Non-Formal Education for Youth Workers — Turecko – Evropské centrum mládeže Břeclav

Termín konání: 8.-15. únor 2018

Místo konání: Antalya, Turecko

Program a akce: program ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz

Prosím přečtete si info-pack.

Účastníci: Barbora Havranová, Xuan Mai Phamová, Veronika Wróbelová

Hostitelská organizace: International Youth Activities Center Association (IYACA)

Účastnící se země: Česká republika, Turecko, Itálie, Rumunsko, Litva, Španělsko, Polsko, Švédsko, Bulharsko

Report z projektu:

Non-formal Education for Youth workers – Report

Antalya, Turecko, 8.-15. únor 2018

Projekt s 27 účastníky z 9 různých zemí – České republiky, Turecka, Itálie, Rumunska, Litvy, Španělska, Polska, Švédska, Bulharska. Ve skutečnosti bylo těch zemí ale vlastně ještě více. Byli tu též zástupci ze Slovenska, Maďarska a Kazachstánu. Všichni jsme se tu sešli jako pracovníci s mládeží za účelem zdokonalení našich profesních znalostí a dovedností.

První den v Antalyi

Do Antalye jsem přijela asi ve 4 hodiny ráno, propásla jsem tak první várku seznamovacích aktivit a první tureckou večeři. V hotelu se dozvídám, že budu mít dvě další spolubydlící. Jen doufám, že je nevzbudím. Nastavím si budík a o půl 6 ráno jdu konečně spát.

Budík zvoní, spolubydlící jsou již dávno pryč. To jsem ale předpokládala, protože jsem si na snídani nechala jen 15 minut, abych mohla déle odpočívat. Když ale sejdu dolů, snídaně nikde. Po dotaze na personál hotelu zjišťuji, že je o hodinu víc a program již dávno začal. Ups! Na mobilu se mi hodiny z jakéhosi důvodu posunuly o hodinu, ale ne o dvě. Vypadá to, že Turecko zavedlo změnu, kterou můj telefon nerozklíčil.

Připojuji se ke skupině. Znenadání jsem přidělena ke slečně jako její „support friend“ na celý následující týden. A už jdeme všichni skákat do deky! Deku drží ostatní účastníci a každý z nás do ní má postupně po zádech spadnout. Padáme navíc z docela vysokého stolku! No, první rozhodně nejdu! -> Chytli mě! Hned k nim všem mám o něco větší důvěru.

Postupujeme k aktivitám, při kterých se nejdříve snažíme rozpoznat, co za člověka to vlastně před námi sedí, pouze tím, že ho pozorujeme. Snažíme se pohledem zjistit, co by mohl mít rád a čeho se naopak asi může bát. Vše zaznamenáváme na papír, který si poté daný účastník ponechává a hodnotí, jak jsme se trefili. Pokračujeme v seznamování v menších skupinkách. Dvě minuty máme hovořit o tom, co nás charakterizuje, co máme rádi. Dozvídáme se velmi zajímavé věci o ostatních v našem kroužku. Přecházíme k hlubším tématům. Sdílíme, co nás v životě velmi ovlivnilo. Něco těžkého, čím jsme si prošli…

Nadchází chvíle, kdy se plně odevzdáme do rukou našeho „support friend“ a necháme se jím poslepu vést po zahradě našeho hotelu. V prostoru je též zahrnut velký a hluboký vypuštěný bazén, který nemálo koho z nás děsí. A co teprve, když tuto aktivitu musíme zopakovat ve čtveřici, kde vidí jen jeden z nás?! V poslední verzi se dokonce zapojíme úplně všichni, tentokrát však už vidí dokonce 3 z nás (což nás ale příliš neuklidňuje).

Postupně přes všechny tyto seznamovací aktivity prohlubujeme naši vzájemnou důvěru.

A už tak trochu přituhuje…

Další dny začínáme postupně o něco složitější témata. Skrz různé aktivity probíráme lidská práva, etická dilemata a zdravý životní styl. Řešíme také teorii konfliktu a různé možné druhy řešení v takových situacích. Bavíme se tedy o dominanci, vzdání se, vyhýbání se, kompromisech, kooperaci. Na každou z těchto možností máme zaměřenou též aktivitu, kde si danou odpověď vyzkoušíme na vlastní kůži. Dozvíme se tak zase něco málo o sobě, podle toho, které řešení nám v aktivitách vyhovovalo nejvíce. Přesouváme se k teorii spojené s „Participation ladder“. Snažíme se si ve spojení s teorií uvědomit, jak funguje společnost, ve které se pohybujeme my. Kde, na tom pomyslném žebříku participace, se nacházíme my v naší organizaci? Tyto náročnější dny uzavíráme tancem a tanečním divadlem. Nejprve si pomalu zvykáme na tanec spolu s ostatními, ale částečně i před nimi. Když jsme dostatečně roztancovaní, jsme rozděleni do skupin a začínáme vymýšlet taneční hru, která má obsahovat určitý konflikt a minimálně jeden ze způsobů probraných možných řešení. Navazuje samozřejmě společná skupinová reflexe.

