Termín konání: 14.-19. březen 2017
Místo konání: Madrid, Španělsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz pro pracovníky s mládeží
Prosím přečtete si infopack tohoto projektu
Účastníci: Tomáš Voda, Tereza Rybová
Hostitelská organizace: CLUB DEPORTIVO ELEMENTAL DRAGONES DE LAVAPIES
Účastníci se země: ČR, Španělsko, Bulharsko, Estonsko, Maďarsko, Itálie, Slovensko, Rumunsko, Polsko, Řecko
Prosím podívejte se na stránky projektu o sociální inkluzi: omrknout video z tohoto projektu: nebo se podívat na Facebookovou skupinu projektu.
Report z projektu:
Hlavním cílem březnového setkání v Madridu s názvem Learn together Live together bylo propojení pracovníků s mládeží s různých zemí a vzájemného načerpání inspirace v krásné multikulturní čtvrti Lavapiés. Účastníci dorazili z následujících zemí: Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Itálie, Maďarsko, Estonsko, Řecko, Polsko a Rumunsko. Z každé země dorazili dva účastníci a celkově jsme tedy pracovali ve skupině přibližně 20 lidí. Našimi hlavními hostiteli byli zakladatelé a organizátoři fotbalového týmu Dragones de Lavapiés. Především pak velice inspirativní rodina v čele se slepým Jorgem a jeho ženou Dolores. Hlavní myšlenkou tohoto týmu je spojit děti z různých etnických skupin a zamezit tak sociální exkluzi. I když je čtvrť Lavapiés výjimečná právě poklidným soužitím lidí s mnoha různými původy, riziko sociální exkluze zde stále hrozí. Sport v sobě skrývá potenciál lidi spojovat a vytvářet mezi nimi dobré mezi-sousedské vztahy. O to více to platí pro děti, kteří díky klubu Dragones de Lavapiés nacházejí mnoho přátel a zjišťují již v útlém věku, že rozdílnost lidí ve výsledku obohatí všechny a není potřeba se jí bát.
Co se naší činnosti týkalo, během 4 pracovních dní jsme se měli pokusit o sestavení manuálu shrnujícího naše předchozí i právě nabyté zkušenosti. Vzájemně jsme si představili aktivity zaměřené na práci s mládeží, které provozujeme v našich zemích. Následné diskuze nám pomohly kriticky zhodnotit naše činnosti a vzít si ze zkušenosti druhých to nejlepší.
Díky tomu, že se jednalo o tzv. snail project (tedy projekt bez pevně dané základny), pracovali jsme na mnoha různých místech. Program byl tedy velmi pestrý. Jako nejzajímavější místa konání považuji dvě alternativní komunitní centra, která nám byla v rámci semináře představena. První z nich byla urbánní zahrada Esto es una plaza. Nevyužitý prostor v městské zástavbě již 8 let zvelebuje hrstka nadšenců a poskytla tento prostor veřejnosti. Během naší návštěvy jsme se o oblíbenosti tohoto místa mohli velice dobře přesvědčit. V jinak rušném městě tento prostor působí jako oáza, místo odpočinku a setkávání lidí všech věkových generací. Pro mnohé z nás tato návštěva měla významnou roli v motivování vytvořit podobný komunitní prostor i v našich domovských městech.
Druhým místem, do jehož fungování jsme měli možnost nahlédnout, byla bývalá tabáková továrna La Tabacalera. Obrovská budova nyní slouží jako místo setkávání. Dějí se zde mnohé workshopy, kurzy, semináře. Nalezneme zde umělecké ateliéry, dílny, klubovny i prostory pro výuku jógy. Pro utvoření městské sousedské komunity je toto místo velmi důležité. Avšak La Tabacalera se nyní potýká s mnoha problémy. I to jsme měli možnost diskutovat s jednou členkou rady komunitního centra a následně si z tohoto prostoru vzít inspiraci a vědomosti o rizicích s tímto místem spojené.
Jak už jsem se zmínila, místo konání projektu nebylo náhodné. Čtvrť Lavapiés je zářným příkladem toho, jak může fungovat soužití lidí s mnoha různými etnicitami. Aniž by se potlačovala různorodost a pestrost místních lidí, Lavapiés je čtvrtí s velmi dobrými sousedskými vztahy. To se nám organizátoři snažili předat i výběrem míst pro společné večeře. A tak jsme měli možnost navštívit restauraci indickou, marockou a mexickou. Projekt následně vyvrcholil intercultural večeří, kde jsme ochutnali speciality zemí, ze kterých účastníci pochází. Protože nejen sport spojuje lidi, ale také jídlo 🙂
I když výsledkem projektu se stal jakýsi manuál, který má teoreticky pomoci dalším pracovníkům s mládeží, reálné uplatnění má asi pouze pro samotné účastníci, kteří měli možnost zúčastnit se diskuzí a znají kontext daných aktivit a projektů. Přesto se domnívám, že důležitější než hmatatelný výsledek projektu, je celkové namotivování a posílení vůle účastníků dále pracovat v oblasti, které se věnují. Vědomí, že ve světě je více nadšenců, kteří se nebojí bojovat proti takovým věcem, jako je sociální exkluze, rasismus a xenofobie, je velmi povzbudivé. Na pobyt v Madridu budou jistě všichni velmi dlouho vzpomínat a to jen a jen v dobrém.
Tereza Rybová
