Termín konání: 19.-27. srpen 2015
Místo konání: Daugavpils, Lotyšsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: Mobility of learners and staff
Prosím pročtěte si info-pack a rozpis denních aktivit.
Účastníci: Jaroslava Pelíšková, Mahulena Krišková, Monika Kvapilová, Jiří Hrdlička, Jiří Čadek
Group leader: Kristýna Dumbrovská
Účastnící se země: ČR, Lotyšsko, Rakousko, Bulharsko, Rumunsko
Pořadatelská organizace: Society „DAUGAVPILS JAUNIEŠU SAVIENĪBA” (Daugavpils, Latvia).
Report z projektu:
Den před zahájením projektu se postupně všichni lidi ze zemí EU sjížděli do Daugavpils. Někteří to měli složitější, ale do půlnoci všichni dorazili. Pokoje byli národnostně namíchané, aby nedocházelo ke skupinkování zemí. A opravdu to mělo svůj efekt.
První den jsme trávili seznamováním se. Připravili skvělé seznamovací a stmelovací hry, které nás provázely celou dobu projektu. Díky těmto hrám jsme se všichni brzy spřátelili. Pro mě osobně byla nejlepší hra „Tajný přítel“, kdy každý si vylosoval svého tajného přítele a po celý projekt se mu měl věnovat a do jeho obálky mu dát nějaký pěkný dárek. Poslední den se tajný přítel pak každému představil. Bylo to moc krásné.
Každý večer měla jedna ze zemí naplánovat celovečerní program s prezentací své země. Všechny večery byly velmi vydařené s různými hrami a ochutnávkami jídel. Český večer se proměnil na druhou večeři o několika chodech – slaná a sladká část a samozřejmě ochutnávka typicky českého alkoholu a „rozpoznávačka“ českého a lotyšského piva. Kromě této večerní prezentace si každá země připravila dopolední prezentaci, kde se představovala ve spojení s graffiti.
Zajímavá byla odpolední debata o sociálních problémech v každé zemi, kdy jsme porovnávali jednotlivé problematiky v různých zemích a náš pohled na ně. Snažili jsme se každé téma jednotlivě uzavřít s připomínkami, co by se s danou problematikou dalo dělat.
Co se týká programu spojeného přímo s graffiti, tak jeden den jsme se věnovali instruktáži jak správě kreslit a dělat návrhy graffiti. Navíc nám ukazovali jak správně zacházet se sprejem a jak s jeho pomocí docílit požadovaného výsledku. Nakonec každý z nás si vyzkoušel sprejování.
Další den jsme tvořili návrhy a připravovali šablony. Každá země měla připravit tři obrázky. Česká skupina se nakonec rozhodla pro nejznámější českou literární postavu vojáka Švejka. Z večerníčkových postav byli vybráni Bob a Bobek ve spojení s hokejem, kde v pozadí bylo zakomponováno i pro Čechy typické pivo. Česká republika je srdcem Evropy, takže poslední obrázek bylo srdce, ve kterém byl obrys České republiky a okolo srdce lipové listy.
Sprejování obrázků na zdi bylo o něco těžší, než jsme očekávali, ale po jedno a půl denní práci se nakonec dílo podařilo.
Všichni společně jsme k představení obrázků, které již zdobí centrum města Daugavpils, nacvičili tanec. Pro novináře a televizi každá země své obrázky představila. Všichni byli nadšení.
Poslední odpoledne jsme se vydali do místní malé zoo, která nás velmi překvapila. Měli jsme vlastní průvodkyni, která nás nechala na spoustu zvířat si šáhnout a říkala nám o nich zajímavosti. Nikdy jsem v takové zoo nebyla a jsem a bylo to úžasné.
Večer před odjezdem a ráno bylo ve znamení loučení a slz. Mnoho lidí se za tak krátkou dobu spřátelilo a bylo nám líto, že projekt končí. Poslední hra, kterou jsme hráli, byla „Napiš na papír o tom druhém něco hezkého“, každý každému napsal na jeho papír pár hezkých vět. Byla to namáhavá a dlouhá hra, ale díky tomu má každý z nás krásnou památku na tento nezapomenutelný projekt.
Děkujeme všem, co nám toto dobrodružství umožnili. Stálo to za to!
Jaroslava Pelíšková
________________________
- září 2015:
Tak už je to týden, co jsem odjela z Daugavpils. Hrozně se mi stýská, jelikož jsme tam měli vždy pevný program, který se musel dodržovat, jinak ti Lina (náš leader) vyřvala díru do hlavy, a tady doma nemám do čeho „píchnout“.
