Termín konání: 11.-18. květen 2016
Místo konání: Karlstad, Švédsko
Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Prosím pročtěte si info-pack.
Účastnící se země: Švédsko, Maďarsko, ČR, Estonsko, Itálie, Slovensko, Německo, Bulharsko, Litva, Turecko
Účastnický poplatek: €50
Účastníci: Libor Karvay Michal Škoda David Ježek Lukáš Kindermann Monika Ngo-Le
Hostitelská organizace: Environment Development Association
Report z projektu:
Strávit týden v nádherném švédském Karlstadu, jednom z nejslunečnějších měst Švédska, v kempu u jezera Vänern – zní jako pohádka. Ale jako ve správné pohádce, i my jsme se museli potýkat se všemi možnými výzvami.
Naše společná cesta české skupiny započala dvouhodinovým letem z Prahy do Arlandy. Poté při čekání na vlak z letiště Arlanda do Stockholmu jsme si zahráli icebreakerovou hru „Co můžeš dát do hudební krabičky?“. Tu však o pár hodin později trumfl náš groupleader Libor s ne tolik zábavnou hádankou „Co všechno důležité jsem měl v batohu, o který mě právě okradli v centru Stockholmu?“ a o starosti bylo postaráno. Nakonec jsme však cestu víceméně úspěšně zakončili v Karlstadu a těšili se, co přinese další den.
Snídaně se každý den skládaly ze stejných ingrediencí – francouzské bagety či tousty se sýrem, s máslem, okurkou, rajčaty, Nutellou nebo marmeládou. S tím jsme byli prve spokojeni, ale jakmile jsme naznali, že i obědy a večeře se budou celý týden skldat z vesměs stejných složek jako snídaně, začali jsme lehce panikařit. Ke konci projektu už jsme byli tak kreativní, že jsme do toustového sendviče kombinovali plátkový sýr s Nutellou a kečupem. Organizátoři nechápali, kde je náš problém – nabízeli nám, že si můžeme třeba ohřát tři dny starou pizzu. Občas se, po našich hladových protestech, objevilo oživení v podobě rýže a jakési mišmaš směsi ze všeho možného, co kuchyně dala, ale byli jsme rádi i za to. Předposlední večer nás organizátoři překvapili proslulými švédskými masovými koulemi a slavnostně jsme dojídali ohřáté zbytky z nich i poslední večer.
Program vedla mladá, ale zkušená, energická trenérka, samotné organizátory jsme zřídka vídali. Jak napovídá samotný název tréninkového kurzu, aktivity byly zaměřeny na extrémismus, význam demokracie a svobody, předsudky a stereotypy ve společnosti. Většinu aktivit jsme trávili v konferenční místnosti a pracovali ve skupinkách na flipchartech, které jsme následně prezentovali, případně sledovali videospoty a diskutovali o daných tématech. Nechyběly ani energizery, kterými jsme pravidelně prokládali program. Předposlední den jsme se vzdálili od kempu a trávili jsme den v centru Karlstadu, kde jsme navštívili muzeum a poté místní centrum pro mládež, ve kterém jsme se naučili jamajský tanec, udělali si z korálků navzájem šperky a poslechli si místní nadějnou kapelu. Hřebem každého večera byl národní večer, při kterých jsme měli tu možnost poznat litevskou hudbu, italská gesta, slovenský tanec, maďarskou pálenku, bulharské sýry, britské sušenky, švédskou krevetovou pomazánku či tureckou kávu.
Volný čas jsme trávili na přilehlé pláži a jedno odpoledne se nám poštěstilo se i vykoupat v teplém jezeře. Mezi mé nejkrásnější zážitky z projektu patří večery, kdy jsme celý večer trávili na pláži, zachumlaní do dek, pozorovali západ slunce a povídali si až do slunce východu.
Poslední večer byl tradičně emotivní, nikomu se nechtělo opouštět partu lidí, kteří jim tak přirostli k srdci. Následující ráno probíhalo ve stejném duchu. Část české skupiny však byla vystreslá ze tříhodinového zpoždění vlaku z Karlstadu do Stockholmu, kvůli kterému nestíhala let do Prahy. V suchu byl paradoxně jen groupleader Libor, který odjel do Stockholmu o den dříve, aby si na české ambasádě vyřídil náhradu ukradených dokladů. Naštěstí zasáhl osud a shodou okolností naše nervózně kmitající oči na vlakovém nádraží zachytily plakát nabízející autobus z Karlstadu až do Arlandy, a tak jsme stornovali jízdenky na vlak a běželi na autobus. Let jsme, i přes nástrahy po cestě, stihli a vychutnávali jsme si poslední chvíle strávené ve Švédsku a srdce nám bušila štěstím, když se letadlo zvedlo a letělo vstříc Ruzyni.
A tak stejně jako každá pravá pohádka, i ta naše švédská nakonec skončila happyendem – v matičce Praze u pořádného jídla.
Monika Ngo-Le
