ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 25. leden—1. únor 2025
Místo konání: Brežice, Slovinsko
Český tým: 3 účastníci
Přečtete si prosím info-pack a rozpis denních aktivit.
Hostitelská organizace: Circus La Bulle
Report z projektu:
Tréninkový kurz So long and thanks for all the red noses byl nezapomenutelný, srdce, duše i těla se dotýkající projekt zastřešený slovinskou organizací Circus la bulle. Programu se ve slovinské Brežici ujali Marco Marinelli z Itálie a Linda Ulane z Lotyšska, kteří v absolutní symbióze a za dokonalé výměny energií provedli každého z účastníků touto mimořádnou zkušeností. Týdnem, kdy si každý z nás v naprosto bezpečném prostoru otevřeného sdílení, podpory a empatie, dovolil selhávat, chybovat a radovat se z toho. Osvobodil své vnitřní dítě, přivítal svého clowna :•)
Cíl, který si organizátoři projektu položili, tedy prostřednictvím clowningu (potažmo cirkusové pedagogiky v plnější šíři tohoto oboru) nabořit naše vnímání selhávání (a na takto položeném základě budovat vlastní práci s mládeží), považuji za naplněný. Mám k tomu hned několik důvodů, jedním z nich je například skutečnost, že jakožto účastníci se i teď po návratu na denní bázi věnujeme svým 10 minutes of failure (desetiminutovkám selhávání v něčem, co neumíme, ale máme motivaci se to naučit, ať už jde o žonglování, hru na ukulele či kastaněty nebo třeba učení se stojek…). Své (ne)úspěchy mezi sebou i neohroženě sdílíme, zapisujeme se na lekce, aplikujeme nově osvojené techniky ve své práci i volném čase…
Úspěšné selhávání (hezký oxymorón, že…) by však nezačalo tak snadno a nepokračovalo tak hladce, kdyby nebylo dvojicí trenérů budováno šikovným vrstevním aktivit a živeno atmosférou bezpečí, přijetí a za významného přispění všudypřítomného pocitu radosti z toho, co děláme.
Mám-li uvést konkrétní příklady činností a užitých metod, chci vypíchnout aktivity tzv. fyzického divadla – např.: objevování energií vlastního těla (např. dle živlů), prozkoumávání tzv. micromovements (miniaturních, ale plně kontrolovaných pohybů), významnou roli hrála také imaginace a zařazeno bylo i tzv. Theatre of the oppressed (brazilská divadelní forma Augusta Boala v níž se pracuje s principy rozložení sil mezi aktéry) a zapomenout bych neměla ani na zevrubné reflexe, council of ways nebo open space pro účastníky, v němž jsme mohli nabídnout vlastní miniworkshopy pro ostatní účastníky.
Celý projekt byl také tematizován jako vesmírná výprava, což považuji z didaktického hlediska za velmi zdařilé a také naprosto nenásilně provedené oživení programu a udržování všech zúčastněných zorientovaných v kontextu projektu, který takto tvořil kompaktní celek.
Závěrem bych chtěla říci jen to, že jsem kvůli Red noses odsunula státní zkoušku a udělala bych to stokrát znovu. Nezapomenutelná příležitost, za kterou děkuji nejen trenérům, ale také účastníkům, kteří se do mne otiskli, které si nesu v sobě a kteří mi teď nesmírně chybí.
Lucie
