Termín konání: 16.-25. červen 2018
Místo konání: Kesterciems, region Engure, Lotyšsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Přečtete si info-pack a rozpis denních aktivit
Účastníci: Martina Paulusová, Matěj Valenta, Denisa Libnarová, Tomáš Červenka, Kristýna Kroupová, Lenka Tomečková
Group leader: Michal Ardan
Hostitelská organizace: Kulturas biedriba “Alternativa Realitate”
Účastnící se země: Arménie, ČR, Itálie, Lotyšsko, Moldavsko, Ukrajina
Report z projektu:
Je pátek, 15. června, 11 hodin ráno, když se nejistě scházíme s českým týmem na letišti v Rize. Všichni se navzájem představíme a vydáme se na cestu do centra města, kde jsme si zabookovali hostel na jednu noc. Doufáme, že se nám podaří prozkoumat Rigu ještě před začátkem projektu. Daří se nám to skvěle. Po projížďce na kole usedáme na trávník v centru města, povídáme si a navzájem se poznáváme. O pár hodin později zakončujeme den v baru, všichni jsme unavení z ranního letu, ale zvědaví a napjatí, co přijde zítra.
V 11 hodin nás vyzvedává dodávka, a společně s italským týmem a několika lidmi z Lotyšska vyrážíme směr Kesterciems, kde se celý projekt pořádá. Po příjezdu se ubytujeme ve skromných pokojích, každý člen našeho týmu jinde. Čekáme na další účastníky na pláži, kde se seznamujeme s Italy. Kvůli spoždění připjezdu ostatních se posouvá večeře, což většinu z nás značně znervózňuje, protože jsme měli naposledy snídani v Rize a bručí nám všem v břiše. Konečně je půl sedmé, všichni se hrneme na večeři, plni očekávání. Naneštěstí, porce byly připraveny pro děti, každý dostává jednu masovou kouli a naběračku kaše. Jsme trochu zklamaní, ale nepřestáváme vtipkovat. Po večeři se scházíme ve společenské místnosti, kde lidé posedávají, popíjejí alkohol, seznamují se, hrají hry, každý podle svého gusta…
Druhý den projektu se konečně seznamujeme se všemi účastníky projektu, včetně Arménců, kteří přijeli až okolo druhé hodiny ráno, kvůli problémům s vízy. První hry i seznamování jsou trochu křečovité, na některých stranách více, na jiných méně. Věřím, že se to za pár dní změní.
Prvních několik dní se neseve znamení enviromentálních problémů a ekologie. Hned několik workshopů je zasvědceno debatám na téma s jakými enviromenálními problémy se potýká naše země, jak se dají řešit, a v neposlední řadě také, jak může přispět každý z nás. Druhá část projektu je zaměřena na přípravy a potom také samotnou realizaci hlavního úkolu projektu, jímž je postavit dětské hriště z materiálů, keteré se povalovalují po kempu. K dispozici máme staré pneumatiky, cihly, dřevěné desky. K tomu dostáváme ještě také barvy, štětce a nářadí. V pěti týmech se pouštíme do několika úkolů, náš tým dostal za úkol postavit ohniště. První problém, se kterým se potýkáme jsou kameny; v celém areálu žádné nejsou. Někdo přichází s nejistým nápadem, vykopat kameny z kamenité cesty mezi pláží a kempem. S Adreou, který je z Itálie, tedy bereme rýč a lopatu a jdeme kopat. Jde to těžce, cesta je ztvrdlá a kameny se často štěpí. Čím déle ale kopeme, tím víc se smějeme a těšíme se, až dáme jako celá skupina dohromady výsledek. Na konci dne, kdy se všichni scházíme okolo hřiště (naše skupina ještě dodělává ohniště), žasnu. Na začátku se úkol zdál téměř nemožný, nikdo si nebyl jistý, co z nevyužitých materiálů vznikne, a nyní před námi stojí barevné dětské hřiště, s obrovským ohništěm obestavěným lavičkami uprostřed. S výsledkem jsou všichni spokojení a ve vzduchu se díky tomu vznáší skvělá nálada.
Nikdo neví jak, projekt se nám přehoupl a je téměř u konce. Zbývá nám poslední den, a to je hodnocení celého projektu. Zhonocovací workshopy jsou zlouhavé, vidím, že se někteří členové nudí. Mě to však tenhle proces přivádí hned k několika myšlenkám, díky který se cítím skvěle a uvědomuju si hodnotu celého projektu. Uvědomuju si, že se vyplatilo udělat krok do neznáma, vyjet do neznáme země s neznámými lidmi, protože si odvážím nejenom spoustu vzpomínek, ale taky vím, že příště bude zase o něco jednodušší udělat příště další krok…
Martina Paulusová
