Termín konání: 15. 10. 2017 – 14. 10. 2018
Místo konání: Valmiera, Lotyšsko
Program, akce: Erasmus+, KA1, Evropská dobrovolná služba – dlouhodobá
Přečtěte si prosím infopack a podívejte se na propagační plakát této EVS.
Dobrovolnice: Lucie Sitarová – Vander Luc (Youtube kanál)
Hostitelská organizace: Valmieras novada fonds – Youth House „Ceplis”
Report z EVS:
O Evropskou dobrovolnou službu (EDS) jsem se zajímala dlouhodobě, protože jsem po dokončení magisterského studia chtěla vyjet do zahraničí a nějakým způsobem pomáhat. A EDS je skvělou možností, jak to udělat, získat na to finance, a ještě při se při tom soustředit i na vlastní růst a vzdělávání. Má cesta za EDS, ale byla docela dlouhá, přihlášky jsem různým asociacím a projektům zasílala asi 9 měsíců, nakonec to byly desítky zaslaných CV a motivačních dopisů, které se vrátili s negativní odpovědí, nebo vůbec žádnou.
Jak ale říká můj kamarád a lotyšský koordinátor mé EVS Ansis, všechno se děje tak, jak má. O možnosti vyjet na 11 měsíců do města Valmiera v Lotyšsku jsem se dozvěděla vlastně náhodou, ptala jsem se na jiný projekt, který už byl ale obsazen, ale nakonec mi byl nabídnut tento. A jsem moc ráda, že jsem se rozhodla poslat ještě jeden, poslední, motivační dopis.
Datum nástupu na EVS jsem si po domluvě trošku posunula, protože jsem již slíbila účast na tréninkovém kurzu v Itálii (kde jsem shodou okolností potkala své první Lotyše, včetně slečny, která ve Valmieře studovala).
Na konci října jsem sedla v Praze na letadlo odletěla na rok budovat svůj život v zemi, o které jsem (hlavně z telefonické konverzace s Ansisem) věděla jen to, že je tam zima a v zimě tma, lidé nejsou vždycky vlídní a do všech jídel dávají kopr. Valmiera je osmé největší město v Lotyšsku, je o něco menší, než Kroměříž.
Hned po příjezdu jsem se seznámila se všemi důležitými spolupracovníky z hostující organizace Valmieras novada fonds, a také s ostatními dobrovolníky, se kterými jsem měla rok žít ve společné domácnosti. Může se to zdát jako spousta nervů a nejistoty, ale díky všem lidem okolo to bylo strašně jednoduché a naše malá dobrovolnická rodina fungovala v podstatě bez problému celý rok.
V novém prostředí jsem se skoro ještě ani neohřála, a už jsme jeli na On-arrival training, kde jsme se setkali s dalšími EVS dobrovolníky v Lotyšsku, kteří přijeli v podobný čas, bavili se o EVS, Erasmus+ programu obecně a tom, co se chceme naučit, co chceme zažít, a jaký chceme mít vliv. Kromě dobrovolníků s námi byli i naši mentoři, které jsme tak mohli lépe poznat a nastartovat spolupráci. Další podobný training, tentokrát bez mentorů, jsme absolvovali i v polovině svého pobytu. Musím říct, že tyto tréninky dělá lotyšská národní agentura vážně dobře, jsou efektivní a pomáhají si utřídit priority a navzájem se inspirovat. A taky vytvářet vztahy mezi dobrovolníky z různých měst, kteří se potom navštěvují a podnikají spolu různé super věci.
Po On-arrival trainingu bylo na čase se pustit do práce. Cílem mé EVS bylo aktivizovat různými způsoby místní mládež a připravovat pro ně workshopy v Domě mládeže Ceplis, který patří k Valmieras novada fonds. Organizovala jsem workshopy hlavně osobnostního rozvoje, kulturní prezentace a workshopy o různých programech Erasmus+.
V průběhu projektu jsme postupně zjišťovali, které způsoby fungují a které ne, a co mají mladí ve Valmieře zájem. Od předchozí dobrovolnice jsem bohužel neměla moc na čem stavět, ale s pomocí mých skvělých kolegů jsem všechno (i pravidelné dávky frustrace) zvládala v pohodě.
