Termín konání: 28. červenec – 6. srpen 2016
Místo konání: Folgarida (Val di Sole, Dimaro) – Trento, Itálie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Prosím pročtěte si info-pack.
Účastníci: Šimon Boldi, Ewa Wierzgońová
Účastnící se země: ČR, Portugalsko, Itálie, Rumunsko, Turecko, Německo, Lotyšsko
Hostitelská organizace: Associazione Culturale Eufemia
Report z projektu:
Toto byl kurz pořádaný italskou organizací Eufemia. Byl uskutečněn od 28.7 – 6.8 2016 v italských Alpách, kolem 60ti kilometrů od Trenta, ve Folgaridě. Naše heslo bylo : „Think Global, Act Local“ a v podstatě to znamenalo být příjemnější k našemu životnímu prostředí. Projekt seznámil lidi ze 7 zemí, a to : Českou republiku, Lotyšsko, Rumunsko, Turecko, Německo, Itálii a Portugalsko. Naši vedoucí (Pasquale Lanni a Rita Perreira) byli moc příjemní lidé a rozhodně měli vše pod kontrolou. Byli jsme ubytováni v hotelu Union, který se nám všem moc líbil a krom opakujícího se jídla (těstoviny, maso a brambory) si nemůžu na nic stěžovat.
První den jsme se všichni seznámili, pomohlo k tomu spoustu stmelovacích her. Přijeli jsme později, než bylo plánováno, tím pádem jsme šli i později spát…všichni moc rádi padli do postele po celém dni cestování.
Následující dny byly plné workshopů o tom, jak zachovávat životní prostředí a jak napomoct k tomu, aby byla Země obyvatelná déle. Nechyběly ani výlety do Alp a na vodopády. Jeden den nás vzali i do nedalekého městečka Dimaro, ve kterém jsme měli takzvaný Eco-Challenge, který spočívá v tom, že vám telefon dává instrukce a nové úkoly, zatímco vy se je snažíte plnit.
Předposlední večer nás vzali ven po setmění. Šli jsme v lese a za světla našich čelovek jsme došli na vrcholek jednoho kopce, ze kterého jsme sledovali noční hory a svítící město pod námi.
Poslední den nám pršelo, tak jsme zůstali vevnitř a rekapitulovali jsme si těchto úžasných 10 dní. Večer jsme si udělali správnou Goodbye party, kde jsme se jak se patří rozloučili.
V den odjezdu jsme společným autobusem v 6 ráno vyrazili vstříc Trentu, ve kterém ještě většina z nás čekala na vlak či autobus, tak jsme seděli v jedné kavárně před nádražím. Dali jsme si snídani a postupně jsme dávali sbohem lidem, kteří už museli. Někdo dokonce i brečel…poté jsme nastoupili na vlak a vrátili se zpět do naší rodné země.
Šimon Boldi
