ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání výměny mládeže: Veli Lošinj, ostrov Lošinj, hostel Zlatokrila, Chorvatsko
Termín konání výměny mládeže: 21.—30. srpen 2023
Český tým: 5 účastníků (ve věku 16-30 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete info-pack.
Hostitelská organizace: Amazonas
Report z projektu:
Devítidenní výměna mládeže se konala na konci srpna na nádherném chorvatském ostrově Lošinj. Spolu s účastníky z dalším čtyř států jsme se zúčastnili projektu Motion to Release Emotion zaměřeném na propojení pohybu a emocí. Celý pobyt probíhal ve velmi klidné a přátelské atmosféře a všichni jsme si ho moc užili.
První dny projektu jsme strávili především seznamováním. Mezi mé oblíbené hry, které jsme hráli, patřila Mission Impossible připravená Portugalským týmem. Týmy dostanou velké množství úkolů v krátkém časovém úseku, kdy je nemožné všechny úkoly splnit. Člověk si tak procvičí schopnost prioritizovat a spolupráci ve skupině.
Dále jsme měli každý den zpravidla dva pohybové workshopy. Podle pokynů měla mít každá národní skupina aspoň jeden workshop, ale nakonec jich díky nadšení účastníků bylo více, některé dokonce vznikaly dodatečně až na místě. Tento přístup se mi velmi líbil, protože jsme díky němu získali příležitost vyzkoušet si mnoho nových věcí, přes basketbal, capoeiru až po geocatching. Za český tým jsme si připravili jógu, vogue a tabatu.
K mým nejoblíbenějším momentům patřily tzv. intercultural nights, kdy jsme měli možnost ostatním účastníkům představit naši zemi. Za Českou republiku jsme si připravili prezentaci, kahoot a písníčku. Někdo pouštěl videa, někdo zpíval státní hymnu – bylo skvělé naučit se o ostatních zemích něco nového. Věděli jste například, že se J. K. Rowling při psaní Harryho Pottera inspirovala Portugalskem? Já před tímto projektem ne.
Ke konci projektu jsme se věnovali rituálům. Každá země si předem nějaký připravila a představila ostatním. Společně jsme poté ve dvou skupinách vytvořili naši vlastní hakku a předvedli ji před druhým týmem. Další aktivitou, jednou z mých oblíbených, bylo vytváření našeho vlastního rituálu, jehož určité aspekty by se daly implementovat do našeho každodenního života. Každá skupinka měla odlišný. Někdo taneční, někdo meditační, někdo dokonce bojový.
Na konci každého večera jsme měli tzv. reflexion group, kdy jsme se v menší skupince mohli podělit o své zážitky, co jsme se ten den naučili nebo co se nám naopak nelíbilo. Předposlední den jsme se ráno vydali na nedaleký kopec, odkud jsme měli krásný výhled po ostrově. Poslední večer jsme si společně zašli na večeři, a pak už následoval odjezd domů.
Během celého projektu jsme zkoumali různé techniky, jak se zbavit negativních pocitů, a naopak posílit ty pozitivní. Ať už pohybem, dechovými cvičeními nebo jen pozastavením se nad tím, jak se vlastně cítíme.
Projekt nás konstantně nutil více přemýšlet nad svými emocemi. Po každém workshopu jsme se měli zamyslet nad tím, jak se cítíme, a naše pocity napsat na nástěnku. Myslím si, že to byl skvělý nápad, protože většinu času se moc nevěnujeme tomu, jak přesně se vlastně cítíme, a někdy to, co zjistíme, pro nás může být i překvapení. Schopnost rozumět a pracovat s našimi emocemi je pro život velmi důležitá, pomáhá nám lépe zvládat stres, řešit konflikty a soustředit se na to pozitivní v našem životě.
Projekt nás často dostával k hranicím naší komfortní zóny. Je důležité být schopen si uvědomit, kdy je pro nás její opuštění přínosné, a kdy už je to pro nás opravdu nepříjemné bez jakéhokoli přínosu. Já například na hodinách tělocviku nikdy nebyla fanouškem basketbalu, ale na projektu patřil mezi mé oblíbené workshopy. Na druhou stranu během provádění rituálu hakka jsem se cítila natolik nekomfortně, že už bych si to podruhé nezopakovala. A to je v pořádku. Je důležité uvědomovat si, jak se cítíme, a podle toho se poté chovat.
Anežka B.
