Termín konání: 21.-27. říjen 2016
Místo konání: Riva del Garda, Itálie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Účastníci: Eliška Klučková, Monika Konečná, Jan Herec, David Březina, Zbyněk Škoda
Group leader: Eva Palkovičová
Účastnící se země: ČR, Itálie, Litva, Lotyšsko, Turecko,
Hostitelská organizace: Mavì – Association of Social Promotion
Report z projektu:
Tréninkový kurz, který byl pořádán organizací Mavì – Association of Social Promotion a konal se v horské oblasti Riva del Garda v Itálii. Projekt byl naplánován na 21.-27. Říjen. Byli jsme ubytováni u města Rovereta, které je přibližně hodinu vzdálené od Verony a další hodinu od Milána, kam většina z nás přilétala. Projektu se účastnily země Itálie, Litva, Lotyšsko, Turecko, a ČR ve skupinkách po 6. Pro vedoucí projektu to byl úplně první projekt, ale zhostila se toho statečně. Byli jsme ubytováni v horách a až na zimu venku, kterou někteří neočekávali, jsme byli příjemně překvapeni, a to hlavně personálem, který byl velmi ochotný a příjemný. Celý pobyt se nám snažili zpříjemnit jídlem, které jak jsme se dozvěděli bylo organické a i organizátorka později vysvětlila, že se snaží tento životní styl podporovat. To nám bylo velmi sympatické.
První dva dny po příjezdu jsme strávili v místě projektu a další den byl pro nás zlomový. Měli jsme totiž naplánovaný výlet do uprchlického tábora, který byl nedaleko sídla našeho projektu. Pro nás všechny to byl jeden z nejočekávanějších dnů a pro mě osobně i jeden z citově nejvypjatějších. Pro členy uprchlického kempu jsme připravili čtyři zóny zábavy, ať už to byl tanec, zpěv nebo jen sdílení příběhů a poslech. Moc jsme se na to těšili a s odstupem dokáži říct, že ten den a den následující o kterém se zmíním vzápětí, mi změnili jistým způsobem pohled na celou problematiku. Je něco jiného o příbězích číst, vidět reportáže v televizi a vidět je a moci se zeptat na všechny otázky, které máte vůči lidem, kteří prošli dlouhou cestou, než se dostali do Evropy. Výstup z toho dne nemohu podat žádný, jen nepřeberné množství pocitů a reakcí. Další den za námi do kempu přišli dva muži, jeden původem z Nigérie, druhý z Toga a povídali nám svoje příběhy a náhled na situaci. To byl druhý moment, kdy jsem si uvědomila, jak je dobře, že jsem jela. Další dny jsme tvořili fotoreportáž a dokonce i videoreportáž z materiálů zachycených v uprchlickém táboře. Byla to práce, která nás všechny bavila, a i když bylo mnohdy těžké rozhodnout se, jakou fotografii nebo moment vystavit, nakonec se vše povedlo a mohli jsme si užít poslední večer na naší soukromé výstavě fotografií a příběhů. Tento projekt mě osobně dal opravdu velmi mnoho a chci tímto poděkovat jak vysílající organizaci a skvělé koordinátorce Janě, tak přijímající organizaci a skvělé Marice, která se opravdu snažila nám zprostředkovat autentický obrázek a pohled na uprchlickou situaci v Itálii. Náš poslední den byl cestovním, ale s českým týmem jsme si ho zpříjemnili výletem do Verony. Byla to nádherná tečka a můžeme vřele doporučit. Pokud budete mít šanci jet na projekt s podobnou tématikou a programem, neváhejte.
Eva Palkovičová
