Termín konání: 15.-24. února 2014
Místo konání: Aghveran, Arménie
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 3.1.2. tréninkový kurz
Účastníci: Martina Jetmarová, Monika Hudečková
Report z projektu:
Dvě slečny z ČR, které se předtím vůbec neznaly, zamířili na projekt v Arménii nazvaný Valley of Happiness aneb „údolí štěstí“. Ani náhodou netušily, že tato slova dokonale vystihnou celý projekt a všech 10 dní strávených v arménském Aghveranu a jeho okolí. Já bohužel kvůli změně letu propásla první den projektu, který byl už podle fotek velice zábavný, nicméně do týmu, který na mě čekal, nebylo těžké zapadnout. 26 pozitivně naladěných a usměvavých lidí z Běloruska,Ukrajiny, Moldavska, Británie, Litvy, Arménie, atd. už od začátku vytvářelo nezapomenutelnou atmosféru, která vydržela po celou dobu projektu. Tento zážitek byl zcela jedinečný, protože díky podobným zájmům z oblasti ekologie a ochrany přírody jsme si všichni byli velice blízcí a během projektu jsme si vyměnili zajímavé informace a zkušenosti, ale také jsme tu našli nové přátele a kamarády, se kterými doufám zůstaneme v kontaktu.
Ve skupinách, které jsme si rozdělili hned na začátku jsme pracovali na projektu založení eko-komunity a její vlastní eko-vesnice, přičemž jsme mohli použít všechny metody a technologie, se kterými jsme byli seznámeni v prezentacích během projektu. Naučili jsme se také něco o komunikaci, řešení problémů v komunitě a rozhodovacích metodách. Zjistili jsme, že jako tým propagující podobné myšlenky v různých zemích současně jsme schopni dokázat daleko více, a to nás všechny velmi motivovalo a posunulo kupředu. Tolik o práci, nechyběla ovšem ani zábava! Naučili jsme se tančit tradiční arménské tance, navštívili jsme mystický starý klášter v horách, poobědvali jsme v Yoga Centru a nechyběla ani tradiční arménská večeře o několika chodech za doprovodu tradičního nástroje zvaného „duduk“. Další výlet nás zavedl do připravované eko-vesnice v Ararat regionu s výhledem na překrásné údolí, kde jsme mohli zanechat stopu v podobě land-art. Nezbývá než přiznat, že jsme si těch 10 dní připadaly opravdu jako v „údolí štěstí“. Všichni jsme se totiž při závěrečném hodnocení shodli na tom, že tento projekt byl svým obsazením zcela výjimečný. Navzájem jsme si natolik přirostli k srdci, že už jsme začali plánovat další spolupráci. Velké díky tímto patří všem organizátorům a účastníkům, kteří se podíleli na přípravách. Asi na každém projektu se najdou malé chybičky, ty ale v tomto případě nestojí ani za zmínku, protože nijak zvlášť neovlivnily můj celkový dojem z projektu. Dávám velký palec nahoru a těším se na další projekty.
Monika Hudečková