ERASMUS+, Klíčová akce 1: výměna mládeže
Místo konání: Covilhã, Portugalsko
Termín konání: 30. březen—8. duben 2023
Český tým: Nikola Mrázová (group leader), Patrik Obadal, Filip Trejbal, Jana Bartoňková, Anita Šibravová, Ariana Kolářová
Přečtete si info-pack.
Hostitelská organizace: Centro Cultural e Desportivo Estrela do Zezere da Boidobra
Report z projektu:
Nezapomenutelný týden v Serra da Estrela
Projekt s názvem Equality in Sports začal 30. března a trval 10 krásných dní. Celou akci pořádala organizace Estrela do Zêzere.
Všechno to začalo ve středeční podvečer na lisabonském letišti, kde jsme měli možnost se poprvé setkat se všemi spoluúčastníky. Celkově nás bylo 35. Pocházeli jsme z různých zemí – z Česka, Slovenska, Litvy, Srbska, Španělska, Itálie a Portugalska. Jakožto správní Češi jsme přišli až jako poslední a kvůli nám se odjezd lehce zpozdil. Ale jak se říká… to nejlepší naposled.
Až jsme byli všichni, tak začala skoro 4hodinová cesta do městečka Covilhã, kde jsme bydleli vysoko v horách, odkud jsme měli krásný výhled na město a na pohoří Serra da Estrela.
Po příjezdu na nás už čekali naši organizátoři Portugalec Miguel a Španěl Carlos. Spolu s nimi byla ještě Andrea a Eva, které organizátorům pomáhaly. S nimi jsme se seznámili, šli se navečeřet a pak se ubytovat. Bydleli jsme v pěti až osmi lidech.
Po náročných nocích strávených na vrzajících postelích, na kterých šel slyšet snad každý pohyb, začala první session, na které jsme se všichni seznámili. Dále nám představili úkol týdne. Každá skupinka musela vytvořit prezentaci o vybraném sportu, která se týkala pravidel, kompetencí, historických okamžiků a taky rovnosti v daném sportu. Celý týden jsme měli sessiony na různá témata, například rovnost ve sportech v našich státech, férovost ve sportech, komunikace anebo taky prezentace našich organizací. Představení organizací probíhalo nezvyklým způsobem. My jsme ji musel zarapovat, což se zdálo, jako velmi těžký úkol, ale zvládli jsme to na jedničku. Ostatní státy musely předvést operu, televizní reportáž nebo třeba moderátorský rozhovor.
Naše oblíbené sessions se jmenovali „Be active!“, na kterých jsme museli sportovat. První be active proběhl v areálu organizace, která celý tento projekt pořádala. Mohli jsme si zahrát fotbal, basketbal, stolní tenis, stolní fotbálek, nebo taky zkusit jógu. Proběhl taky bratrovražedný zápas mezi Čechy a Slováky, který jsme ale bohužel prohráli. Naštěstí pouze o jeden gól. Další dny jsme šli hrát na hřiště poblíž našeho ubytování typické hry našich států, které jsme hrávali v dětství. Jeden den jsme dokonce šli i bruslit na kluziště, které bylo hned vedle našeho hotelu.
Sedmý den jsme šli na čtyř hodinou túru poznávat krásy pohoří Serra de Estrela. Poslední den byl v plánu výjezd autobusem na nejvyšší horu pevninského Portugalska – Torre. Spolu s dalšími třemi lidmi jsme se ale rozhodli, že bude výzva na tuhle horu vyjít po svých a ne autobusem. Proto jsme se rozhodli v 8 ráno vyrazit, což bylo o 2 hodiny dříve, než zbytek vyjížděl autobusem. Byla to náročná cesta po našem Československém culture nightu s asi jen třemi hodinami spánku, nicméně i tak jsme horu zdolali dříve než ostatní. Pak jsme se odměnili čepovaným pivem a sledovali s úsměvem, jak přijíždí zbytek.
Den desátý byl bohužel ten poslední. Ráno kolem osmé hodiny jsme se shromáždili v autobusu a vyrazili do centra městečka Covilhã, kde nastalo první loučení s portugalským, srbským a litevským týmem, kteří vyrazili směr Porto. Nás zbytek čekala opět náročná čtyř hodinová cesta na lisabonské letiště. Tady nás opustili Italové a polovina španělského týmu, kterým letělo letadlo kolem 15. hodiny. Se zbytkem jsme se vydali opět do centra Lisabonu strávit poslední společné chvíle. Hodinu od hodiny nás bylo méně a méně, až nás zbylo posledních šest. V tuto chvíli nastal čas se taky rozloučit. Spolu s dalšíma dvěma Češkami jsme už museli rychle dostat na letiště, kde nás čekal let do Londýna. Tam jsme strávili náročnou noc na lavičkách, protože let do Prahy byl až v 7 ráno. V Praze jsem se s holkami rozloučil a vlakem vyrazil zpět do rodného Valašska.
Byl to nezapomenutelný týden, na který budou ještě dlouhou dobu vzpomínat. Nesu si z ně mnoho krásných zážitků a taky hlavně nových kontaktů a přátel, u kterých doufám, že jsem je neviděl naposled a že se ještě někdy v budoucnu setkáme.
Patrik Obadal
