ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Termín konání: 9.—18. červen 2025
Místo konání: Skrzetuszewo, jezero Skrzetuszewskie, Polsko
Český tým: 4 účastníci (ve věku 18-30 let) + 1 group leader (ve věku 18+)
Přečtete si info-pack.
Účastnící se země: Polsko, Finsko, Slovensko, Litva, Maďarsko, ČR, Dánsko, Rumunsko
Hostitelská organizace: Logos NGO
Report z projektu:
Zdravím všechny, kdo už někdy na projektu byli, i ty, kdo se teprve odhodlávají vyjet na svůj první. Třeba právě moje zkušenost bude to, co vás přesvědčí přihlášku vyplnit a zažít jeden z nejlepších týdnů vašeho života.
Můj v pořadí už čtvrtý projekt se uskutečnil od 9. do 18. 6. v Polsku, kousek od vesničky Skrzetuszewo, asi 30 km od Poznaně. Projektu se účastnilo přibližně 5 lidí z Česka, Slovenska, Polska, Německa, Litvy, Rumunska, Dánska a Maďarska – tedy i s organizátory něco málo přes 40 lidí, kteří spolu po 10 dní sdíleli jeden dům a jednu louku.
Jak už to tak bývá, první den byl plný cestování. Nám se poštěstilo – větší část cesty jsme jeli celý český tým dohromady, a tak seznamování začalo už ve vlaku. Do Polska jsme dorazili jako skupinka. První výzva čekala na všechny účastníky hned po příjezdu – ubránit si místo v pokoji nebo vybojovat ten nejlepší stan. Přes všechny překážky s dopravou a rozdělením pokojů jsme se ale po večeři od skvělých organizátorů všichni sešli u ohně plní očekávání, co tento projekt ještě přinese.
Celé úterý bylo věnované seznamování a poznávání nejbližšího okolí. Den jsme zakončili typickou dánskou večeří. Třetí den byl ve znamení našich slovenských bratov a halušek s (skoro) brynzou. Od škrábání brambor jsme si dali přestávku na mindfulness procházce k nedalekému jezeru. Během ní jsme se mohli zase víc poznat s někým novým i si vyzkoušet, jaké je být 10 minut v tichu. Po návratu se slovenský tým – i s naší vítanou pomocí – vrhl na přípravu jejich národní večeře. Po dlouhém boji se všichni dočkali a halušky s improvizovanou brynzou slavily velký úspěch.
Čtvrtý den nás čekala túra kolem jezera Lednica, včetně zastávky na historicky významném ostrůvku uprostřed. Přestože bylo nádherné počasí, všichni jsme se už těšili na rumunskou večeři.
Pátek třináctého, ač by se mohl někdo bát, nebyl vůbec nešťastný – právě naopak. Počasí nám přálo a celý den jsme strávili v přírodě a u vody – na kajacích, při grilování i na uměleckém workshopu.
Moje první narozeniny na projektu jsem strávila v úžasném kolektivu česko-slovenské skupinky na celodenním výletu do Gniezna. Abychom se náhodou celý den nenudili, dostali jsme seznam úkolů ke splnění. Jakožto originální skupinka jsme si ale první zábavný úkol vymysleli sami hned po příjezdu – a navzájem jsme si v jednom místním obchůdku koupili různé ozdoby na vylepšení našich už tak dokonalých outfitů (viz fotka), se kterými se nám ostatní úkoly plnily o to lépe.
V neděli jsme si sdíleli zážitky z výletu s ostatními skupinkami a u maďarského guláše nám pomalu začalo docházet, že se projekt blíží ke konci.
Pondělí začínalo brzy – nákupem na českou kulturní večeři. V průběhu dne jsme stihli ještě poslední workshop zaměřený na čas, který trávíme na mobilech, a tipy, jak se této závislosti moderní doby vyvarovat. Odpoledne se neslo v duchu příprav na tradiční český večer u táboráku – s buřty, špízy, šopákem, maršmelouny, i bramborami v popelu.
Úterní dopoledne jsme strávili po skupinkách na různých workshopech – vaření, plavání, volejbal, umění… Já jsem se účastnila workshopu vaření, kde jsme se pod vedením skvělého kuchaře (jednoho z účastníků) naučili důležité základy vaření a zároveň připravili boloňské špagety pro všechny na oběd. Odpoledne bylo věnované reflexi celého projektu – ohlédnutí zpět a rozloučení. Na poslední večeři nám Němci připravili hamburgery a nedlouho po ní nás opustil tým z Litvy. Ve středu ráno jsme se pak rozjeli do různých koutů Evropy i my ostatní.
Celý projekt byl zaměřený na digitální detox, mindfulness a mentální well-being. V jeho průběhu jsme absolvovali nespočet workshopů i jiných aktivit s těmito tématy spjatých. Pomáhala tomu i poloha – v podstatě uprostřed ničeho – a také fakt, že jsme si vše dělali sami. Od vaření až po úklid. A věřte nebo ne, tyto každodenní činnosti někdy lidi dokážou spojit mnohem víc než organizované hry.
Já jsem si projekt neskutečně užila a myslím, že mluvím za všechny, když napíšu, že bychom se tam vrátili hned zpátky. Tak nebuďte na mobilech – cestujte a poznávejte skvělé lidi!
Za český tým,
Kačka Š.
