a nad milion obyvatel. Naše skupina založila NGO na podpoření větší participace. Den to byl náročný, protože se pracovalo od rána do oběda, během polední pauzy a pak až do jedenácti hodin večer. Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili vlakem do Berlína, kde byla jen pro nás uspořádána konference v prostorách již zmíněné organizace Open society. Panelistami byli německý předseda výboru Evropské komise, bývalá německá ministrině vnitra, pracovnice s mládeží s této organizaci a ředitel tohoto berlínského centra. Prezentovali jsme před nimi výsledky své včerejší práce. Odpoledne jsme měli volno a šel jsem s jednou skupinou do nového Muzea teroru se zbytky berlínské zdi. Bylo zde mnoho fotografií z temné části německé historie. Ještě na počátku 30. let, kdy měl Hitler v parlamentu menšinu, odhlasoval německý parlament omezení všech svobod a Hitler tak mohl začít s terorem. V referendu s tím souhlasilo 95% občanů. Výstava byla tematicky blízká našemu tréninkovému kurzu. Poslední den jsme již jen pilovali naše projekty. Při výběru tématu projektu každý člen skupiny napsal tři největší problémy participace ve své zemi a vybral se ten, který byl nejvíc zastoupen. Já jsem uvedl sociálně vyloučenou skupinu romských obyvatel, malá participace včetně dobrovolnictví mladých a vzrůstající násilí na základních školách. V západních a jižních zemích (Řecko, Itálie, Španělsko) měli na prvním místě běžence.  U nás jsou pracovníci z Ukrajiny, Slovenska nebo Polska dobře adaptovaní na naši podobnou kulturu a náboženství a stejnou barvou nevyčnívají. I když některé výzkumy ukazují, že se cítí dost izolovaní.

    Poslední večer byl rozlučkový večírek, který se nesl v nehudebním konverzačním duchu. Ráno jsme se rozloučili a já odjel domů.

 

   Tréninkový kurs mě vybavil znalostmi nových inovativních metod a nástrojů, abych mohl více zapojit mladé do participace na životě společnosti nebo ve své komunitě postupně od shora nahoru, a teoretickým rámcem o participaci. Sám jsem překvapený, jak nyní bez dřívější námahy rozumím anglických mluvčím na konferencích, v médiích apod. Také se jako člověk, který nebyl v cizí zemi déle, než dva týdny lépe vyznám v cizích kulturách. Trenéři se nám zapáleně snažili předat své znalosti. Nízkou participaci mladé generace vidím v současné době úbytkem účastníků na dobrovolnických akcích. Proti tomuto trendu je třeba napnout síly.

                                                                                                                                                                                       Jiří Řehák

Možná se ti bude líbit