Termín konání: 1. seminář: 11.-16. listopad 2019, 2. seminář: 12.-17. leden 2020
Místo konání: 1. seminář: Sarata Monteoru, Rumunsko, 2. seminář: Lyon, Francie (12.-17. leden )
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: více-fázový seminář
• Seminar 1: Venue: Sarata Monteoru, Romania; Dates: 11– 16 November 2019,
- Seminar 2: Venue: Lyon, France; Date: 12–17 January 2020.
Note: applicants/participants must take part in both seminars.
Prosím přečtěte si info pack.
Účastnící-se země: RO, CZ, GR, ES, EE, FR
Hostitelská organizace: R2AS – Réseau Rhône Ain Saône des MJC
Účastníci českého týmu: Veronika Květoňová, Martina Kyselá, Marek Zimmel, Lenka Kosmatová, Žaneta Jančaříková, Jan Míka
Report z projektu:
Cooperation for Youth Exchange Development
(1. část, 11-16. listopad 2019)
Je 11. listopadu odpoledne, v české kotlině chlad a sychrovo, prázdné ulice. Lidi vyžene do takového počasí jen nutnost doběhnout si pro rohlíky do obchodu na rohu. Hlavně jen rychle. A my? Sundáváme si teplé bundy a nadáváme, proč máme proboha v zavazadle tolik teplého oblečení, místo plavek. Je nám až horko, právě jsme vystoupil z letadla v Bukurešti. Jedeme se totiž zúčastnit kooperace pro výměny mládeže v Rumunsku a venku je přes 20 stupňů.
Do lokace v Sarata Monteoru nás velmi pohodlně zavezou autobusem přímo a z letiště. Zbývá nám s ostaními účastníky zdolat strmý kopec, ozývá se rachot kufrů na kolečkách a výkřiky jak někomu zapadne kolečko do spáry, to vše smíchané s všudypřítomným nadšením. A už se před námi tyčí robusní hotel s lázeňským bazénem – místo, kde následují čtyři dny budeme (po)nocovat s ostatními účastníky.
Jsme různorodý tým lidí z Čech a mezi sebou se moc neznáme – Lenka, Honza, Martina, Veronika, Marek a Žaneta. Přestože je z každý nás naprosto jiný, během výměny se poznáme a jako skupina si sedneme. Doslova se po programu se těšíme na další shledání.
Každý dostáváme jeden klíč a spolubydlícího z Evropy. Někdo má na pokoji Estonce, Řeka, Španěla či Francouze, kdo má to štěstí a může si po večerech povídat s Rumuny. Jde o taktický plán, jak nás motivovat komunikovat anglicky s ostaními účastníky – například: „Vzal si mi peřinu, hned mi ji vrať.“ Za mě to funguje, se spolubydlícím si rozumíme bez problému, ač je jeho úroveň angličtinu mírně horší, na konci mě dokonce zve do jeho rodného města Lyon na návštěvu.
Pořadatelé myslí na to, abychom se navzájem poznali. Hned na začátku hrajeme bingo o informacích dalších lidí programu a každé ráno pořádáme pohybovou aktivitu. Jedna z nich „o Joeovi, mačkajícím v továrně tlačítka všemi částmi těla“ se stane každodenní prupovídkou pro navázání kontaktu.
V ranních pohybových aktivitách se všichni střídáme, aby každá země uvedla tu svojí. Stejně tak má každá země vyhrazený večer, kde může pomocí prezentace a ochutnávek jídla představit svoji krajinu. Jedna země zapojí do večera kvíz po mobilní aplikaci a už hrajeme kvízi téměř každý den.
„Ale co program?“ Během několika dní dostáváme formou skupinových úkolů informace, jak překonat mezikulturní rozdíly v budoucích projektech, zjistíme věcné specifikace programů Erasmus plus, anebo se učíme řešit týmovou kooperaci. Všechny aspekty, které by se nám mohli během naší budoucí výměny mládeže hodit.
Vedení programu je dost neotřelé, jednou řešíme v roleplaying ztroskotaných astronautů NASA, co si sbalit na 300 km pochod po měsíci, podruhé zase trochu děsíme číšníka z hotelu překonávání kulturních bariér mimoverbálními technikami a křikem.
Čekal nás ale i odpočinek spojený s výletem po místních vinicích, geologických zvlášností v podobě bahenních sopek a gastronomická návštěva místní kuchyně.