Časem se ukázalo, že v tomto stádiu je lepší domluvit se přímo se školami na organizování workshopů po školním dni, nebo přímo v hodinách. Zorganizovala a odvedla jsem tak workshopy na Erasmus+, různé soft skills, prezentace české kultury, workshopy na zlepšování anglické konverzace nebo teambuildingové hry. Celkem jsem za 11 měsíců odvedla přes 60 workshopů a prezentací.
Kromě toho jsem ještě spolupracovala s místní Bankou mládeže (Youth Bank), se kterou jsme také zorganizovali skvělou Výměnu mládeže Business For Impact, která se zabývala sociálním podnikáním. Na krátké video se můžete podívat tady: https://www.youtube.com/watch?v=GDkz62O1yrY&list=PLu1IzvxmUNek6KbyxoDz5Bo9FjxOZHpfg
Kromě toho jsem také vedla lekce FitBaletu v jedné taneční škole, spolupracovala jsem s oficiálním Domem mládeže, učila děti ve školce anglicky a zorganizovali jsme s ostatními dobrovolníky festival pro mladé Mišmaš a uvedli jsme v život další menší iniciativy.
Moje hlavní pracovní náplň pro mě nebyla až tak nová, ale pracovat tímto způsobem v jiné zemi, kde je angličtina pořád trošku problém, a organizovat si všechny vlastní workshopy bylo pro mě velmi zajímavé. Zlepšila jsem svoje dovednosti v projektovém managementu, řízení změn, facilitaci a tréninku a také velmi interpersonální dovednosti. Získala jsem také větší přehled o tom, jak fungují komunitní nadace, zjistila jsem, co je to vlastně Youth Bank.
Evropská dobrovolná služba není jen o práci, spolu s ostatními dobrovolníky a novými kamarády jsme také podnikali spoustu dalších věcí, pořádali párty, cestovali účastnili se různých tradičních slavností a podobně. Já jsem si ze všeho nejvíce užívala stopování, díky kterému jsme potkali spoustu skvělých lidí, vyslechli zajímavé příběhy a taky jsem si pořádně procvičila lotyštinu.
Mé nejsilnější zážitky jsou spojeny s tradičními lotyšskými svátky. Jedním z nich je i Festival zpěvu a tance, který se koná každých 5 let. Měla jsem to štěstí, že jsem přijela zrovna na ten “správný” rok, a navíc Ansis tancuje ve skupině folklorních tanců, do které jsem se také zapojila. Ze začátku jen na zkoušku nebo na jeden koncert, ale osvědčila jsem se a díky tomu jsem měla tu ohromnou čest zúčastnit se celého Festivalu a jeho koncertů a dalších akcí jako tanečnice. Energie, odhodlanost, disciplinovanost a respekt k tradicím, které tam ze všech sálaly, se dají jen těžko popsat. Na video z posledního dne se můžete podívat tady: https://www.youtube.com/watch?v=_ONloWp5Q9E
Zúčastnili jsme se také hned několika rituálů ke slunovratu a mohli si užívat krásné lotyšské přírody a jejích hlubokých lesů.
Moje EVS by ale nebyla tak skvělá bez úžasných lidí, které jsem měla možnost tam potkat. Kolegové z nadace a jejich rodiny, moje dobrovolnická rodina, ostatní dobrovolníci, zahraniční studenti, tanečníci, řidiči, kteří nás svezli, a všichni ostatní přispěli k tomu, že jsem ze své Evropské dobrovolné služby získala opravdu maximum (včetně nového partnera ;)).
Pro mě osobně nejdůležitějším efektem mého pobytu v Lotyšsku je to, že jsem postupem času ztratila své strachy z toho, že nejsem dost dobrá nebo něco nezvládnu. Vím, že se v budoucnu spousta věcí nepodaří, ale teď už taky vím, že je nějakým způsobem zvládnu, a to buďto sama, nebo proto, že se nebudu stydět říct si o pomoc. A to mi dává sebedůvěru a sílu zkusit vytvořit si život takový, jaký chci já. Však jak říká Ansis, všechno se děje tak, jak má.
Lucie Sitarová
