Program, akce: Evropský sbor solidarity (ESC) — týmové dobrovolnictví (čtyři týdny)
Termíny konání: 9. březen — 9. duben 2026
Místo konání: Argos, Řecko
Dobrovolnice: Evelína M.
Hostitelská organizace: Hopeland
Deník z této ESC:
Kalimera!
Řecko pro mě mělo vždycky zvláštní půvab a už několik let patří mezi moje nejoblíbenější země. Zároveň jsem už delší dobu věděla o ekologické komunitě Hopeland a měla jsem v sobě takový tichý pocit, že se tam jednou podívám. Když se tedy objevila příležitost zapojit se do projektu „Gaia 2.0“ v rámci European Solidarity Corps, bylo mi hned jasné, že to je přesně ten moment.
Slovo „kalimera“ mi zůstalo vryté pod kůží i teď, když už jsem nějakou dobu zpátky doma. Každé ráno jsme tímhle jednoduchým pozdravem začínali den a postupně se z toho stal malý rituál, který určoval jeho tón. Mělo v sobě něco víc než jen „dobré ráno“ – bylo to společné zastavení, začátek dne a taková drobná jistota v jinak velmi intenzivním prostředí.
Poprvé jsem se s ostatními dobrovolníky ze všech možných zemí potkala 9. března. Byli jsme zvláštní skupinka. Každý do naší malé komunity přinesl něco speciálního a během jednoho měsíce se z nás stalo něco víc než jen náhodná skupina lidí, jako jsme byli první den při příjezdu. Během krátké doby jsme si vytvořili společný prostor, ve kterém jsme nejen pracovali, ale hlavně spolu žili každodenní život.
Naše náplň byla hodně praktická – zahradničení, stavba, údržba prostoru, péče o zvířata nebo běžné fungování komunity. Součástí bylo i společné vaření vegetariánských nebo veganských jídel z lokálních surovin. Vše probíhalo formou „learning by doing“, takže jsme se učili přímo skrze zkušenost.
Žili jsme opravdu v přírodních podmínkách, bez možnosti „utéct“ do komfortu. Když byla zima, byla zima. Když pršelo, pracovali jsme v dešti. A když několik dní nesvítilo slunce, což se během našeho pobytu stalo, systém fungující na solární panely nemohl ohřívat vodu a my jsme tak byli třeba dva týdny bez teplé vody.
Právě tyhle situace ale komunitu neuvěřitelně spojily. Všichni jsme byli na stejné vlně, sdíleli jsme stejné nepohodlí i radosti a museli jsme spolupracovat, abychom to zvládli. Člověk si v takových podmínkách mnohem víc uvědomí, co je opravdu důležité, a naučí se větší toleranci i ohleduplnosti vůči ostatním.
Projekt byl součástí širší iniciativy GAiA, která propojuje dobrovolníky napříč Evropou a zaměřuje se na podporu udržitelnosti, permakulturní principy a zapojení mladých lidí, včetně těch s omezenými příležitostmi.
Pro mě osobně to byl velmi silný zážitek. Nebyl to „komfortní“ měsíc, ale právě to z něj udělalo něco tak hodnotného. Donutilo mě to vystoupit z běžného způsobu života a podívat se na věci jinak – na to, co znamená žít udržitelně, co znamená sdílet prostor s ostatními lidmi a jak moc jsme běžně závislí na pohodlí.
Odnáším si z toho nejen nové zkušenosti, ale hlavně změnu pohledu na svět i na vlastní budoucnost. Je to něco, co mě ovlivnilo víc, než jsem čekala, a na co budu ještě dlouho vzpomínat.
Evelína M.