Po tom všech aktivitách pro nácvik jdeme do finále – vytváříme mezinárodní týmy a začínáme tvořit téma a obsah naší budoucí výměny. Ty nejlepší z nich se mohou dočkat i realizace a finanční podpory od Evropské Unie. Na jejich dokončení naštěstí máme čas, samotný program konference je nezvykle dvoufázový, příště se vydáme do již zmiňovaného města Lyon!
Jan Míka
Cooperation for Youth Exchange Development
(2. část, )
Ani jsme pomalu nezaznamenali, jak rychle to uběhlo a nastal znovu čas se setkat v naší české skupince pro další dobrodružství, tentokráte ve Francii.
Když používám výraz o nevšedním zážitku, myslím to zcela upřímně, protože hned jako první věc nás potkalo, že ve Francii (chtělo by se říci mírně peprně – jak jinak) vyhlásili stávku.
Lety do Francie byly ohroženy a polovina z nás se dokonce rozhodla do lokace vydat přes švýcarskou stranu. Díky tomu jsme mohli na cestě vidět něco neobvyklého a zastavit se pro pár fotografií ženevské fontány, která je vidět již z letadla (když se člověk zrovna nevěnuje úchvatné scenérii vrcholků Alp za okny).
Do Lyonu je to ze Ženevy, co by FlixBusem dohodil. Město vypadalo na první pohled velmi piktoresně a o co zajímavější bylo, když jsme si v infopacku přečetli název nejbližší zastávky k ubytování. „Co?“ Jedna zastávka městkou hromadnou není nic tak zajímavého, ale když pod kopcem nasednete do lanovky, která je onou linkou MHD, zní to o poznání velkolepěji.
Ubytování na místě sice nebylo nejlepší, zato mělo perfektní polohu s výhledem na město. Při každé snídani jsme mohli obdivovat cíleně udržovanou podobu města, kde se fasády domů zásadně upravovali, aby vypadali stejně omšele a barevně sjednoceně do nachu jako ostatní domy na starém městě.
V aktivitách projektu jsme nastoupili na druhou etapu. Zatímco v té první, která se konala v Rumunsku, jsme se učili teorii vytváření projektů, v druhé etapě nás čekala praxe. Každý den jsme měli s ostaními účastníky z odlištných zemí čas společně plánovat mezinárodní projekty, které se pak rozhodneme podat v rámci programu Erasmu plus.
Kromě toho byl vyhrazen čas na tématické přednášky lidí, kteří stáli u zrodu Erasmu plus a o peníze žádali verbálně přímo Evropskou komisi v Bruselu, či úspěšných žadatelů, kteří byli nedávno v podobné pozici jako my a mohli nám tak poskytnou cené rady, čeho se vyvarovat, anebo naopak. Například nebrat si předem neznámé partnery do projektu, kteří později vůbec nepřijedou. To mi přišlo osobně přínosné.
V rámci projektu nás také pozvali na úchvatnou, bohatě zlatem zdobenou, historickou radnici Lyonu (tvořením vlastních fotek a videí jsme strávili jako obvykle asi 20 minut), kde jsme představovali naše vysílací organizace místostarostovi města. Kdo uměl francouzsky, tak v daném jazyce, ostatní se přeložilo z angličtiny. Vyšli jsme z toho jako organizace Čecha: Praha. Zřejmě jsem měl radši taky zvolit francouzštinu.
V neposlední řadě jsme navštívili místní monumentální neziskovou vysílací organizaci MJC Monplasir, která zaštiťovala naší spolupráci a dozvěděli se ve velkém detailu vše o jejím fungování. To zahrnovalo jak návštěvu úzkého představenstva, i proslov údržbáře s nejlepší angličnou z celého projektu, který nám velmi profesionálně s datovými kabely v ruce řekl: „Mám na starosti dvě budovy a je to fakt těžký. To je vše.“ Za čož získal největší potlesk.
Místní si pro nás ke konci připravili ještě turistickou hru po městě, kde nám vysvětlili, že největší náměstí v Evropě má Lyon, největší ruské kolo v Evropě stojí na něm a ten jezdec, s nápisem Ludvík XIV., na koni je Napoleon. Kotrola faktů pravděpodobně asi nebyla jejich nejsilnější stránka. Ale převleky za Asterixe a jeho přátele měli perfektní a celkově byla hra moc hezké gesto.
Pak už nás čekala jen společná večeře v místní restauraci a mohli jsme se, obohaceni o kontakty na partnery po celé Evropě, chystat spokojeně domů. Přínosná i příjemná konference.
Jan Míka
