Cyber Equality — Chorvatsko

single-image

Termín konání: 2.-9. září 2019

Místo konání: Samobor, Chorvatsko

Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže

Přečtete si info-pack a rozpis aktivit. Projděte si také projektové stránky

Účastníci: Beatriz Minkovová, Viktor Jurdič, Alexandra Salamonová, Hana Fikrová, František Deckert, Filip Tlapa

Group leader: Irena Mařincová  

Účastnící-se země: Croatia, Czech Republic, France, Greece, Italy and Lithuania

 

Hostitelská organizace: Lagsava

Report z projektu:

Cyber Equality… Co si představit pod názvem Cyber Equality? Jedná se totiž o název projektu, který se konal v Chorvatském městě Samobor, nacházející se zhruba půl hodiny od hlavního města Záhřeb. Celkem se ho zúčastnilo 37 lidí z pěti zemí, konkrétně z České republiky, Francie, Itálie, Chorvatska a Lotyšska. A teď zpátky k tomu názvu. Jedná se v podstatě o kombinaci dvou velkých témat a tím je genderová rovnost a mediální prostor. Cílem bylo zvýšit povědomí lidí, zejména mladých, o důležitosti genderové rovnosti a také podpořit jejich schopnost kriticky rozmýšlet nad mediálním obsahem. Podařilo se to? Čtěte dál a možná se to dozvíte.

              V Záhřebu jednoho zamračeného večera nastoupila do autobusu téměř celá česká skupinka, která své chybějící členy posádky dočasně doplnila účastníkem z italského týmu nalezeným na hlavním nádraží a společně se tak vydali vstříc Samoboru a plní obav, že nestihnou večeři. Nejen že jsme stihli večeři, ale také jsme se stihli vyfotit do rodinného/projektového alba a být obdarováni uvítacím balíčkem v podobě látkovokorkové tašky, kovovou lahví, powerbankou a dalšími užitečnými věcmi. “Začíná to skvěle!” říkali jsme si. Po milém přivítání a ubytování následovala večerní procházka městem a pak hůra do postele.

              Druhý den byl, jak již to bývá, seznamovací. “Kdo jseš ty, kdo jsem já?” tázali jsme se, sedíc společně v kroužku obklopeni neznámými tvářemi. Po pár seznamovacích hrách jsme zbourali ledy, prohodili úsměvy, úspěšně se naučili svá jména a byli jsme připraveni na několik dní workshopů, diskuzí a naučného hraní. Jednoduše řečeno se jednalo o neformální, ale také informální učení. Následující dny byly plné aktivit. Svědomitě jsme se všichni snažili chodit na čas. Částečně pravděpodobně i proto, že jsme po pár časových přešlapech společně navrhli různé tresty za pozdní příchody, a tak jsem měli dobrou motivaci docházet na schůze včas. Mezi prvními aktivitami bylo například vytvoření naší mapy neboli cesty snů, cílů a odprezentovat ji za jednu minutu. Přeci jen nás bylo hodně a navíc říci to nejpodstatnější za krátký čas je docela umění, takže zapracovat na tom též není na škodu. V dalších úkolech jsme byli často rozděleny, jelikož komunikace a diskuze je důležitá i mezi šesti očima a nejen mezi sedmdesáti. Po jedné hře, kdy jsme pantomimicky předváděli různé genderové stereotypy, jsme vedli v malých skupinkách diskuzi o daných stereotypech a o tom, jak jsme na tom vlastně v našich zemích, jelikož to jsme se přece přišli dozvědět. Bavili jsme se například o tom, jestli je v našich zemích normální, aby se muž staral doma o dítě a žena pracovala či jak dlouho trvá v jednotlivých a podobně. V dalších aktivitách jsme byli též zaměřeni i specifičtěji na média, kdy jsme rozděleni do různých národnostně namíchaných skupin zkoušeli psát článek společně s titulky, textem, cílovou skupinou čtenářů či diváků a dílčím úkolem bylo i navrhnout, jak dlouho si myslíme, že daná zpráva bude pro lidi zajímavá a přitažlivá. Někdy je dobré se podívat na věc i z jiné strany, než jsme zvyklí. Nebo ještě lépe si to z té jiné strany i zkusit.

