ERASMUS+, Klíčová akce 1: tréninkový kurz
Termín konání: 15.—25. listopad 2022
Místo konání: Bédeille, Francie
Český tým: Kristýna Štenclová, Zuzana Havlová, Eliška Bílková
Přečtete si info-pack, shrnutí obsahu projektu a rozpis denních aktivit.
Hostitelská organizace: SolAfrika
Report z projektu:
Projekt Sing’IN Sing’Out proběhl v termínu 15.-25. listopad ve Francii. Po příletu do Toulouse jsme nezamířili do Paříže, do Nice ani jiného velkého města – směr dalšího putování vedl do Bedeille, malé vesničky blízko Pyrenejí. Cesta z velkoměsta trvala něco přes hodinu, bílý minivan nás pak konečně dovezl do cíle. Zastavil před krásnou dřevěnou chalupou lemovanou lesy, horami a stádem krav, které se právě páslo na velmi rozlehlé louce, za jejímž obzorem pomalu zapadalo slunce a vzduch se zbarvoval do růžova. Vše bylo idylické, klidné, jako by to snad ani nebyla pravda. A přesně takový byl projekt – jako z vymalovaného obrázku, za kterým se skrývá spousta různých lidí, společné energie, práce a radosti.
Během deseti dní jsme se zabývali hlasem – tím, jak s ním pracovat a jak jej využít jako nástroj. Ukazovali jsme si, co o nás hlas sděluje ostatním lidem, jak nás skrze něj okolí vnímá a jak díky němu vnímáme sami sebe.
Lektorování se ujaly Melisa a Sophie, tandem dvou skvělých zpěvaček, od kterých jsme se mohli mnohé naučit. Každý den byl rozdělený do ranního, odpoledního a večerního bloku aktivit, mezi kterými byly pauzy na oběd, večeři a odpočinek. Každý blok byl zacílený na jiné aktivity: ráno jsme se většinou věnovali rozezpívání, meditačním cvičením, józe a různým kolektivním hlasovým cvičením. Odpolední čas jsme trávili učením se písniček, které jsme pak zpívali na závěrečném koncertě. Ten se konal předposlední den projektu a my jsme tak měli čas vše připravit. Jedna z písní se jmenovala The Grasshopper and Cricket – jednalo se vlastně o báseň, pro kterou Sophie vymyslela melodii a my jsme s ní pak pracovali jako s písní. Společně jsme zpívali refrén, hledali jsme improvizace do různých částí písně, učili se zpívat jednotlivé sloky a zapojovali jsme do nich rytmické prvky. Druhá píseň nesla název Tue Tue. Šlo o africkou píseň, byla tedy úplně jiná než to, co běžně známe a myslím, že o to víc jsme si její zpěv všichni užili. Poslední třetí písní byla opět píseň africká, jmenovala se Zaruni. Z mého pohledu byl výběr jednotlivých skladeb skvělý, měli jsme si možnost vyzkoušet různé styly, způsoby a zjistit, co komu nejvíce vyhovuje. Kromě toho jsme se věnovali různým oddechovým aktivitám, cvičením na budování důvěry a prohlubování vztahů ve skupině, psali jsme básně a jiné texty, naučili se základy slam poetry nebo zkoušeli vytvořit improvizovanou vlastní píseň ve skupině. Večerní bloky se pak nesly ve znamení dobrého lokálního jídla, interkulturních večerů a poznávání zemí jednotlivých účastníků. Projekt nám tedy přinesl nejen nové hlasové techniky a cvičení, ale byl přínosný i v příležitosti navázat nové kontakty s lidmi z cizích zemí, dozvědět se něco o jejich kultuře a životě a nechat se inspirovat.
Jsem moc vděčná za příležitost účastnit se tohoto projektu, bylo to pro mě velmi obohacující, inspirativní a přínosné. Srdečně děkuji organizaci EYCB Břeclav a také francouzské organizaci Sol Afrika, za to, že tyto projekty pořádá a dává tak mladým lidem příležitost tohle všechno zažít. Pokud bych měla všechny, kterým bych ráda poděkovala, jmenovat, měl by tento text příliš mnoho stránek, zmíním tedy jen koordinátorku Maevu, která byla vždy velmi laskavá a nápomocná. S mírným pousmáním teď, během psaní, na projekt vzpomínám a upřímně vzkazuji všem nejistým budoucím účastníkům – jeďte, vážně to stojí za to.
Eliška Bílková
_________________________________
Zúčastnit se projektu Sing’in sing’out bylo jedním z mých nejlepších rozhodnutí tohoto roku. Má očekávání byla různá a výsledná zkušenost je v mnohém předčila.
V první řadě bych chtěla pochválit celkovou organizaci projektu a práci asociace Solafrika. Je vidět, že již mají s pořádáním projektů velké zkušenosti a jsou schopni do puntíku naplánovat celkový program a zároveň se postarat o příjemnou a bezkonfliktní atmosféru pobytu skupiny v komunitě. Za zmínku stojí například naplánované služby všech účastníků, při kterých se všichni spravedlivě podíleli na společném udržení domu v co nejlepším stavu (střídání služeb na celkový úklid, vaření, mytí nádobí, čištění kadibudek a v neposlední řadě můj nejoblíbenější „caring team“, který měl nad vším dohled 😊). Velmi nápadité byly i icebreakers – aktivity na prolomení ledu; kromě tradičních seznamovacích her se facilitátoři nebáli zahrnout různé psychologicky laděné aktivity, např. ohledně dominance / submisivity ve vztahu nebo umění naslouchat.