Potřebný relax…

Protože předchozí tři dny byly zcela nabité různorodými aktivitami a naše mozky pracovaly v podstatě 24/7 (nebo alespoň 18/7), potřebovaly jsme si čtvrtý den už vážně odpočinout. Organizátoři naplánovali celý den volna. Mohli jsme mít buď vlastní program nebo se zúčastnit naplánovaného společného výletu. Celý český tým si vybral tu druhou variantu. V rámci výletu jsme se podívali ke dvěma různým vodopádům, navštívili jsme mini-výrobnu tradičních tureckých dobrůtek, prošli jsme si historické centrum Antalye, vyrazili na výlet lodí okolo pobřeží, prošli turecké trhy, ochutnali pravou tureckou kávu či nápoj zvaný sahlep. Příjemně unavení jsme se vrátili na večeři do hotelu.

A zpět do práce!

Organizátoři nejspíše poznali, že je potřeba trochu zvolnit tempo, a tak jsme po snídaní vyrazili na exkurzi do místního vzdělávacího centra. Zde nám představili všechny oblasti, na které se zaměřují a které vyučují. Mezi ně se řadily například kosmetika, masáže, šperkařství, malba a různá jiná výtvarná tvorba. V prostorách vzdělávacího centra byla zřízena též školka pro děti. Nejspíše, aby se jejich maminky mohly klidně vzdělávat ve výše zmíněných oborech. Neučily se zde však jen maminky, ale i zástupci všech dalších generací (kromě dětí a mládeže).

Po návratu ze vzdělávacího centra pokračoval den ve znamení „Forum theatre“. Na základě Deklarace základních lidských práv a svobod jsme si vybrali nám známou situaci, při kterých jsou určitá lidská práva porušována. Situaci jsme převedli na scénku a tu poté odehráli před zbytkem účastníků. Když jsme ji hráli podruhé, měli do naší situace vstupovat ostatní a měnit ji tak, aby se daný konflikt vyřešil. Aktivita nám ukázala všemožné způsoby, jak v takových případech můžeme postupovat. Procvičili jsme si také celkovou schopnost rychle reagovat a promýšlet možné argumenty.

Následovala velmi kreativní část, kdy jsme vytvářeli naše vlastní aktivity na témata, která nám jsou blízká. Různorodost aktivit byla zajištěna, skupiny se například věnovaly sociálnímu vyloučení a znevýhodněním, životnímu prostředí, jazykům, a dalším tématům. Vymyšlené aktivity jsme pak také připravili pro naše spoluúčastníky. Vyzkoušeli jsme si tak jak přípravu, tak i samotnou realizaci s naším vedením.

Poslední chvilky

Poslední chvilky na projektu trávíme malováním společného plakátu, na který každý něco nakreslí na základě svých dojmů z celého týdne, ale také přemýšlením a zaznamenáním následných osobních plánů. Jak využijeme, co jsme se zde naučili? Jak zapojíme to, co jsme si tady vyzkoušeli, do našich profesních životů? Které konkrétní aktivity chceme využít při práci s mládeží? A dokdy to skutečně učiníme? Tyto otázky si každý z nás zodpověděl. Každý z nás též z projektu odjíždí obohacen, jak profesně, tak osobnostně.

Zbývá nám už jen konečné předání certifikátů a závěrečný rituál při svíčkách.

Loučíme se a slibujeme si, že se ještě někdy určitě uvidíme. Byli jsme prostě dobrý tým!

Barbora Havranová

_____________________

Summary of the training course: https://www.youtube.com/watch?v=iW9E8nmId3s

Reflections of participants: https://www.youtube.com/watch?v=yH64XWj_CE4

Webpage of the training course: https://nonformaleducation2018.blogspot.com.tr/

As we promised you during the training, we are sending you some relevant documents:

Nonformal Learning

http://ec.europa.eu/assets/eac/youth/library/reports/youth-work-nonformal-learning_en.pdf

https://www.salto-youth.net/downloads/4-17-2694/GP_Tools-For-Learning-in-non-formal-educ_GB_130912_HD.pdf

https://pjp-eu.coe.int/documents/1017981/1667913/tkit2.pdf/3ef38319-220b-474f-8960-8c0e1ae62444