ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Místo konání: Bidart, Francie
Termín konání: 16.—24. srpen 2023
Český tým: 2 účastníci
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Association La Villa
Report z projektu:
Náš dvoučlenný český tým se v druhé půlce srpna vydal za tréninkovým kurzem do Bidartu, malého městečka ve francouzském Baskicku. Projekt Circus Pedagogy for Inclusion nás měl nejen naučit základním trikům z cirkusového světa, ale i inspirovat, jak můžeme cirkusovou pedagogiku využít při práci s dětmi a mládeží. Ať už byla naše očekávání z kurzu jakákoliv, určitě byla v mnohém předčena.
Projekt byl národnostmi opravdu bohatý, kromě Čechů přijely převážně dvoučlenné skupiny z Itálie, Španělska, Portugalska, Malty, Chorvatska, Řecka, Kypru, Polska, Belgie, Estonska, a dokonce i z daleké Kolumbie. Kurz organizovala a vedla sympatická francouzsko-slovinská dvojka Denis a Anja, oba měli s pořádáním cirkusově zaměřených projektů již velké zkušenosti.
Projekt začal podobně jako jiné kurzy, během stmelovacích aktivit „icebreakers“ jsme si postupně zapamatovali všechna jména účastníků a lépe se navzájem poznali, nastavili jsme si pravidla života v komunitě a stanovili jsme si své osobní cíle. Všimli jsme si, že je mezi účastníky i pár jedinců, kteří se již cirkusem zabývají, většinu však tvořili úplní začátečníci. Někteří z nás se trochu obávali, jestli pro ně program kurzu nebude moc náročný, nakonec se však každý v nějaké disciplíně alespoň trochu našel. Mnozí z nás dosáhli za krátkou dobu výsledků, o kterých dříve ani netušili, že jsou schopni.
A co že jsme to vlastně zkoušeli? Nešlo o žádné provazochodectví ani krocení zvířat, které se už v moderním cirkuse ani nevyskytuje, my jsme se zaměřili na trochu bezpečnější aktivity. Hned po seznámení jsme začali disciplínou acrobalance. Už po několika minutách jsme společně tvořili zajímavé lidské pyramidy a další útvary složené z lidí různě stojících, klečících, ležících nebo kývajících se na sobě. Důležité bylo vždy se postavit na to správné místo a mít kolem sebe dostatek lidí, kteří nás chytají, kdyby něco… Pokud jsme se předtím dostatečně nesblížili během seznamovacích aktivit, tak právě acrobalance nás naučila opravdu spolupracovat, komunikovat a spoléhat se jeden na druhého. Tato disciplína by se určitě dala zařadit např. do teambuildingových aktivit v rámci zaměstnání.
Následující aktivita nám připomněla naše dětská léta na základce, dostalo se nám do ruky oblíbené diabolo. Denis nás naučil správně ovládat stabilitu diabola a za chvíli jsme už prováděli jeden trik za druhým. Někteří nadšenci pokračovali v roztáčení diabola i následující dny v pauzách; výhodou bylo, že jsme měli ke všem pomůckám neustálý přístup a mohli s nimi kdykoliv samostatně trénovat.
Další oblíbenou disciplínou byly poiky, různě zdobená „točítka“, se kterými se dá otáčet okolo sebe a vytvářet tak různé geometrické obrazce. I když se točení různými směry může zdát na první pohled celkem jednoduché, při špatném pohybu se do sebe poiky moc rády zamotají, takže začátky určitě vyžadují více trpělivosti. Některým však stačil malý trénink s instrukcemi od Anji nebo naopak krátká pauza a už ve vzduchu nadšeně kreslili osmičky všemi směry. U mnohých cirkusových aktivit totiž platí, že pokud to nejde, nech to na chvíli být a on si to mozek už nějak přes noc urovná, že to zítra najednou půjde.
Zajímavým zážitkem bylo i žonglování nebo spíše pokusy o žonglování s míčky. S Denisem jsme vyzkoušeli několik aktivit ve skupině nebo dvojicích, které nás měly na samostatné základní žonglování se třemi míčky připravit. Pro většinu z nás šlo o nejtěžší disciplínu, někteří však právě žonglování ve dvojici zvládli s velkým úspěchem. Trénovat každopádně můžeme i nadále, kromě žonglování jsme se totiž i naučili, jak si žonglovací míčky vyrobit velmi rychle doma nebo třeba s dětmi ve škole.