Co se týče hlavní náplně projektu, dle infopacku jsem očekávala všechny možné aktivity zaměřené na zpěv a skládání písní a možnost zařazení těchto aktivit do práce s mladými lidmi. Moje očekávání bylo z velké části naplněno a v mnohém i předčeno. Navíc jsem celou dobu cítila, že získané poznatky nevyužiji jen jako učitelka s dětmi, ale že všechny ty zajímavé techniky dělám i pro sebe, své pěvecké dovednosti a svou duševní pohodu. Ujaly se nás dvě úžasné zpěvačky, Sophie a Mélissa. Tyto dvě dámy nás společně vedly přes různá rozezpívání, testy důvěry, cvičení na správné držení těla, až po improvizaci samostatně i ve skupině a možnost zazpívat si i veřejně. Uvedly nás do základních pěveckých technik postupně a přitom důsledně. Vždy s úsměvem na rtech z nás mnohdy vytáhly i to, o čem jsme nevěděli, že existuje, zejména při různých improvizačních aktivitách. Mnohá krátká cvičení byla velmi zábavná a ani jsme občas netušili, že v tu chvíli poprvé ve zpěvu improvizujeme. Z jiných cvičení jsme naopak měli husí kůži a možná pocítili i trochu strach, ale tak nějak jsme do toho vždy šli po hlavě a nějak už to dopadlo. Naučili jsme se „lâcher prise“, tedy povolit, netlačit na pilu a prostě si ten zpěv vychutnat. Dvě rána se nám věnoval i SLAMéZIK, odborník na Slam poetry. Díky němu jsme kromě písní mohli začít promlouvat i přes naše texty. Zde každý sdílel kousek sebe, skládáním toho, co v něm rezonuje nebo co mu prostě zrovna proběhlo hlavou. Nejzajímavější snad byla kombinace složeného textu s improvizovanou melodií a vše zasazené do vybraného rytmu. Kromě improvizace a skládání textů jsme se učili i zpívat ve vícehlasém sboru jednoduché skladby rozdílných žánrů. S těmi jsme měli i možnost veřejně vystoupit při koncertu Sophie a při mezinárodním bufetu. Závěrečná veřejná vystoupení byla třešničkou na dortu naší nezapomenutelné zkušenosti se Sophie a Mélissou, na konci vystoupení snad všem ukápla alespoň jedna slza. Až poté jsme zjistili, že šlo o úplně první spolupráci těchto dvou zpěvaček, vzhledem k jejich úžasnému sladění by to opravdu nikdo neřekl. Snad se i nám podaří takto s lehkostí a pohodou předávat nabyté pěvecké dovednosti ostatním.
V neposlední řadě bych se ráda pokusila popsat celkovou atmosféru a náladu na projektu. Tušila jsem, že se sejde mnoho lidí milujících hudbu, ale že budeme až na tak podobné vlně, to snad nečekal nikdo. Jako skupina jsme si „padli do noty“ během chvilky, už po pár společných dnech jsme měli pocit, že se všichni známe už velmi dlouho. Nejspíš nám pomohla i ta hudba, přece jen jde o univerzální jazyk, který na rozdíl od angličtiny nebo francouzštiny nezná bariér. Možná tomu pomohla celková organizace, život v komunitě v útulném domku uprostřed nádherné přírody, trefný výběr účastníků nebo prostě náhoda, že se zrovna naše skupina takto dobře sešla. Pro mě osobně byly nejvíce dojemné osudy dvou dívek trpících duševními poruchami, které se na konci pobytu obě cítily skvěle, kurz pro ně byl opravdovou terapií.
Mám pocit, že jsem v této reflexi nezahrnula nic negativního. Nejspíš tam ale nic takového ani nebylo, pokud nepočítám obřího pavouka hned nad postelí nebo lehce rozviklanou palandu, u které jsme se na začátku báli, aby se nerozpadla. Musím říct, že ani žádné konflikty si nepamatuji, pokud nějaké byly, tak se ihned vyřešily, protože jsme se nebáli spolu mluvit a vše si narovinu říct. Možná se občas stalo, že nastal menší chaos, že někdo nevěděl, kolik času nám zbývá apod. Nicméně, abych řekla pravdu, tak jako učitelka jsem zvyklá na mnohem větší chaos, a právě tento pobyt mi naopak v hlavě udělal opravdu příjemný pořádek.
Po deseti dnech v Bédeille cítím, jako by ze mě byl nový člověk. Možná je to jen přechodný pocit, možná mě kurz opravdu trochu změnil. Změnil nebo alespoň podnítil ke změně v některých ohledech. Ať už je to jakkoliv, budu se snažit energii, kterou jsem během projektu získala, předávat dál, ať už dětem ve škole, svým kolegům, přátelům, rodině či sama sobě.
Zuzka Havlová
