Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 9.—15. srpen 2021
Český tým: Vít Votroubek (GL), Martina Kotorová, Tereza Hanajová, Veronika Adamová, Kristýna Liptáková, Eva Gáliková, Anna Rokosová
Účastnící se země: Španělsko, ČR, Itálie
Hostitelská organizace: Asociación de Danza de Gondomar
Report z projektu:
Hola, ¿que tal? ¡Estoy maravilloso hoy! To je přesně fráze, která vystihuje tento výborný projekt. I když to bylo jen pět dní, v našich vzpomínkách to zanechalo silnou stopu. Ano, Galicie je region přímo ideální pro konání tohoto projektu, kloubí se zde esence chladného severu ovlivněného Atlantikem s typickým méně horkým klimatem, ale zato s velkou kulturní tradicí, tak podobně jako se kloubí tanec chladných vln v kontaktu s rozehřátými skalami pobřeží. Stejně jsme i my tyto dny protančili jako vlny oceánu s grácií sobě vlastní.
Jak už název projektu napovídá, věnovali jsme se kontaktní improvizaci a dalším tanečním a pohybových technikám, které mohou přispět k pochopení a překonání rozdílů mezi lidmi. Když tančíme, nezáleží na tom, odkud pocházíme a jaké máme vzdělání. Když tančíme, dokážeme komunikovat, i když nemluvíme společným jazykem. Podobně jako v hudbě či výtvarném umění, právě ono nalezení společného uměleckého jazyka je velkou přidanou hodnotou – to ostatně bylo jedním z hlavních cílů tohoto projektu.
Po příjezdu do Nigránu, malého města na břehu Atlantického oceánu nedaleko města Vigo, jsme se ubytovali v domáckém hostelu La Casa Colorida, a postupně se seznamovali nejen mezi českou skupinou, ale i s ostatními účastníky z Itálie a ze Španělska. Někdo si zašel rovnou zaplavat na nedalekou pláž. Na plážích jsme trávili volný čas v průběhu celého projektu, přece jen mělo přesunutí termínu z března na srpen kvůli epidemiologické situaci přineslo i nějaké výhody.
Lehnout si do vyhřátého písku nebo se skočit ochladit do vody bylo skvělé hlavně po celodenním programu nabitém pohybem a tancem. Překvapilo nás, jak intenzivní taneční session byly. Pod vedením několika trenérů jsme si vyzkoušeli řadu aktivit a technik kontaktní improvizace, pracovali jsme s naší rovnováhou, učili se pohybovat v prostoru a spolupracovat s ostatními a tvořili jsme ve skupinách živelné mini-performance. Některé dny naši skupinu doplnili i místní tanečníci a tanečnice.
Každý trenér měl svůj osobitý styl, například jeden učitel pocházející původně z Kuby byl zaměřen hodně na práci s těžištěm těla a chytrým využitím váhy těla. Jiná trenérka propojila tanec s jógou. Co učitel, to jiná metoda, a to je na projektech tohoto rázu super. Na stylu posledního trenéra se pro změnu podepsaly zkušenosti z jiných sportů a z dlouhodobého pobytu v Německu. Zapamatovala jsem si jeho radu: Tančete tak, jak vy samotní chcete. Důležité pro mě bylo i to, že trenéři zdůrazňovali, že v kontaktní improvizaci neexistuje špatný pohyb, jen je jiný a rozmanitosti se nemusíme bát.
Bylo skvělé sledovat, jak tančí ti pokročilejší a zároveň mít možnost si rovnou všechno přímo vyzkoušet. Na rozdělení na začátečníky a pokročilé se během našich session příliš nehrálo. Obtížnost aktivit si člověk ale samozřejmě mohl sám přizpůsobit své kondici, odvaze a tomu, jak moc blízký kontakt s ostatními v tu chvíli chce. Tématu určování hranic, consentu a vzájemného respektu jsme se věnovali i při krátkých rozhovorech a teoretických vstupech.
Právě problematiky konsentu jsme se dotýkali dost často přímo v praxi při aktivitách. Umět sebevědomě vyjádřit, kde jsou mé hranice, ale také jaká jsou má přání, bývá často složité. Mnoho lidí neví co consent znamená a jak s ním pracovat. V reálném životě tak kvůli tomu vznikají mnohá nedorozumění. Tento projekt si můžeme představit jako takovou laboratoř, kde je možné si tyto situace vyzkoušet.
Po těchto pěti intenzivních dnech jsme se museli rozloučit, místní umělecká skupina pro nás připravila divadelní představení na téma role pečujících žen a situací, kterým musí čelit i v souvislosti s pandemií. Znovu jsme si tak připomněli, jak je umění důležité a jak jsme si mnozí odvykli fyzickému kontaktu. Jako bychom zapomněli, co je naše autenticita, náš vnitřní duch. Naštěstí jsme si to i díky tomuto projektu připomněli. ¿Dónde está tu espíritu? ¡Espero que nunca lo olvides!
Martina Kotorová
