Termín konání: 15.-25. červen 2014
Místo konání: Bédeille (u Toulouse), Francie
Program a akce: program Mládež v Akci, akce 4.3. tréninkový kurz
Účastníci: Jana Kohoutová, Kamila Klašková, Veronika Kůsová, Tomáš Seidl, Daniel Hron, Martin Soták
Přečtěte si projektovou brožurku.
Report z projektu:
Ve dnech 15. až 25. června jsem se účastnil mezinárodního projektu „DisAbilities“, jehož cílem bylo seznámit se se stavem a možnostmi a metodami inkluze zdravotně postižených osob do společnosti.
Hostitelskou zemí projektu se stala Francie. Akce byla spolufinancována z EU fondu Erasmus+. Kromě ČR a Francie se projektu účastnilo Estonsko. Na tréninkovém kurzu participovali jak odborníci a jejich organizace, zdravotně postižení, lidé pracující v pomáhajících profesích, ale i lidé, kteří se s problematikou ZPO setkali poprvé. Každou zemi reprezentovalo 5-6 účastníků. Polsko i Slovinsko na poslední chvíli bohužel zrušilo svojí účast. Většina aktivit byla organizována na starobylém statku ve vesnici Bedeille v předhůří Pyrenejí. Nejbližší město bylo desítky kilometrů daleko, všude samý les a pastviny.
Asi jedna z nejzajímavějších aktivit, která byla v rámci projektu realizována, bylo tzv. Theatre of the oppressed – „divadlo utlačovaných“. Smyslem aktivity bylo vytvoření konfliktní scény ze života společnosti a zdravotně postižených. Žáci ze základní školy měli pantomimicky vytvořenou scénu postupně přepracovat na scénu bez konfliktu. Děti se velmi rády zapojily. Tím, že se mohly podílet na přerodu scény, byly velmi nadšené. Vzhledem k tomu, že se divadlo „utlačovaných“ může stát velmi účinnou možností osvěty o společnosti prakticky u jakéhokoliv publika, každému toto heslo doporučuji vyhledat si strýčkem Googlem a podívat se přesněji, o čem takové divadlo vlastně je.
Při workshopech jsme si mohli vyzkoušet např. sportovní aktivity adaptované pro osoby se zdravotním postižením – pro vozíčkáře – např. házená, šipky, petang, foukačka, lukostřelba, pro nevidomé – goalbal – míčová hra. V adaptovaném sportu vidím velký potenciál v oblasti osvěty o problematice zdravotně postižených. Vzhledem k tomu, že ho mohou hrát i lidé bez handicapu, mohlo by být užitečné hodiny adaptovaného sportu zařadit do výuky tělesné výchovy na základních či středních školách. I další organizované aktivity lze využít při osvětě o problematice zdravotně postižených – např. muzikoterapii lze opět využít v primárním vzdělávání. Specifickou oblastí, do které jsme mohli nahlédnout, byla problematika vzdělávání lidí od narození hluchoslepých. Vidící lidé mohli zažít „večer a večeře po tmě“ v roli nevidomých. Pro mnohé to byl nový zážitek, díky kterému si mohli vyzkoušet, jak lze využívat v životě nevidomých ostatní smysly.
V dnešní době lidem se zdravotním postižením může život značně usnadňovat moderní technika, ve workshopu jsme mohli vidět praktické příklady: ovládání tabletu hlasem, pohybem hlavy, ovládání tabletu slabozrakými a nevidomými. Vyzkoušeli jsme řadu aplikací, které mohou nevidomé oprostit od závislosti na druhých osobách.
Navštívili jsme také několik francouzských organizací, které podporují zdravotně postižené v integraci do společnosti. Zajímavá může být idea centra pro osoby s mentálním postižením, které vytvořilo vlastní síť restaurací a prodejen, v kterých distribuuje vlastní potravinářské produkty, tedy v centru vypěstované nebo vyrobené (ovoce, zelenina, stromy a květiny).
V rámci projektu proběhla řada diskuzí a polemik. Diskutovali jsme např. o roli sluchově postižených v majoritní společnosti (problematika vymezení se a separace) o tom, jaká podpora by měla být poskytována zdravotně postiženým, zaměstnavatelům a jaká nikoliv. Polemizovali jsme o efektivních metodách prosazování zájmů zdravotně postižených ve společnosti. Shodli jsme se na omezené účinnosti restriktivních legislativních opatření, shodli jsme se, že bychom se při integraci zdravotně postižených osob měli především soustředit na účinnou osvětu a motivaci k přijetí do okolní společnosti.
Při vzájemné výměně informací se ukázalo, že inkluze ZPO ve Francii je velmi problematická a její úroveň je závislá především na místních samosprávách. Ty často problematiku zdravotně postižených ignorují. Ve Francii neexistuje efektivní nástroj, který by napomohl účinně lobbovat za práva zdravotně postižených, tak jak tomu je např. u nás v České republice. Pokud Francii srovnáme v úrovni prosazování práv zdravotně postižených osob s Českou republikou, zjistíme, že jsme před ní velmi napřed. Stačí jen vyjít na ulici přímo v Toulose, města s cca 1 milionem obyvatel. Tamější místa jsou často bariérová, ozvučení semaforů chybí, vodící linie na přechodech najdeme velmi zřídka. Při univerzitě v Tolouse neexistuje centrum podpory zdravotně postižených studentů – studium se pak pro mnohé těžce zdravotně postižené může stát nedostupným. Pro mnohé může být překvapující následující zjištění: Ačkoliv je Estonsko zemí bloku bývalého SSSR, mohlo by se pro nás stát příkladem efektivního, fungujícího a vstřícného sociálního systému vůči zdravotně postiženým osobám.
Celý projekt hodnotím jako velice přínosný a obohacující. Organizátoři vykonali obrovský kus práce! Kupodivu se nepřipojili ke stávkám železničářů ani zaměstnanců letišť, které nám komplikovaly jak přílet i odlet do Francie. Není na co si stěžovat J , kolikrát za život vidíte úplně prázdné letiště a displeje ukazující u všech letů CANCELLED? Organizátorům za vše patří velký dík! Projekt podobného rázu bych všem vřele doporučil. Neformální vzdělávání často otvírá prostor nejen pro vzdělávání o určitém problému a tématu, dává prostor rozvoji kreativity, otevírá také cesty pro vzájemné obohacení účastníků, cesty pro vlastní seberozvoj a sebepoznání.
Tomáš Seidl