Vše si pamatuji jako by se to stalo teprve včera.
18.18.2015 ve 12:57 se mi postupně začal vytvářet ten nejlepší zažitek v mém životě! Dokonce to předčí i Wales, do kterého jsem jela díky tomuto programu před 2 lety (příčku nejlepšího zážitku držel úctihodné dva roky! To si zaslouží nějaký ten obdiv.). Tento den jsem potkala totiž jednoho ze členů české posádky. Neuvěřili byste kolik se skvělích lidí nachází jen 30 km od vašeho bydliště! No každopádně jízda autopusem po celých 21 hodin do Vilniusu, Litva s jednou 5ti minutovou přestávkou není žádná sranda. Pak další 4 hodiny a už jsme konečně byli v Daugavpils, který jsem nemohla vyslovit celých osm dní, než jsem to poprvé vyslovila správně. Říkala jsem mu „Daugapisk“. Což je celkem podobný, ne? Když jsme dorazila i do hotelu za jen slaboučkých komplikacích, zjistila jsme, že mám pokoj s jednou Rumunkou a jednou Bulharkou. Nevyšilovala jsem proto, že jsou z těchto zemí! Bourali jsme přeci stereotyp! Bála jsem se proto, že toto byla moje první konverzace v angličtině, která neproběhla podle stanovené osnovy ve školní lavici a řekla jsem více než jen: yes, no, thanks,… Byla jsem šokovaná, jak je to vlastně lehké. Dny mi tam ubíhaly jako voda. Pořád se tam něco dělo a já vždy byla večer ráda, když jsem si zalehla do postele a moje tělo převzal ten vytoužený spánek. Potkala jsem tam spoustu úžasných lidí, na které dokonce života nezapomenu, a s nimiž jsem si zahrála zábavné sbližovací hry, malovala po zdi (LEGÁLNĚ!!!), tancovala na ulici a bavila se s nimi kdykoli jsem mohla. Těch 8 dní byla neuvěřitelná jízda po horské dráze. Jste pouze nahoře a dolů jít už nemůžete, jen stoupáte výš a výš. Nemělo to žádnou chybu. Teda možná dvě… Tak zaprvé, jedna sprcha na každém patře pro 30 lidí je málo. Skutečnost, že tyto lidi nemusím už v životě vidět, je neuvěřitelně bolestivá. Ty lidi jsem si tam tak oblíbila.
Z této mé životní zkušenosti si odvážím nejen hodně fotek a nezapomenutelných zážitků, ale také zkušenosti, které můžete získat jen touto cestou. Někam vyjet! Já se toho naučila tolik. Je mi jen 16 let a už vím, že i kdyby cokoli, nikde se s dobrou hlavou na krku nemůžeš úplně ztratit i v cizím městě. Nezáleží odkud ten člověk je. Jediné na čem záleží je, jestli má srdce a rozum na správném místě. Nebát se mluvit anglicky. Nikdo není dokonalý a z nebe ještě žádný učený nespadl, takže chyby jsou nevyhnutelné. Sprejování není jen vandalismus, je to i nádherný styl umění, nad kterým můžeš jenom žasnout, jelikož to není tak lehký, jak to vypadá. Vím o čem mluvím! Ale hlavně jsem zjistila, že stereotyp, je jen stereotyp a ne pravda, na kterou se můžes spolehnout.
Monika Kvapilová
__
Projekt Break Stereotypes – Draw Graffiti!, pořádaný lotyšskou organizací Erfolg Biedriba, se uskutečnil ve dnech 19.-27.8. 2015 ve městě Daugavpils. Daugavpils je druhé největší město Lotyšska a nachází se necelé 4 hod cesty od hl. Města Rigy. Jednalo se už o druhý Graffiti projekt touto organizací pořádaný a sešlo se celkem 28 účastníků z Rakouska, Bulharska, Rumunska, Lotyšska a České republiky. Bohatý program si pro nás připravily projekt manager Natalia Polovaja a project leader Evelyn Amberthy. Na naši práci dohlížel skvělý umělec Edgar Luls. Ubytováni jsme byli v hotelu v pokojích po 4-6 lidech, kde se také podávala výtečná snídaně ve formě švédských stolů. Zbytek stravování probíhal v místní restauraci, kde jsme měli možnost ochutnat i typické lotyšské pokrmy jako studenou polévku Šaltibarščiai.
