Poetry Is Alive — Francie

single-image

ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz

Místo konání: Bédeille, Francie

Termín konání: 7.—18. listopad 2023

Český tým: 5 účastníků

Přečtete si info-packrozpis denních aktivit.

Hostitelská organizace: SolAfrika

Report z projektu:

Po cestě na můj první erasmus+ jsem přemýšlela, co mi to přinese. O dva týdny později jsem se vracela domů do Česka a v sobě jsem cítila protichůdné emoce – přetékala jsem radostí a vděčností za všechno, co jsem zažila, a zároveň jsem se cítila smutná, že to končí.

              Erasmus+ Poetry Is Alive se konal od 7. do 18. 11. Pořádala ho vzdělávací organizace SolAfrika na jihozápadě Francie a ubytováni jsme byli v historickém městečku Saint-Lizier v ekologickém středisku Au Pays des Traces.

Sešlo se nás 17 účastníků. Za Česko 5, za Maďarsko a Srbsko 3, za Francii přijeli 2 a za Portugalsko 4. Přestože jsme byli všichni jiné národnosti, od začátku nás spojovala jedna silná věc. Spojovala nás hudba.

Už první den, který jsme trávili seznamovacími aktivitami, si nás hudba našla. Nebo možná my si našli ji. Před obědem někteří z nás začali hrát na své nástroje a ostatní se připojili svým hlasem. Nikdy dříve jsem nic takového nezažila. Ohřívalo nás slunce a my – lidé různého věku a různé národnosti – pod modrým nebem hráli a zpívali. Bez přípravy. Spontánně.

Večer se konal „intercultural bufet.“ Každý jsme si přivezli nějaké typické pokrmy pro naši zem a ostatní mohli ochutnávat. Velkým zážitkem pro všechny se staly pálivé omáčky z Maďarska.

Další dny jsme už trávili lekcemi zpěvu. Pracovali jsme s dechem, napojovali se na své tělo a začali se učit různé písničky. V každé lekci své místo zastávaly improvizace. Postupně jsme získávali odvahu vkročit do kruhu a zkusit zazpívat vlastní melodie. Prostředí bylo podporující, a tak jsme se nemuseli bát udělat chybu.

Navštívili jsme lokální koncert, který nás všechny nabil inspirací a energií zkoušet něco vlastního a k našemu vlastnímu překvapení i nadšení jsme na konci večera skončili improvizováním s výbornými zpěvačkami. Místní kulturu jsme měli šanci poznat návštěvou trhu. Hrála hudba a my jsme procházeli mezi stánky plné francouzského pečiva, cidru, oblečení, ovoce, zeleniny a dalších lokálních výrobků. Z místních jsem cítila, že mají trhy rádi, že tam chodí, aby se viděli s přáteli, nakoupili si a popovídali. Všichni se usmívali a byli přátelští.

Po prvních dnech, kdy se workshopy týkaly hlavně zpěvu, jsme si vyzkoušely i psaní básniček. Náš projekt se přehoupl přes půlku a my se učili psát a recitovat naše osobní texty. Další den jsme se do textu snažili vložit více melodie. Milovala jsem ty momenty, kdy jsme si navzájem recitovali nebo zpívali svoji tvorbu. Náš lektor vytvořil fantastickou atmosféru s mikrofonem, a tak jsem si opravdu připadala jako na profesionálním čtení slam poetry. Navíc jsme tvořili opravdu zajímavé a krásné texty. Mně osobně se rozšířily hranice toho, co je v poezii možné.

Ke konci projektu nás čekalo vystoupení v domově pro seniory. Byl to téměř hodinový koncert, kde jsme společně zpívali písničky, které jsme se naučili na lekcích zpěvu a také jsme prezentovali naši vlastní tvorbu, kterou jsme o den dříve složili. Píseň Jean-Pierre nádherně propojila nás všechny napříč generacemi a národnostmi. Zpívalo se v ní o tom, jak neumíme mluvit francouzsky. Vystoupení skončilo tak, že jsme všichni zpívali a tančili po místnosti. A to dokonce i někteří senioři. Zahřálo nás, že se náš koncert v domově důchodců líbil, zaznamenali jsme dokonce i změny ve výrazech starých lidí po vystoupení, doufáme, že jim to doopravdy něco dalo.

Poslední den jsme hodnotili uběhlých dvanáct dní, rekapitulovali jsme, co jsme zažili a psali si na rozloučenou vzkazy.

Projekt Poetry Is Alive ve mně dlouho zůstane a tuším, že nejsem jediná. Zážitky na erasmu+ mi otevřely oči, posílila jsem si sebedůvěru, poznala jsem tolik úžasných lidí a naučila jsem se také spoustu praktických dovedností, co se týká zpěvu, psaní a skládání vlastní hudby. Potvrdila jsem si, jak velkou moc hudba má a jak pomáhá při zpracovávání emocí.

Cítím vděčnost, že jsem tento jedinečný projekt mohla zažít. Děkuji všem, kteří se podíleli na tomto projektu – účastníkům i organizátorům.

Julie

Možná se ti bude líbit