Termín konání: 1.-9. prosinec 2018
Místo konání: Bisceglie, Itálie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: Tréninkový kurz
Přečtete si info-pack.
Účastníci: Kateřina Vlasáková, Jan Buček, David Fejfuša
Hostitelská organizace: EuroSud
Účastnický poplatek (vybírali si ho samotní organizátoři): €20/účastník
Účastnící se země: Italy, Malta, Romania, Czech Republic, Bulgaria, Belgium, Netherlands, Croatia, Poland and Latvia.
Report z projektu:
Ahoj, jsem David. Spolu se svým kamarádem Honzou a pozdější kamarádkou Katkou jsme se zúčastnili týdenního tréninkového kurzu Behind the reality. Ten se konal začátkem prosince v Italském městečku Bisceglie na jihu Itálie. Letěli jsme z Prahy přímým spojem do města Bari, odkud jsme byli za 40 minut vlakem v Bisceglii, místu konání (obě destinace leží u moře).
Celkem se nás sešlo 30 účastníků, a to ze zemí: Itálie, Polsko, ČR, Litvy, Malty, Bulharska, Chorvatska, Belgie, Rumunska a Nizozemí. Téma bylo zaměřeno na problematiku uprchlické krize v Itálii, jakožto přístupové země pro uprchlíky a lidská práva obecně. Tréninkový kurz organizovali dva Ukrajinci z neziskové organizace Logos, kterou založili, ve spojení s neziskovou organizací sídlící ve městě Bari, a to EUROSUD. Hlavními organizátory byli tedy tito dva a hostitel Adriano Italia, vedoucí EUROSUDU.
Ubytování jsme byli, po trojicích v ubikacích ve Františkánském sídle, kde se o nás starali místní Italové v čele s otcem Frančeskem. První den se nesl v duchu seznamovacích her, budování prvotních vzájemných vztahů, zjišťování, co Erasmy + vlastně jsou, a jaké nabízí možnosti či spolupráci. Večer prvního dne proběhla také culture night, kde jednotlivé země prezentovaly své speciality, typická jídla a kdo měl, tak také národní kostýmy a tance 😀
Druhý den jsme povětšinu času debatovali o lidských právech i napříč paletou odlišných zákonů v každé zemi, a taktéž o morálce ve společnosti. Debaty byly každodenně prokládány různými hrami v týmu zvanými energizer games. Ty nám měly dodat energii a rozproudit nás. Mně konkrétně nejvíc pomohlo vždy to, že jsem se navečer s Honzou sbalil a šel se projít k moři. Tam nebyl nikde nikdo a scenerie byly úžasné.
Třetí den jsme se vypravili vlakem do městečka Bari, (rozuměj 400k) obyvatel, a tam jsme začínali den prohlídkou na místní univerzitě. Prováděla nás koordinátorka Erasmu + a pyšnila se historií fakulty a její tradicí. Vcelku to ale byla milá paní. Následovala návštěva neziskové organizace, zaměřující se na témata lidských práv, pořádající koncerty a akce, které mají pomocí peněžních sbírek podpořit migranty. Zároveň tato neziskovka pomáhá dětem na lince domácího násilí a postupně se snaží v Bari zvyšovat povědomí rozšiřovat myšlenku integrace a začlenění uprchlíků do společnosti. Celé odpoledne jsme pak strávili tím, že jsme se, rozděleni do týmu, zúčastnili takzvaných escape rooms. Místností, které navazovaly jedna na druhou, a našim cílem bylo dostat se pomocí plnění úkolů, při užívání kritického myšlení ven, za jednu hodinu času. Cestou zpět jsme omrkli místní památky v Bari a zašli na drink do vyhlášeného baru.
Následující dva dny jsme měli, již rozdělení 3 týmu cca po 10 lidech, takovéto místnosti stavět. Protože byla náplň kurzu lidská práva, rozdělili jsme si podsekce dle témat. Já jsem byl v týmu tvořící tyto únikové místnosti na téma dětská práva a zneužívání dětí, Honza byl v týmu rovnoprávnosti pohlaví a Kačka, která dostala přezdívku Fokačka (od tradičního jídla – Focaccia „fokáča“ – italský chléb), byla účastnice týmu zaměřující se na místnost domácího násilí. Tyto dva dny jsme vymýšleli různé rébusy a logické hádanky, které by účastníky za použití minima slov, dovedly až k osvobození hlavních účastníků. Za pomoci určitých stereotypů jsme v příběhu o porušování práv, který předcházel únikovce, implementovali veškeré dostupné možnosti, které mohou v realitě nastat, jimiž je třeba se zabývat a nebýt k tématům lhostejní. Účastnící byli převážně aktivisti či clenové neziskovek, které se starají buď o děti, nebo chtějí tyto escape rooms zavést do svých organizací, případně užít jako alternativní nástroj vzdělávání a učení se.
Kurz vyvrcholil tím, že nám od 7 večer předposlední den kurzu začali chodit místní Italové luštit naše místnosti, dále se k nim připojili zednící z Francie a také my, kteří jsme testovali místnosti sobě navzájem. Byla to sranda a zábava, dostat se z místnosti ven a zachránit tak potenciální oběť násilí.
Poslední den byl dnem přijímání zpětné vazby na tyto únikovky, návody na jejich stavění, evaluace celého kurzu a večer byla připravena italská hostina na rozloučenou. Podávaly se zde převážně zapékané trojhránky různých druhů, hranolky a rozličná Italská vína.
Ve volných chvílích byl chvilkově čas na teambuilding, a tak jsme nepohrdli skupinovou návštěvou místního pobřeží, barů a také pizzerií. Italové Františkáni, kteří se o nás starali byli velmi pohostinní a na jejich střídmé podmínky to bylo milé až dojemné.
Kurz to byl v celku obvyklý, téma charakterizující daný region. Určitě jsem si ale odvezl nové poznatky, které se budou hodit. Největším přínosem však bylo poznání lidí odlišných kultur a zvyků, taktéž procvičení angličtiny J Jih Itálie v prosinci určitě doporučuji, potkáte tam čerstvé rostoucí citrusy i mandarinky, + vřelé Italy. Díky letence programu Erasmus + jsme mohli také vidět Vesuv a Pompeje, takže super tečka na závěr, děkujeme. Zvláštní dík patří taktéž organizátorce Janě z EYCB, která se o nás svědomitě starala.
David Fejfuša