Průběh projektu:
Celá česká skupina se setkala už v Praze den před začátkem projektu, odkud jsme společně podnikli cestu do Lotyšska. Na misto jsme dorazili k večeru 19.8.2015 a seznámili jsme se s účastníky, kteří už stačili dorazit. To hlavní následovalo až druhý den ráno, kdy jsme se tedy sešli všichni. Představování proběhlo formou zábavných her, odpoledne už bylo na programu city hunting a večer byl prvním intercultural night tentokrát domácího Lotyšska. Každý den ráno některý z týmů prezentoval street art tvorbu (zaměřenou na Graffiti) ve své zemi a my jsme měli tu čest být první. Po tomto „úvodu“ nás tamní umělec Edgar Luls seznámil se základy Graffiti tvorby, její historií a vedl naše první kroky při návrhu našich tagů (tag = podpis umělce). Národní večer měl toho dne rakouský tým. Sobotu jsme strávili vytvářením spousty návrhů našich děl na téma „kulturní dědictví naší země“, kde jsme opravdu mohli popuzdit uzdu naší fantazii a klasickou hrou Člověče nezlob se. Zábavný bulharský národní věcer se pak stal příjemnou tečkou za dnem plným kreativity. Další den byl poněkud oddechový, nejprve jsme v rámci procházky Daugavpils shlédli místní umělecká díla, pak následoval zábavný, přátelský fotbalový zápas s ostatními členy organizace. Po obědě následovala zajímavá diskuze na téma „evropské sociální problémy“, kde jsme zjistili, že mnohé otázky jsou pro naše národy společné. Zjištění, že mnoho z nás vychází především z vlastních skušeností se nám stalo velmi přínosným a dohromady jsme došli k velké spoustě různých řešení. K věceru přišlo to, na co se snad každý celou dobu těšil. Učili jsme se sprejovat! Vyzkoušeli jsme si základní věci jako udělat rovnou a celistvou čáru nebo načrtnout jednoduché tvary a vybarvit je. Národní večer měl tentokrát v režii rumunský tým. Celé pondělí jsme věnovali tvorbě Graffiti a malbě, vyzkoušeli spoustu barev a vypilovali naše schopnosti. Každá země dostala ke sprejování 2-4 části dlouhé zdi, která lemuje tamní skate park. Na ulici jsme také piknikovali – nejlepší oběd celého projektu! Během něj jsme si mohli prohlédnout celkovou tvorbu, která už pomalu začínala nabírat na obraze. K večeru už jsme byli skoro hotoví a svou zemi prezentovala naše skupina. V úterý už započaly přípravy na středu jakožto poslední den, ale především den prezentace naší tvorby. Dopoledne se dokončily naše obrazy – např. jsme dodělali okraje ve formě našich vlajek. Odpoledne jsme byli navštívit centrum lotyšského umělce Marka Rothko, jehož některé obrazy mají zapůjčené. Celá výstava byla velmi zajímavá, dozvěděli jsme se o jeho rodině, životě, i směry kterými prošel. Umělcovy obrazy v sobě mají silný sociální podtext a objevilo se z nich dost z atmosféry té doby. Součástí malého „představení“ našich obrazů měl být i jednoduchý tanec, který bylo zapotřebí nacvičit. Celkový dojem spolu s písní „We are one“ měl poukázat na naše přátelství a jednotu společenství, které jako skupina vytváříme. Ráno probíhala generální zkouška a ve 2 hod už to vypuklo. Krátké představení našich děl tisku, tanec a spousta focení. Přijela i televize! Ani jsme si neuvědomili, že další den odjíždíme… Po obědě následoval výlet do tamní zoo, kde si krom prohlížení zvířat může člověk některé i podrbat. Asi nejzajímavější byla stonožka (tu chtěl na ruku asi každý!) nebo obří mravenci, kteří pilně nosili listy v řadách (jako z animovaného filmu!). Slavnostní večeře proběhla v pizzerii, kde došlo i na zhodnocení celého projektu. Také jsme obdrželi první část našich youthpassů. Pořádně jsme vydařený projekt oslavili a hráli spoustu her. V úterý došlo na velké loučení – některým i slzy ukápla – a jelo se domů.
Moc bych chtěla poděkovat pořádající organizaci Erfolg Biedriba za úžasný projekt, české organizaci EYCB, která umožnila účast na projektu a každému, kdo se samotného projektu zúčastnil, za skvělé zážitky.
Kristýna Dumbrovská