              Co by to bylo za mezinárodní výměnu mládeže, kdybychom nepořádali mezinárodní kulturní večery. Ty nebyly pouze o prezentaci a o jídle, ale tentokrát do toho byla zapojena i show talentů. Toto zpestření kulturních večerů bylo zábavné, protože ne vždy se dá talent předvést za daných podmínek před tolika lidmi, a tak se muselo vymyslet něco, se bude možné ukázat. Někdo zpíval, někdo tancovat, ale mám za to, že se bavili všichni.

              Myslím si, že budu mluvit i za ostatní, když řeknu, že workshop, který mě zasáhl nejvíce, byly rozhovory s místními podnikatelkami. Po rozdělení se do čtyř skupin, přidělení si jednotlivých témat a přípravě otázek jsme na konec mohli přivítat tři zdatné podnikatelky a jednu pracovnici pomáhající právě podnikatelům a to s administrativou a podobně. Setkání probíhalo formou “speed dating” – každá skupinka měla na každou ženu omezený a stejně dlouhý čas. Pro mně nejbližší téma bylo propojení vlastního bussinessu a osobního života. “Máte pocit, že se stíháte se věnovat sama sobě a zároveň vést dobře svůj podnik? Máte na sebe čas? Na rodinu? Domácí mazlíčky? Máte partnera a jak vypadá vaše domácnost? Co přátelé, ztratili jste nějaké během své kariéry?” A právě na tuto poslední otázku jsme získali moc pěknou reakci od jedné velmi nezávislé, spokojené, energické dámy: “Přátelé jsou jako květiny. Musíme je zalévat, aby mohli růst.” Přiznala, že i když se pár přátel s ní přestalo scházet právě kvůli její práci a že měli pocit, že na ně nemá čas a nesnažili se ani porozumět jejímu novému rozvrhu, je stále otevřena k tomu k navázání kontaktu, zda o to budou mít zájem.

              Na finálním a největším úkolu jsme pracovali téměř dva dny. Měli jsme si rozmyslet, jak chceme lidi poučit o genderové rovnosti. Jakým způsobem to chceme předat a co přesně jim chceme sdělit. Společnou myšlenkou pro všechny skupiny bylo otočení genderu. Co si pod tím představit? Každá skupinka se toho ujala po svém. Pěvecký sbor zazpíval na náměstí a v parku v Samoboru píseň If I Were a Boy od Beyonce, v které zpívá o tom, jak by bylo dost věcí jednodušší a neřešily by se tolik, kdyby byla mužem. Hashtag tým přišel se svým #swap42day, kdy jsme se s vytvořeným banerem s daným hastagem fotili a zároveň tím označovali naše příspěvky zveřejňované na internetu. Další tým vytvořil pohlednice, chlapec se převlíknul do velmi slušivé hořčicově žluté sukně, kterou doplnil elegantním kloboukem a největší perla byla od video týmu, který natočil scény z Titanicu s prohozeným pohlavím. Navíc natočil i klasické rande a žádost o ruku, ale v jiném provedení, než jsme na to zvyklí. Cílem bylo upoutat pozornost na téma genderová rovnost a nechat místní obyvatelé města Samoboru se zamyslet nad tím, jaké je to u nich. Cítí se být v neprávu, vnímají nevýhody či výhody určitého genderu, mají zkušenosti s předsudky ohledně genderu? Během naší nedělní akce jsme krom jednotlivých představení s lidmi i navazovali kontakt a ptali jsme se jich na podobné otázky. Mám za to, že to bylo vzdělávací a přínosné pro všechny.

Tak co, docílili jsme na začátku stanovené mety? Já si myslím, že určitě. 🙂

Beatriz Minkovová

Možná se ti bude líbit