Místo konání: Sakarya, Turecko
Termín konání: 20.-27. červen 2012
Účastníci: Šimon Záhradník, Martin Ševčík, Eva Johanidesová
Report z projektu:
Do Istanbulu jsme odlétali 20. 7. 2012 z Vídně. Na letišti ve Vídni jsme měli drobný problém s pasy (Eva a Šimon) protože jsme pasy vyřizovali na poslední chvíli a museli jsme vyřídit rychlopas na 6 měsíců. A 6 měsíční doba se některým pánům zrovna moc nelíbila a řešili nás zhruba hodinu, než nás konečně odbavili. Proto do Turecka krátkodobý pas moc nedoporučuji. Pokud Vám nic jiného nezbývá, tak s ním vyjet můžete, ale bude Vás to stát pár nervů na letišti, jestli vůbec odletíte nebo ne =( .
Do Istanbulu let trval 2 hodiny. Po té jsme nasedli do autobusu a vyjeli jsme do Sakaryi, kde nás čekali organizátoři a odvezli nás k hotelu. Ubytovaní jsme byli ve 3 hvězdičkovém hotelu jménem Arya. Tento hotel je velice pěkně a luxusně zařízený. Pokoje jsou 2-3 lůžkové vybavené sociálním zařízením, klimatizací, televizí a wifi připojením.
Obsluha i recepční byli na vysoké úrovni. Toto jsem zpozorovala hned při příjezdu k hotelu, kde na nás čekali a odnesli nám kufry až do pokoje. (Takový luxus jsem od projektu vážně nečekala a velice mile mě to potěšilo). =) .
Na snídani jsme měli švédský stůl. Na oběd a večeři jsme jezdili do vybraných restaurací, kde jsme měli předkrm, hlavní chod a zákusek. Zprva mi jídla velice chutnali a mixovala jsem je, jak jen to šlo, (zkoušela jsem jídla všeho druhu). Druhý den jsme měli „intercultural night“, kde každý stát představil svá typická jídla. (Zde jsem také samozřejmě jedla, co hrdlo ráčilo 😉 ). Toto se však nevyplatilo a den po té mi bylo tak zle, že mi žádné prášky nezabírali a na 2 hodiny mě museli odvézt do nemocnice na kapačky. Zní to šíleně, ale hned po odjezdu z nemocnice mi bylo 100x lépe. Takže sem za to byla i ráda a ani jeden den z Turecka jsem neztratila ležením v posteli. Musím říct, že Turci jsou velice hodní a ochotní lidé, jakmile viděli, že mi není dobře, okamžitě začali jednat a pomáhat.
Náš projekt se týkal malování a ruční práce. Učili jsme se vytvářet z hlíny tradiční postup keramických hrníčků. Tradiční postup spočívá v pořádném zpracování hlíny. Zpracování hlíny trvá zhruba půl dne, jakmile je dokonale zpracovaná vyválí se do dlouhé úzké rule a zamotá do tvaru hrnku. Aby hrnek v peci nepraskl, musí se hlína občas navlhčit vodou a udělat v ní mírné řezy.
Další den jsme malovali na tekutinu barvami pomocí štětce. Tekutina i barva byla z krávy. (Moc příjemně to teda nevonělo) =D. Výsledné obrázky, i když vypadají náročně a složitě, byly nakreslené během 10 min. Po té se vzal papír, přiložil se na tekutinu, sejmul z ní a obrázek byl hotov.
Předposlední den jsme měli na náměstí výstavu našich hotových výsledků. Přišli se podívat i významní lidé např. starosta Sakarye, televize i novináři. Hned večer jsme byli na místních webových stránkách a později i v novinách.
Během týdne jsme hrávali hry a učili se tancovat jejich tradiční tance. Po městě jsme jezdili soukromými minibusy, někdy také nazývány „party busy“. To proto, že nám pouštěli muziku na plné pecky a mohli jsme uvnitř tancovat a zpívat. Jeden z party busu byl vybaven uvnitř barevnými světly, takže to vážně mělo efekt diskotéky. =) .
Třetí den jsme se byli podívat do muzea, ve kterém bylo zobrazeno jak to zde vypadalo po zemětřesení ze 17.srpna 1999. Na stěnách byli vyfoceny jednotlivé zhroucené domy, lidé bez domovů, no prostě hrůza. V muzeu byla také simulace zemětřesení – stoupli jsme si na vyhrazené místo a po zapnutí simulace se zem s námi začala třást. – Nechtěla bych to nikdy ve skutečnosti zažít. Byl zde také vystaven pomník se jmény oběti.
Čtvrtý den nás zavezli na Univerzitu v Sakaryi – kde jsme měli přednášku o podnikání.
Pátý den jsme se jeli podívat do města Tarakli, ve kterém budují nové lázně. Podle návrhu a modelu, který tam byl vystaven, by měli lázně vypadat moc pěkně. Zde nás také zavedli do muzea, ve kterém bylo vystaveno, jak se dříve žilo.
Tento projekt hodnotím na výbornou: za výběr hotelu, skvělou organizaci, přátele.
Eva Johanidesová
