Termín konání: 6.-13. listopad 2016
Místo konání: Angoulême, Francie
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Prosím pročtěte si info-pack.
Účastníci: Daniela Chmelová, Petra Osmančíková, Tomáš Němec
Hostitelská organizace: The Artistic and Cultural Association MARAGUIRI
Report z projektu:
Zúčastnila jsem se tríninkového kurzu s názvem Enter the Skin of a Young Leader, který se konal ve francouzském Angouleme. Bohužel z kurzu jsem se vrátila spíše s negativními pocity.
Již při večerním příjezdu na vlakové nádraží jsem získala dojem, že místní organizace si s nějakým velkým plánováním nedělá hlavu. Organizování mé přepravy na hotel bylo zmatené, na večeři jsme jeli do místního fast-foodu a pak jsem dostala kartičku od pokoje s tím, že se uvidíme zítra. Na pokoji cizí slečna z Rumunska, taktéž trochu vyděšená přijetím organizátorů. Další den jsem poprvé u snídaně viděla ostatní účastníky kurzu, kterých bylo překvapivě méně, než jsem čekala. Organizátoři nás odvezli minibusem do místa konání aktivit, které bylo od hotelu vzdálené asi 15min jízdy a ráno začali tím, že nám vysvětlovali, proč je nás tak málo. Účastníci z Turecka prý bohužel nedostali víza a partnerské organizace z Německa a Holandska přestaly úplně komunikovat, Španělé prý zase nenašli žádného zájemce o projekt. Takže ve finále jsme na projektu byly jen 3 skupiny- 2 české (Vysílající organizace Tmelník a EYCB) a 1 rumunská. To celé mi připadalo značně podezřelé a dokonce jsem měla obavy o vlastní bezpečí, připadalo mi to celé nějak neskutečné a s ostatními účastníky jsme probrali možnost toho, že bychom jeli domů. Navíc v sále s aktivitami byla neuvěřitelná zima, topení nefungovalo. Nechápala jsem, jak je vůbec možné, že to organizátoři nezkontrolovali již předchozí den, aby bylo vše nachystáno a v pořádku.
Nicméně jak se projekt začal rozjíždět, uvědomila jsem si, že místní organizace prostě tako funguje, že je to pro ně norma nic neplánovat a žít tím, co přichází. Organizace Maraguiri je částečně založená na činnosti dobrovolníků a stará se o podporu místní komunity, která se nachází na samém kraji obce, v sociálně vyloučené lokalitě. Sami všichni členové organizace jsou přistěhovalci z různých afrických zemí.
Ale nyní něco k samonému programu: Ten se skládal z dopoledních a odpoledních bloků, jež probíhaly převážně formou prezentací místního facilitátora a workshopů a miniprezentací účastníků. V krátkosti jsme představili své organizace a co v nich děláme, ale němělo to žádný systém, takže na EYCB se ani nedostalo a já jen stručně řekla, kde pracuji a co tam mám na starost. Také si pamatuji celodopolední prezentaci o tom, jaké jsou různé typy vedení a především které je dobré v různých situacích používat, to bylo vcelku zajímavé. Jinak je mi ale zatežko napsat něco o užitečnosti těchto bloků, většina z nich mi přišla utahaná a nepřipravená, poskytující pramálo protoru pro kreativitu účastníků. Možná i proto se většina z nás začala bouřit a některé z odpoledních bloků byly prostě zrušeny, takže jsme alespoň měli čas na návštěvu města či na výlety. Světlým bodem programu pro mne byla dozajista účast místního starosty na jednom dopoledním bloku. Pan starosta odpovídal na naše dotazy, to mi přišlo velmi přínosné. On sám byl totiž příkldem mladého úspěšného člověka ve vedoucí pozici, takže jeho odpovědi byly hodně podnětné.
Nejlepší částí programu byl pro mne Intercultural evening, na který jsme s ostatními Čechy poctivě chystali dobroty, upekli jsme štrůdl a nasmažili kopu bramboráků: tohoto večera se mohli účastnit i lidé z místní komunity, kterých přišlo požehnaně, na programu byla živá hudba i DJ a tancovalo se a bylo veselo. Jen mi připadalo, že většina lidí z venku se přišla jen zadarmo najíst, pramálo se zajímali o to, kdo jsme a proč tam jsme, jen se vrhli na jídlo a hned potom odešli, ale to jsme se snažili příliš neřešit a užít si večer podle svého.
Když bych to celé měla nějak uzavřít, byl to pro mne bez diskuze nejhorší projekt, na které jsem kdy byla. Ale i v té špatné zkušenosti si člověk může najít pro sebe něco dobrého- potkala jsem tam fajn lidi, se kterými jsme drželi při sobě a snažili se navzájem si pobyt v Angouleme zpříjemnit, což se nám myslím povedlo, podnikali jsme různé procházky a výlety a hodně se spolu nasmáli. A taky jsem si zase procvičila francouzštinu a zjistila, že je to pořád dobré :-).
Chtěla bych poděkovat Janě Parolkové za emalovou podporu během projektu, díky ní jsem měla pocit, že někdo stojí za námi kdyby došlo na nejhorší a chtěli bych jet hromadně pryč. Díky!
Daniela Chmelová