Další vizuálně atraktivní disciplínou, kterou jsme si vyzkoušeli, bylo otáčení talířů na tyči. Nešlo naštěstí o pravé talíře, jinak by těch střepů štěstí bylo opravdu hodně. Měli jsme speciálně upravené umělohmotné talíře a někteří je roztočili opravdu rychle, jiní potřebovali několik minut, ale všichni jsme nakonec zjistili, že to zase tak náročné není. Právě tato aktivita může být pro děti a mládež velmi zajímavá, jelikož téměř každý dosáhne úspěchu za krátkou dobu.
Poslední cirkusovou aktivitou se stalo modelování balonků. Do foukání, ohýbání a tvarování jsme se pustili s nadšením a za chvíli jsme už byli obklopeni spoustou balonků ve tvaru pejsků, květin nebo třeba hrdliček v srdíčku. Balonky jsme následně darovali dětem v místní základní škole.
Tato škola nebyla jen místem předání líbivých balonků, měli jsme zde totiž také předvést malé cirkusové vystoupení. Po několika dnech poměrně krátkých lekcí přišla chvíle na to, vybrat si jednu disciplínu, kterou si ve skupince připravíme a ukážeme na veřejnosti. Na nacvičení jsme měli pouze necelý den, proto nezbývalo než rychle vybrat jednu pomůcku a něco společně vymyslet. Náš český tým si jednoznačně oblíbil poiky a tak jsme s dalšími dvěma účastnicemi v rychlosti nacvičili krátkou sestavu kombinující tanec a otáčení poikami. Ostatní skupiny si připravily sestavy triků s diabolem, klaunskou scénku spojenou s žonglováním a ukázku nejlepších pozic acrobalance za zvuku populární hudby.
Z představení jsme byli všichni trošku nervózní, ale jakmile jsme spatřili naše publikum složené z šedesáti usměvavých malých školáků, kteří měli na dlaních nakreslená srdíčka, naše tréma téměř opadla. Děti byly z našich převážně amatérských výkonů nadšené, zejména klaunské číslo je opravdu rozesmálo. Hned po vystoupení měly možnost si některé disciplíny s námi vyzkoušet. Byla to pro nás první možnost, jak někoho učit cirkusovým aktivitám při workshopu. Někteří z nás si při komunikaci s dětmi pomáhali francouzštinou, ostatní navedli děti pohybem a gesty; jazyková bariéra v tomto případě nebyla zase tak podstatná. Měli jsme z nadšení dětí velkou radost, některé se do tréninku s diabolem pustily s opravdovou vervou, že se jim nechtělo na konci odejít domů. Setkání s francouzskými dětmi prostřednictvím vystoupení a workshopu tedy pro nás bylo opravdu silným a nezapomenutelným zážitkem.
I přesto, že projekt trval jen pár dní, jsme na programu měli ještě spoustu dalších aktivit zaměřených na povídání o programu Erasmus+, o inkluzi nebo o učitelské praxi obecně. Zajímavou složkou byly bloky nazvané „Caring is sharing“, při kterých někteří z účastníků sdíleli své talenty s námi a pokusili se nás zasvětit do divadelních her, základů breakdance nebo akrojógy; zajímavá byla i hra na téma střet dvou rozdílných kultur. Každý den byla navíc určena skupina účastníků, která měla na starosti aktivizační hry na začátku bloků, takže se lektory alespoň na krátkou dobu stali úplně všichni. Mezi bloky následovaly krátké pauzy, tzv. „coffee breaks“, během kterých si vždy jeden národní tým připravil svačinku pro ostatní složenou z typických produktů jejich země. Program byl tedy opravdu nabitý, i přesto jsme v delších pauzách občas stíhali se zchladit v Atlantiku na nedaleké pláži nebo prozkoumávali okolní města.
Poslední večer byl mimořádný, shodou okolností se v Bidartu zrovna konalo profesionální cirkusové představení přístupné všem přímo na náměstí, mohli jsme tak načerpat další cirkusovou inspiraci a sledovat dechberoucí akrobatické kousky spojené s dramatickým dějem.
Kurz byl tedy opravdu bohatý a nabídl nám neskutečně velkou inspiraci pro naši pedagogickou praxi i trávení volného času. Moc děkujeme asociaci La Villa za nádherně zpracovaný projekt a přejeme jim, ať se jim i nadále daří šířit cirkusové nadšení dál.
Zuzana H.
