The Roaring 2020’s: Dancing for Inclusion — Španělsko

The Roaring 2020’s: Dancing for Inclusion

Bylo v podvečer 19. září, když jsem poprvé v životě přiletěla na letiště v Barceloně. Venku bylo příjemných dvacet pět stupňů, což se s chladným Brnem vůbec nedalo srovnávat. Nebylo proto divu, že na ulicích města bylo velmi živo. Hlavně na Plaza de Catalunya, kde jsem půl hodiny pobíhala a hledala, jak se dostat na vlak (vlastně to spíš bylo metro). V Barceloně totiž mají dva rozdílné provozovatele podzemní železniční sítě, jejichž stanice nejsou vždycky spojené. Ale naštěstí se podařilo a já konečně našla vlak, který mě dovezl až na zastávku Baixador, kde začínal náš projekt.

Krása onoho místa mi vyrazila dech. Malé domky se tísnily uprostřed stromy zarostlých kopců, a na vrcholu jednoho z nich stál i náš hotel, ze kterého byl přenádherný výhled. Hned poté, co jsem si vybalila věci, následovala příjemná večeře s dalšími účastníky projektu. A sešlo se nás dost, celkem 28 lidí z 12 různých států Evropy.

Druhý den jsme se již naplno ponořili do tématu našeho projektu, kterým byl Dancing for Inclusion. Kromě mapování této problematiky jsme se zaměřili i na praktické dovednosti. Vzhledem k tomu, že projekt nebyl klasický tréninkový kurz, ale seminář zaměřený na získávání kontaktů mezi pracovníky NGO z různých zemích, měli jsme setkání zaměřené na diskuse a také na sdílení workshopů, které v našich domovských organizacích pořádáme. Díky tomu jsme měli jedinečnou možnost proniknout do tajů Afrobrazilských tanců, zkusit si bachata dance nebo se dozvědět víc o tvorbě francouzských tanečních choreografů.

Nezůstávali jsme ale pouze na hotelu. Kromě krás Barcelony jsme se vydali objevovat nedaleké město Terrassa, ve kterém sídlila naše hostitelská NGO La Vibria. Když jsme procházeli klidnými uličkami města, které leží necelou hodinu cesty od Barcelony, vůbec mě nenapadlo, že v něm může žít víc jak 220 tisíc lidí. Ve srovnání s městy v České republice to na mě působilo až neuvěřitelně, stejně jako hromada otevřeného prostoru a akcí v Barceloně.

Na konci projektu jsem měla možnost zůstat až do večera v Barceloně, protože letadlo mi odlétalo až druhý den ráno. Díky tomu jsem měla možnost nejen projít Barcelonu a její katalánské muzeum umění, Gaudího park a Sagradu Familii, ale také si užít představení festivalu, který se zrovna v ten týden v ulicích Barcelony probíhal. Viděla jsem tak neuvěřitelnou taneční street performance od skupiny Angel Duran, která mě okouzlila tak moc, že jsem si málem nestihla vyzvednout kufr v úschovně.

Chtěla bych moc poděkovat pořádající organizaci La Vibria za skvělý projekt a všem jeho účastníkům za skvělou partů a hromadu nápadů, které si z workshopů odnáším. Stejně tak bych ráda poděkovala vysílající organizaci EYCB a její koordinátorce Janě Parolkové za skvělou spolupráci při plánování cesty a všeho okolo.

Zuzana Matonohová